Áronské požehnání užívá se od starozákonní doby, pochází z dob ústní tradice. Jde v něm o Boží vztah k nám, o Boží dílo v nás. Jde o to, co smíme a máme od Boha čekat.
Úvodní obraz rodičů a dítě ukazuje na vnější potřeby života: jídlo a pití, úroda a stáda, vlídný domov; ale v sobě zahrnuje i zkoušky, kdy se nám zdá, že Boží požehnání opouští. Pak je třeba Božího opatrování a odvahy nevzdát naději a víru.
Zkrátka, když se nad slabými chvilkami zamyslíme, začneme se stydět. Těch dobrých věcí, které nám Bůh daroval, bylo mnoho, jenže jsme na ně zapomněli. Ocitli jsme se ve zkouškách, začali jsme bědovat a vyčítat Bohu; nechali se ovládnout netrpělivostí a seběstředností a postupně odešli od Boha z očí.
V hebrejském znění je „rozsvítit tvář“ nebo staročesky „osvítit tvář“ - úsměvem. My si myslíme, že se na nás Bůh mračí, a proto mu utíkáme z očí. Ale když se odvážíme v pokoře se k němu vrátit jako ‚marnotratný syn', vidíme, že jeho náruč je otevřená, že se na nás usmívá.
Tak se můžeme odvažovat prosit o odpuštění, v áronském požehnání vyjádřené výrazem „ať tě omilostní“, tj. Poslední dvě prosby: „Ať Hospodin pozdvihne nad tebou svou tvář.“
Když někoho tíží starosti nebo svědomí, chodí s opadlou tváří. Jako Kain, kterého se Hospodin ptá: „A proč opadla tvář tvá?“ (Gen 4,6). Když chceme s někým obnovit vztah, přestaneme uhýbat tváří i očima a podíváme se mu do očí. Slůvko tvář, tj. Boží tvář, je tu dvakrát za sebou, takže je důležitá: jednak rozsviť či rozjasni svou tvář - usměj se, a pozdvihni tvář - přestaň se chmuřit. My přece víme, že Bůh je Duch a že tedy nijak nevypadá, nemá lidský obličej. Boha žádný neviděl.
Ale přece ho poznáváme. Už Izrael ho poznával v jeho skutcích, v jeho vedení, v jeho soudech i v jeho odpuštění. Tedy v tom, co s Izraelem dělal a dělá. V Novém zákoně je to ještě názornější. Přeneseně, Boží tvář je Kristus. Na něm v jeho příběhu i údělu poznáváme Boží vůli i Boží vedení, Boží soud i Boží milost.
Poslední prosba: vlož na mne pokoj, tj. Boží pokoj, o němž říká Kristus: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“ (Jn 14,27). Tedy nejdříve pokoj s Bohem a ve svědomí. Ten pak prosakuje ven do lidských vztahů, a tak vytváří předpolí Božího království ve věku zmatku a nepokoje.
Pane, přidáváme se k slovům Mojžíše, tvého svědka. Všechny jsi nás stvořil z lásky a obdařil požehnáním života, uvedl nás na svou cestu a opatruješ nás, jako laskavý Otec. Ale my se ti rozbíháme jako neposlušné ovečky, stále nás musíš hlídat a svolávat. Někdy nás vedeš k pokoře a trpělivosti, když nás na čas necháš v tom, do čeho jsme zabředli, nebo když nás svírá tvá zkouška. Ale když se odvážíme obrátit k tobě, vidíme, že se nehněváš. Tvá laskavá tvář se na nás usmívá, svítí láskou a odpuštěním. Prosíme, dej nám odvahu víry, abychom tvůj pokoj přijímali nejen pro sebe, ale aby prostupoval skrze nás ke všem, kteří jej potřebují a po něm touží. Ať naplní celou zemi a všecky tvé tvory, abys ty sám byl všecko ve všech.
Historický význam Áronova požehnání
V roce 1979 byl v Jeruzalémě učiněn jeden z významných archeologických objevů: dva malé stříbrné svitky ze sedmého století před narozením Krista; na obou svitcích byl stejný text - Áronské požehnání. Text, který je čten při slavnostním uvedení do funkce prezidentů v USA a Izraeli a slyšíte na bohoslužbách. Jde o text: „Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“ (4. Mojž.)
Jákob, setkal se s Bohem a řekl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (1. Mojž 32,27). Z tohoto příkladu vidíme, že Izraelci přikládali požehnání velký význam. Mým cílem pro dnešní kázání je ukázat význam požehnání a povzbudit každého z nás, abychom o to stáli, a abychom také žehnali. Požehnání není jen připomínkou konce bohoslužeb, ale obrovským Božím darem.
Bůh v našem textu říká, že když slyšíme a přijímáme toto požehnání, tak Hospodin vloží své jméno na Izraelce a já jim požehnám. Připomíná situaci, kdy Izraelci před východem z Egypta pomazali veřeje svých domů krví, a tak byli poznamenáni jako příjemci milosti. Žehnání je označením lidí, kteří se kladou pod Boží žehdající ruku.
Áronské požehnání se skládá ze šesti částí. První, třetí a pátá část říkají stejnou pravdu jinými slovy: „Ať Hospodin ti žehná… ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář… ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář.“
První věta vyjadřuje přání požehnání: Ať Hospodin ti žehná. Ta další je přáním, aby se nad námi rozjasnila Boží tvář, aby se Bůh na nás usmál. A poslední věta je přáním, aby se Bůh k nám obrátil čelem, abychom viděli jeho tvář. Všechny tyto přání vyjadřují Boží přízně.
Kromě těchto tří přání jsou zde tři specifická přání: ochrana, milost a pokoj. Požehnání tedy znamená mít Boha příznivě nakloněného, a zároveň být chráněn a obdarován pokojem.
1. Ochrana: „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě.“ Kým a čím nás Bůh chrání? Nejen před konkrétními věcmi, ale zejména před zkouškami a pokušeními, které bychom jinak nedokázali vydržet (1 Kor 10,13). Čím více žijeme podle Boží vůle, tím méně problémů nás postihuje. Před čím nás Bůh chrání nejzákladněji? Před naším naprostým selháním a odvrácením od Pána. Slavnostně odvažme mu prostor v našem životě; Žalm 121 a další pasáže potvrzují jeho ochranitelský charakter a stín po pravici.
2. Milost: „Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.“ Milost je Boží odpuštění a svoboda od trestu; osvobození od důsledků rozsudku; milost nás činí způsobilými čerpat odpuštění a odpouštění u druhých. Je to prostředek, jímž Bůh skrze Ježíše Krista zjevuje svoji lásku a slitování, a právě v tom vidíme jádro reformace a křesťanské zvěstí.
3. Pokoj: „Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“ Pokoj zde znamená víc než mír; jde o pokoj s Bohem, který přináší jistotu týkající se našeho vztahu k Bohu a jeho odpuštění. Pokoj je dar i ovoce Ducha; potvrzují to Římanům 5,1 a 8,6. V Trojici je aktivní i Duch svatý, který tento pokoj v nás uskutečňuje. Proto Áronské požehnání patří svatodušní a trojiční neděli.
Požehnání znamená tedy: Bůh Otec nás chrání před hříchem, v Ježíši Kristu nám je hřích milostivě odpuštěn, a Duch svatý nám uděluje pokoj. Áronské požehnání ukazuje na svatou Trojici a na to, jaký je Boží způsob, jak nás žehná.
Jak žehnat druhým a proč je to důležité
Jákobův příklad ukazuje, že lidé toužili po požehnání a že jeho hodnota byla nezměrná. V dnešní době bychom měli nezůstat jen příjemci požehnání, ale i žehnat druhým - dětem na cestu, manželovi na služební cestu, příteli před svědectvím či člověku ve vedoucí funkci sborech. Můžeme žehnat slovy anebo modlitbou, kterou slyší jen Pán, a tím posilovat Boží působení v jejich životech.
Áronské požehnání se neodehrává jako magické zaklínadlo či duchovní metoda; je to vyhlášení Boží přízně a vtělené vyhlášení Božího jména nad Božím lidem. Náš vztah k Bohu a jeho pokoj, milost a ochrana se tak stávají viditelným vedením pro svět kolem nás. A proto i dnes pokračuje tradice žehnání při bohoslužbách a doma, s vědomím, že Boží jméno nad námi zůstává a požehnání se stává živou realitou v našich životech.
Sestry a bratří, máme před sebou nesmírně starý text: Áronské požehnání. Ať ti Hospodin žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem. Takhle tedy vypadá požehnání, kdyby někdo nevěděl. Požehnání je to, co podporuje život, co životu prospívá, a je to životodárné.
Sestry a bratři, scházíme se do Otce, Syna a Ducha svatého; jsme ponořeni do Božího jména a do jeho příběhu, který začal v dávných dobách a pokračuje mezi námi. Požehnání je tedy Boží dar, a my jsme povoláni žehnat druhým i sobě samým - v jménu Ježíše Krista, který se stal plně poznatelným obrazem Boží tváře.
