Ing. Původní konventní kostel byl vytyčen na půdorysu trojlodní baziliky o celkové délce 78 m a šířce 20 m. Výška střední hlavní lodi je 16 m, boční lodi mají výšku 7 m. Dispozice je tvořena průběžnými klenebními poli a na východě končí vystupující příčnou lodí o délce 32 m s kaplemi po obou stranách pětiboce uzavřeného presbytáře.
Z původní raně gotické stavby kostela z druhé poloviny 13. století se zachovalo především obvodové zdivo trojlodí, příčné lodi, kaplí a presbyteria. Obvodová stěna jižní lodi původně sousedila přímo se severním křídlem ambitu, kterým byla zakryta a proto zůstala bez přímého osvětlení. Zdivo střední lodi a obvodová stěna lodi severní byly původně prolomeny úzkými typicky gotickými hrotitými okny. Svoji dnešní podobu s půlkruhovými záklenky dostala okna při pozdějších barokních úpravách.
Třídění hlavní a bočních lodí vychází z jednoduchého členění pilířů. Střední loď od lodí bočních oddělují původní hranolovité pilíře s hrotitým profilem mezilehlých oblouků. Pilíře jsou na třech stranách zcela hladké a kromě soklu a jednoduché římsy nejsou dotčeny žádným členěním. Toto jednoduché provedení koresponduje se strohou jednoduchostí původní cisterciácké architektury vycházející z prvotních řádových principů uplatňovaných v Burgundsku.
Jednotlivá obdélná pole hlavní a bočních lodí jsou sklenuta žebrovou křížovou klenbou s příčným klenebním pásy a přízedními žebry. Zvláštní klenební podmínky lze pozorovat v lodi hlavní, kde místo devíti polí původního půdorysného rozvrhu, čitelného v situaci založení sloupů, je polí pouze osm, přičemž klenba nad prvním a druhým polem počínající od transeptu je sklenuta nad půldruhým půdorysným polem. Tento stav je s největší pravděpodobností výsledkem rekonstrukce klenby po jejím zřícení, zapříčiněným nejdelším chátráním kostela v letech 1422 - 1437 po jeho rozvrácení husitským vojskem.
Původní raně gotické žebroví hlavní i obou bočních lodí bylo v baroku pokryto štukem s barokně gotickým profilem. Jižní boční loď, která byla nejvíce postižena požárem v roce 1736 a kde došlo k opadání a otlučení omítky zničené následným vlhkem, poskytuje příležitost sledovat původní klenební podmínky. Diagonální meziklenební i přízední žebra s náběžnými štítky dosedají na konzoly nasazené ve výši pilířových říms. Trojboké, nehluboce vyžlabené konzoly se základnou v podobě obráceného jehlanu s mírně vyhloubenými stěnami mají polygonální krycí desku, jejíž profil přechází na římsu podpor.
Profil dosti hrubě opracovaných žeber je prostý. Trojdílná příčná loď, jejíž prostor byl barokními úpravami důrazně potlačen, má nad čtvercem křížení i nad oběma křídly žebrovou křížovou klenbu. Současné členění pilířů v prostorovém křížení s bohatou štukovou výzdobou pochází z období barokních úprav, realizovaných podle návrhů Jana Blažeje Santiniho Aichla.
Oboustranná, osově symetrická vestavba zpěváckých tribun s vloženými velmi plochými varhanními emporami, nesoucími varhanní skříně, vnesla do původní strohé gotické dispozice pronikavě dynamický prvek, jímž je pohled návštěvníka okamžitě po vstupu do chrámu strháván k retábulem naplněnému presbytáři. Sama příčná loď je bohatě členěným prostorem. Dynamická a neklidná atmosféra je však koncentrovaná pouze zde, do prostoru přechodu mezi chrámovými loděmi a presbytářem. Do hlavní lodi i do lodí bočních svým prostorovým účinkem nijak nezasahuje.
Klenební pole presbytáře s původní raně gotickou křížovou klenbou, skrytou rovněž pod štukovým obalem, je odděleno od křížení hladkým vítězným obloukem s podloženým žebrem na pasu se štukovou barokní profilací. Obě kaple na východní straně transeptu, přiléhající těsně k střednímu chóru, jsou otevřeny do transeptových křídel hmotnou nečleněnou arkádou s hladkým obloukem. Jsou sklenuty každá jedním polem křížové klenby s žebry klínového vyžlabeného profilu, ukončenými náběžníky s jednoduchými přízedními klenebními patkami.
Mezi klenebním polem a pětibokým závěrem každé kaple, sklenutým šesti paprsky žebrové klenby s mírně vyžlabenými boky klínových žeber na jehlancových patkách, je široký hladký hrotitý oblouk. Žebra se protínají ve svornících. V závěrové části severní kaple jsou dochována tři původní hladká kamenná ostění oken s půlkruhovými záklenky a špaletami.
Ve vnitřní výstavbě kostela je rozhodujícím činitelem hloubková dispozice, spjatá v příznivém poměru s šířkovými a výškovými rozměry střední lodi. Šířka střední lodi je ve vztahu k její výšce ve vyváženém poměru 1:2, zatímco poměr výšky bočních lodí k jejich šířce je přibližně 1:1,5 a vztah výšky bočních lodí k výšce střední lodi je vyjádřen pouze mírným převýšením proti optimálnímu poměru 1:2.
Část klášterních budov s pozůstatky ambitu s křížovou klenbou bez žeber navazuje na jihozápadní nároží konventního kostela. Tato přilehlá partie původního komplexu byla v 19. století upravena pro potřeby farního úřadu. Spojovacím článkem mezi chrámem a farou je barokní novotvar schodišťového prostoru, vloženého mezi původní obvodové zdivo, tvořícího komunikaci mezi přízemím a patrem fary a skrytým vchodem za pravým bočním oltářem při vstupu do chrámu. Schodiště, tzv.
St Peter's Basilica 4K 2022: a world wonder!
- Rozměry a rozmístění lodí
- Vnitřní klenby a jejich rekonstrukce
- Barokní doplňky a Santiniho design
- Prezbytář a kaple v transeptu
- Historické události ovlivňující stavbu
Klíčové architektonické prvky
Hlavní lodě a boční lodě jsou odděleny zřetelnými pilíři a jejich klenební systém působí harmonickým poměrem výšky a šířky prostor. Příčná loď nad čtvercem křížení disponuje žebrovou křížovou klenbou se silně zdůrazněnými žebry, zatímco presbytář a kaple na východě rozvíjejí raně gotické klenby pod štukovým překrytím.
Vestavba zpěváckých tribun a empor vznikla během barokních úprav a dodala dynamiku prostoru, zatímco původní strohost gotického základu zůstává čitelná v oblastech nepřístupných zásahům štukové výzdoby. Diagonální a přízední žebra dosedají na konzoly ve výši pilířových říms, čímž se vytváří jasná tektonika prostoru a vizuální vedení pohledu.
Historické kontexty a rekonstrukce
Husitské období poškození kostela vedlo k značnému poškození; následná rekonstrukce i barokní úpravy postupně měnily vzhled i dispozici. Nejdelší období chátrání v letech 1422-1437 mělo za následek zřícení části klenby a následnou úpravu. Barokní štukování původně gotických žebroví umožnilo lepší výzdobu a soudobé akustické a vizuální efekty.
V součinnosti s ambitem a klášterními budovami vzniká propojení mezi chrámem a farou, jež je významnou součástí funkčního i vizuálního řešení areálu. Příčné spojení mezi částmi kostela dokresluje celkovou architektonickou logiku a umožňuje návštěvníkům vnímat kontinuitu historických vrstev.
Stavba odráží barokní zásahy Santiniho Aichla, jehož návrhy se promítly do členění pilířů, výzdoby a prostorového uspořádání presbytáře. V kontextu gotické tradice a barokní interpretace zůstává bazilika komplexně čitelná jako jednotný celek se silným důrazem na výšku a šířku, jejichž proporce zajišťují vyvážení mezi jednotlivými loděmi.