Basilejský koncil a cesta k kompromisu mezi konciliarismem a papežskou mocí

Sněm v Kostnici, ukončený roku 1418, vyřešil nejpalčivější záležitost, trojpapežství. Dosavadní tři papežové byli buď sesazeni, rezignovali nebo se jich stoupenci zřekli a koncil 11. listopadu 1417 zvolil novým a obecně uznávaným svatým otcem Martina V. Jenže zatímco jeden problém vyřešil, na druhý zadělal. Přívrženci reformního hnutí v Čechách a na Moravě byli pobouřeni upálením Husa a Jeronýma, odmítli je jako útok na Boží pravdu a neuznali ani koncilní zákaz kalicha. Tím se postavili proti celé západní církvi. To by ještě nic neznamenalo, „kacíři“ byli v dějinách církve vždycky. Předtím totiž husité svedli o své náboženské ideje úspěšnou válku. Ta vyvrcholila rozprášením dvou křížových výprav v letech 1427 a 1431.

Husitské „kacíře“ nejen, že nebylo možné porazit, ale ještě navíc sami podnikali loupežné výpravy, takzvané rejsy do okolních zemí. Římská církev se obávala, že husitské myšlenky nezůstanou omezeny jen na Čechy a Moravu. Pochopila, že se s husity musí nějakým způsobem smířit. Úloha ujmout se jednání s husity připadla sněmu, který se roku 1431 sešel ve švýcarské Basileji.

Již krátce po svém zahájení, v půlce října 1431, koncil pod dojmem porážky křižáků u Domažlic pozval k jednání české „kacíře“. Husitské strany na ně reagovali různě. Konzervativci pozvánku uvítali, táborité byli obezřetní, neboť nestáli o to, aby koncil z pozice církevní autority posuzoval jejich učení. Husité v čele s Prokopem Holým se proto sešli se zmocněnci koncilu v květnu 1432 v Chebu, aby domluvili podmínky jejich účasti. Sněm se však v žádném případě nehodlal kompromisem z Chebu řídit. Ze strany koncilu se tedy jednalo pouze o taktický manévr.

Ve skutečnosti basilejští otcové předpokládali, že při samotném jednání se husité podřídí jejich vůli. Husitské poselstvo dorazilo do Basileje 4. ledna 1433. Jednání s husity trvala 51 dní, z nichž největší část zabraly disputace o čtyřech pražských artikulech. Přestože se husité domnívali, že podle dohod z Chebu dokážou koncilu svou pravdu, nestalo se tak. Čechové tedy 14. dubna Basilej opouštěli bez konkrétních výsledků - obě strany se jen dohodly, že budou v jednáních pokračovat. Jednání tak pokračovala na české půdě.

8. května 1433 dorazili legáti koncilu do Prahy. Do diskusí výrazně zasáhla bitva u Lipan z 30. května 1434, která zlomila moc radikálních bratrstev a otevřela cestu k trůnu císaři Zikmundovi. Za přítomnosti koncilních legátů, zástupců husitů i císaře byla nakonec 5. července 1436 v Jihlavě vyhlášena takzvaná kompaktáta, která povolovala laikům v Čechách a na Moravě přijímání z kalicha. Koncil ještě tato kompaktáta stačil 15. ledna 1437 potvrdit. V září téhož roku jej papež přeložil do Ferrary, což vedlo k roztržce.

To, co se odehrávalo dál, už byl příběh boje mezi koncilní a papežskou stranou o pojetí celé církve. Na předjednáních v Chebu roku 1432 žádali husité bezpečnostní glejty na cestu, na což koncilní vyslanci bez potíží přistoupili, neslýchaný byl ale další požadavek Čechů: aby rozhodčím ve sporných otázkách nebyla autorita koncilu, ale autorita církevní tradice, tedy „zákon Boží, praxe Krista, apoštolů a prvotní církve zároveň s koncily a svatými učiteli, kteří se na nich pravdivě zakládají“. Svědčí o velkém respektu koncilu k husitům, že jeho vyslanci v Chebu nakonec i tuto podmínku odsouhlasili. Podle historiků nebyla vítězstvím husitů ani tak následná koncilní jednání, která skončila kompromisem, ale právě průlomový „soudce chebský“, protože poprvé v historii tu církvi nepřipadla role neomylného soudce, ale pouze jedné ze stran sporu.

IV. Od roku 1431 stála husitská otázka v popředí jednání koncilu. Již na podzim 1431, pod dojmem zpráv o bitvě u Domažlic, nabídl předseda koncilu kardinál Cesarini husitům slyšení. Pražané, sirotci i táboři přijali. Zástupci obou stran se na jaře 1432 sešli v Chebu a uzavřeli předběžnou dohodu o podmínkách společného jednání (Soudce chebský). Vlastní jednání, vedená na reprezentativní úrovni, byla zahájena v lednu 1433 v Basileji. Za husitskou stranu se ho účastnilo poselstvo, složené ze zástupců pražanů, sirotků i táborů, v čele s Prokopem Holým a Vilémem Kostkou z Postupic. Hlavním bodem jednání se stala obsáhlá disputace o čtyřech pražských artikulech. Proti jejich čtyřem husitským obhájcům postavil koncil čtveřici svých elitních učenců. Pozorně sledovaná jednání probíhala až do dubna 1433, aniž se podařilo dospět k názorovému kompromisu.

Argumentace obou stran se většinou míjela. Zástupci koncilu trvali na autoritě církve, husité na respektování božího zákona obsaženého v bibli. Na pokračování dialogu měly zájem obě strany a jejich reprezentativně sestavená poselstva začala jezdit do Prahy a Basileje. Příchod vysokých církevních hodnostářů ochotných vyjednávat s husity přispěl k rychlé dezintegraci uvnitř husitského tábora. Legáti basilejského koncilu přispěli i svou cílevědomou politikou, provázenou značnými finančními dotacemi, k porážce radikálních bratrstev. Po roce 1436 se podíleli na obnovování pozic katolické církve v Čechách. Hlavním výsledkem vyjednávání se stala kompaktáta, slavnostně vyhlášená v červenci 1436 v Jihlavě. Přesto jednání pokračovala i nadále.

IV. Koncil pokračoval a spory mezi basilejským koncilem a papežem Evženem IV. znovu eskalovaly kolem přeložení koncilu do Ferrary a následného schizma. Koncil zůstal v Basileji, část jeho členů však uposlechla papeže. Jednání ve Ferraře byla později ještě přeložena do Florencie a Říma. Vyústila ve formální sjednocení západní a východní církve a uznání papežského primátu. Po unii s byzantskou církví byly uzavřeny podobné unie s arménskou, koptskou a syrskou církví. Členové koncilu, kteří zůstali v Basileji, vystupovali po roce 1437 proti Evženovi ještě rozhodněji. V roce 1439 vyhlásili nadřazenost koncilu nad papežem a sesadili Evžena; zvolili Amadea VIII., který si dal jméno Felix V. Začalo tak poslední schizma v dějinách katolické církve.

Začala politicky izolovaný koncil putující do Lausanne (1448). V dubnu 1449 Felix V. abdikoval a hned nato, 25. 4., byla husitská otázka středem jednání koncilu. Dlouhodobé vyjednávání vedlo k dohodám, které zčásti zůstaly na půdě Basileje a které umožnily Čechám po dohodách vyrovnat nábožensko-politickou výseč konfliktu diplomatickou cestou.

Debata v Basileji byl však pouze začátek. Bez aktivního zapojení husitských zástupců by reformační proud v církvi nebyl tak silný. Basilejská kompaktáta se stala zásadním stavebním kamenem pro protestantská hnutí po celé Evropě. Bitva u Lipan a poté vyhlášení kompaktát roku 1436 ukázaly, že umírněnější proud může s katolickou církví vybudovat kompromis a že v Čechách lze po určitou dobu volit svobodu vyznání.

II. Stručná historie koncilu a jeho obrazy v českých zemích

Basilejský koncil dojednal sjednocení s některými východními církvemi; unie s řeckým pravoslavím však nepřežila dobytí Konstantinopole. Basilejská kompaktáta jsou výsledky ujednání mezi basilejským koncilem a husitskými Čech, konala se v letech 1433-1435 a byla potvrzena v Basileji v červenci 1436. Kompaktáta byla vyhlášena v Jihlavě; jejich šiřitelé se hlásili k podpisu usnesení Basilejského koncilu, podepsali papež Evžen IV. a císař Zikmund Lucemburský. 14. srpna 1431 porazila koalice husitských svazů vojska čtvrté křížové výpravy v bitvě u Domažlic. Tento tlak vedl k diplomatickému řešení a k postupnému uznání umírněnějších názorů v Čechách.

V čele husitského odporu stáli Prokop Holý a Vilém Kostka z Postupic; v Basileji zase hráli důležitou roli legáti, kteří vyvíjeli tlak na kompromis a zároveň podporovali ekonomickou i politickou podporu pro jednání. Komplikovaná jednání vyvrcholila kompromisy a kompaktáty, které umožnily svobodu přijímání pod obojí v Čechách a na Moravě, a to alespoň do určité míry. Basilejský koncil tak zůstává v dějinách jako klíčový moment střetu koncilní teorie a papežského primátu.

Basilišsko-ferrarsko-florentský koncil byl podle počítání římskokatolické církve 17. ekumenický koncil, konaný v letech 1431-1445. Vedle jednání dodnes uznávaných katolíky za právoplatná došlo během koncilu také k vydělení skupiny církevních hodnostářů, jejíž rokování bylo později církví označeno za heretické. Basilejský koncil dojednal sjednocení s některými východními církvemi; unie s řeckým pravoslavím však nepřežila dobytí Konstantinopole. Basilejská kompaktáta, smlouva koncilu s husity, pomohla kompromisně vyřešit nábožensko-politickou situaci v českých zemích, nebyla však později církví potvrzena.

tags: #basilejsky #koncil #trasa #cesty