Práce duchovního ve vrcholné vedoucí pozici znamená být vystaven mnoha situacím, jejichž společným jmenovatelem jsou rovněž nároky na vůdcovské a manažerské dovednosti. V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že pouhé spoléhání na vlastní instinkty a dosavadní zkušenosti jsou nedostatečné a proto jsem se rozhodl své znalosti prohloubit. Studium v programu MBA na Business Institutu se ukázalo být dobrou volbou. Oceňuji tým lektorů, kteří jsou, co se týká odporné způsobilosti, skutečně na výši. Rovněž vysoce hodnotím celou organizaci studia, v jejímž rámci jsem se mohl zaměřit na specifika prostředí, ve kterém se pohybuji.
Stav ke dni: 24.08.2026
Úplný výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob uvádí název Sbor Apoštolské církve v Kolíně a jeho různé zápisy od roku 2002. V souvislosti s tím je uveden i seznam statutárních orgánů a jejich funkčních období, které ukazují proměny v čase: druhý pastor František Flek, druhý pastor Michal Beran, Robert Souček, Martin Moldan, Martin Penc, Martin Fridrich a další. Z textu vyplývá kontinuita služby a změny ve vedení sboru v Kolíně, stejně jako zmocnění k činění právních úkonů.
Podstatnou část života prožil ve Varnsdorfu, kde působil 15 let jako pastor sboru Apoštolské církve. V současnosti je v úřadu biskupa AC. Jeho silným přesvědčením je, že nejlepší evangelizační metodou 21. století je znovuzrozený a duchovně obnovený člověk. Slovo cesta je v lidské řeči natolik běžné, že jeho hlubší význam nám snadno unikne.
Na první pohled jde o něco zcela známého: mluvíme-li o cestách, máme zpravidla na mysli dopravní komunikace, ať již silnice, pěšiny, „polňačky“, nebo vlakové koridory - prostě něco, co umožňuje cestovat z jednoho místa na druhé. Cesta má svůj symbolický význam: spojuje, umožňuje pohyb a tím i život celé společnosti. Cesty tedy představují jeden ze znaků civilizace a promítají se do umění a literatury, například Cesta kolem světa za osmdesát dní či Na cestě patří ke klenotům světové literatury. Každý křesťan jistě zná Cestu poutníka od Johna Bunyana.
Promítáme-li se do utrpení, uvažujeme o roli bolesti v lidském životě. Jistá indická legenda vypráví o mladém princi Siddhártu Gautamovi, jehož rodiče chtěli zabránit setkání s nemocí, bídou a utrpením. Nezáleží na tom, zda je legenda pravdivá; důležité je, že utrpení znepokojuje všechny lidi a lidé hledají odpovědi napříč kulturami. Lidská existence stále čelí bolesti a umírání; lékařská věda nabízí odpovědi a léky na tělesnou i duševní bolest.
Biblický příběh o Josefovi ilustruje, že i v týžené situaci může být Boží přítomnost spojena s úspěchem a důvěrou: „…s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru“ (Gn 39,23). Slova „vezmi a čti“ pochází ze života sv. Augustina, který v roce 386 našel obrácení při čtení Římanům.
Schopnost číst je základní lidská dovednost, ale ne vždy samozřejmá. V literatuře i praxi se zdůrazňuje význam čtení pro kulturu a víru: „lidé knihy“ - takto byli označováni například křesťané a židé, a v Izraeli byl psaný text vždy základem víry i národní identity. Vzhledem k tomu, že čtení je klíčovou součástí teologického a intelektuálního rozvoje, probíhá od roku 1955 Měsíc knihy, který podporuje čtenářství a kulturu.
Naší vírou je, že evangelium se musí dotýkat konkrétních historických podmínek a přinášet naději nejen v eternitě, ale i v rámci současného života lidí. Evangelizace zahrnuje širokou škálu aktivit, jimiž se může podílet církev, sbor či jednotlivci, a usiluje o to, aby „dobrá zpráva“ byla dostupná nespaseným lidem. Za poslední desetiletí došlo k významné proměně evangelizace; je to síla, která plyne z porozumění Božímu plánu spásy a mladé povahy církve.
V mezigeneračních vztazích se objevují napětí a potřeba vyváženosti mezi evangelizačními a pastoračními službami. Zuxluhuje: „Žádat si, aby církev měla vyváženou službu, která zahrnuje učitele, pastora, evangelisty a další dary, aby budovala svou komunitu.“ V tomto kontextu se často objevují karikatury Boha - určité zkreslené či jednostranné obrazy, které ale mohou být ve světle biblických pravd překonány dialogem a vyjevováním Boží plnosti skrze realitu života věřících.
Podstatnou součástí názorů na Boha je to, že Bůh zkoumá srdce lidí a že každé dílo bude postaveno před soud. Z této perspektivy vyplývá nutnost vědomí, že modlitba a vytrvalost v ní jsou klíčové. Letní měsíce nabízejí čas reflexe, modlitby a odpočinku, a proto i v kontextu oslavy a bilancování hraje modlitba důležitou roli v duchovním životě jednotlivce i komunity.
Téměř každý člověk někdy hledá štěstí; v literatuře i běžném rozhovoru se na něj často odkazuje v poetické rovině. Přesto v biblickém pojetí nemusí být štěstí prezentováno stejným způsobem jako v sekulárních textech. Summitu 2025 se zúčastnilo více než 600 lidí ze 14 církví, což ukazuje na důležitost mezicírkevního dialogu o duševním zdraví, trápení a vyrovnání se s moderními výzvami.
Evangelium je chápáno jako nadčasová zpráva o tom, že Bůh dal svého Syna za hříchy lidí, a současně jako proniknutí do konkrétních životních podmínek. Křesťané proto usilují o šíření dobré zprávy v kontextu aktuálních společenských a psychologických realit, včetně zkoumání úzkostných poruch, které v posledních 25 letech vzrostly o 25 %, jak uvádí vybrané semináře a experti na Summitu 2025.
V mezigeneračním dialogu a vedení církve je důležité uznávat rozdílné dary a služebnosti, protože Bůh povolal pět odlišných služebností, aby budoval svou církev. Sbory s dominující evangelizační misí vyžadují vyvážený přístup, aby se minimalizovalo riziko ztráty členů.
V průběhu času se vyvíjí také představa vedení a zodpovědnosti v církevní správě: samotní pastoři a zástupci pastora mají od jmenování oprávnění činit veškeré právní úkony související s činností sboru samostatně.
V závěru lze říci, že posilování vůdcovských a manažerských dovedností, propojení teologie s psychologií a respekt k mezigeneračnímu dialogu tvoří základní rámec pro život sboru Apoštolské církve v Kolíně, který usiluje o relevanci evangelia v kontextu moderního světa a podpory duševního zdraví svěřené komunity.
tags: #apostolska #cirkev #kolin #biskup #moldan