Kostel sv. Jiří a Martina stojí na návrší nad řekou Stěnavou uprostřed hřbitova a je příkladem raně barokní architektury severoitalské provenience. Postaven byl v letech 1692-1698 Martinem Alliem a jako jediný ze skupiny desíti broumovských vesnických kostelů nepochází z dílny rodiny Dientzenhoferů. Dříve na jeho místě stával dřevěný kostelík, který je v pramenech poprvé uváděn k roku 1384. V roce 1650 k němu byla přistavěna zděná věž, která jediná se zachovala při stavbě kostela nového.
Kostel je založen na půdorysu řeckého kříže a v blízkosti se nachází malebný hřbitov a rozpadlá barokní fara. Hlavní oltář je zdoben monumentálními sochami sv. Vavřince a Štěpána z období kolem roku 1700; socha Madony ze začátku 15. století, patřící k hlavnímu oltáři, byla spolu s dalším vzácným inventářem uložena do depozitáře. Interiér působí barokními freskami Felixe Antona Schefflera z roku 1748, které zobrazují zejména svatého Jiří se zabitým drakem a Nejsvětější Trojici s Pannou Marií; sv. Martin je v klenbě presbytáře jako další patron kostela, a doprovázejí ho andělé.
Fresky obklopují i další detaily interiéru, jako jsou štukové šambrány s ušima a klenáky. Kostel se nachází na kopci nad obcí a přístupová cesta je strmá, avšak po trochu odvahy lze jet i autem. Svatyně je v dobrém stavu, avšak veřejnosti je částečně nepřístupná. Cílem návštěvníka je objevení barokního kostela s unikátními freskami a sochami, který dominuje okolní krajině.
Architektura a dispozice
Kostel kombinuje prvky barokního řádu s důrazem na výrazné rizality, věžovitou dominantu a bohaté štukové šambrány. Půlkruhové ukončení presbytáře a kaplí po stranách vytváří kompozici, která zdůrazňuje centrální prostor a zároveň předznamenává pohled z náměstí na zámek. Rizalit s věží a cibulovou bání tvoří hlavní výrazný prvek severního průčelí, zatímco západní průčelí s pětibokou kaplí a štítem usazuje kostel do viditelného horizontu náměstí.
Interiéry kaplí a oratorií v patře ukazují propojení špitální a liturgické funkce horizontálním rozdělením prostoru na severní a jižní část. V bočních rizalitech nalezneme vždy jedno menší slepé okno se stlačeným obloukem a prostou štukovou šambránou; střední rizalit má kamenný portál a nad ním se otevírá okno s štukovou paspartou. Loď má obdélný tvar s válcovou střechou a na severní straně visí rizalit s věží, jejíž cibulová bání dominuje západní části průčelí.
Na západním průčelí čeká střední rizalit s půlkruhově vrcholícím štítem a centrálním obdélným oknem. Krajní rizality a úseky zdi mezi nimi mají vždy jedno obdélné okno se stlačeným záklenkem, štukovou šambránou a volutovými ušima. Hlavní loď s trojitým členěním průčelí a s bočními rizality vytváří harmonickou pohledovou kompozici, která návštěvníkovi nabízí čitelnou stavbu z náměstí i z okolí zámku.
Presbytář s kaplemi je zakončen sedlovou střechou nad závěrem a zvoničkou s cibulovou střechou. Sakristie je na jihozápadní straně a prosvětlená segmentovaným oknem; kvůli prudkému svahu stojí kostel na vysoké podezdívce, která umožňuje suterén pod sakristií.
Hlavní oltář, sochy a fresky
Hlavní oltář je zdoben sochami sv. Vavřince a sv. Štěpána, zatímco Madona z 15. století byla uložena do depozitáře. Fresky Felixe Antona Schefflera z roku 1748 zobrazují výjevy se svatým Jiřím a svatým Martinem, doplněné anděly a nástroji mučení, které připomínají svědectví o jejich světcích.
Na severní straně presbytáře stojí rizalit s věží a cibulovou bání. V průčelí severního průčelí jsou tři rytmicky vystupující rizality, z nichž třetí je zdůrazněn věží; západní průčelí je širší než loď a má štíhlé štíty s centrálním štítem a okny rámovanými štukovou paspartou. Interiér obsahuje i pozdněgotické prvky, jako je křtitelnice z konce 15. století a sochařská díla ze 19. století.
Historie a proměny
Barokní sousedský kostel ve Vlaku se vyvíjel od gotické podoby až po barokní úpravy konce 17. a 18. století. Dále probíhaly úpravy i v 19. a 20. století; některé prvky, jako barokní pilastry, byly nahrazeny modernější omítkou. V 70. letech 20. století došlo k zazdění bočního vchodu v jižní stěně loďě; dnes stojí na jeho místě socha sv. První zmínka o oltáři zasvěcenému Panně Marii pochází z roku 1520, a v polovině 18. století vznikly dva boční oltáře.
V Blansku bylo provedeno několik zásadních rekonstrukcí: barokní kazatelna byla zestručněna a posunuta z pravé strany na levou; v 19. století bylo mnoho interiérových prvků nahrazeno novogotickmi oltáři. Do presbytáře byla doplněna sakristie a v 90. letech 20. století došlo k modernizaci liturgického prostoru a pořízení nového obrazu sv. Martina pod vitrážovým oknem sv. Cyrila. Do lodi byly umístěny novogotické oltáře a kazatelna ze 19. století; hlavní oltář byl v 40. letech nahrazen sencí obětním stolem.
Nynější podoba presbytáře pochází z 90. let minulého století, kdy byl zjednodušen a modernizován liturgický prostor. V bočních kaplích a oratoriích v přízemí se nacházejí sakristie i kaple, včetně lurdské svatyně blízko hlavního vstupu. Varhany prošly několika generacemi úprav: první zmínky o varhanech jsou z roku 1695, současný nástroj pochází z roku 2003 a byl postaven Pavlem Plhoňem.
Pod kostelem se nachází krypta, která byla archeologicky lokalizována; její přesné rozměry jsou 5 x 6 metrů a její existenci potvrzuje několik pramenů. Původně byla věž součástí kostela od konce 17. století; současná podoba věže vznikla během rozsáhlé přestavby na počátku 18. století. Zvon Poledník je jedním z nejstarších funkčních zvonů v regionu, datuje se pravděpodobně do 14. století a měl by být ulit před rokem 1400.
Okolí a výhled
Kostel dominuje náměstí a výhled z náměstí na zámek je jedinečný. V blízkosti leží malebná Lurdská svatyně a pamětní desky připomínající zakladatele a donátory. Prostor bývalého hřbitova je ohraničen kamenným tarasem, který vyrovnává klesání terénu kolem kostela.
Chcete-li poznat autentickou barokní architekturu a její spojení se sociálními a liturgickými funkcemi, vydejte se k baroknímu kostelu sv. Jiří a Martina v Martínkovicích s unikátními freskami a sochami, které dominují místní krajině a výhledu na zámek.
Současná podoba a praktické informace
Ksotel stojí na kopci nad obcí, přístupová cesta je strmá a není vždy snadné ji zvládnout. Interiér je bogatý na fresky a sochy, ale veřejnost má omezený vstup; průvodcovské služby zajišťují studentky a studenti Střední školy cestovního ruchu a gastronomie v Blansku. V blízkosti hlavního vstupu stojí moderní Lurdská svatyně a socha Panny Marie Lurdské, která byla původně umístěna v interiéru kostela a dnes připomíná donaci Václava Matušky, která financovala stavbu jižní oratoře.
Archivní a historické prameny ukazují na složitý vývoj kostela od gotické úpravy po barokní rekonstrukci a následné změny v 19. a 20. století. Architektonické detaily, jako jsou štukové šambrány, šikmé světlíky a rizality, vznikaly v průběhu vývoje a poutní tradice v regionu zůstává živá díky zvonům a liturgickému prostoru, které byly postupně rekonstruovány a doplňovány.