Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Jeho srdcem je barokní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. V podzemí baziliky je přístupné lapidárium přibližující stavební památky původně románského kláštera. Vystavena je zde také Zlatá růže - vyznamenání věnoval Velehradu papež Jan Pavel II. Součástí je expozice o křesťanských mučednících 20. století. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století.
Prohlídka baziliky s průvodcem (objednávka předem) se liší podle toho, zda jde o vstup jednotlivců či skupin (25 osob a více). Trojlodní bazilika se díky svým mimořádně velkým rozměrům (75 m délky, 31 m šířky, 27,5 m výšky) řadí k největším chrámům v Praze, ačkoli její význam je úzce spjat s Moravou. Na stavbu kostela ve stylu pozdně románské baziliky se pořádala veřejná sbírka, do které přispěl i císař Ferdinand I. Dobrotivý a císařovna Karolína. Kostel byl vysvěcen 18. století a do té doby prošel mnoha proměnami v důsledku historických událostí.
Na původním místě, mimo hradby starého města, vyrostlo předměstí Prahy - Karlín, a po odbourání pražských hradeb se zástavba rychle rozrůstala. Bylo jen otázkou času získat finance na výstavbu hlavního katolického chrámu této oblasti - kostela svatého Cyrila a Metoděje. Podle návrhu architekta Karla Rössnera a českého architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna vznikla v letech 1854-1863 monumentální novorománská bazilika podle vzoru raně středověkých kostelů z tesaných kamenů. Slavnosti spojené s poklepáním a svěcením základního kamene se zúčastnil dokonce i mladý císařský pár: František Josef I. a jeho manželka.
Průčelí chrámu oslovuje bohatou zdobností. Čeněk Vosmík vytvořil sochy Krista a deseti zemských patronů umístěných pod rozetou. V tympanonu nad centrálním vchodem je pak postava Ježíše Krista doprovázena klečícími slovanskými světci Cyrilem a Metodějem. Interiér kostela nebyl zdaleka hotov při vysvěcení a práce pokračovaly ještě dlouho. Výzdoba byla provedena ve dvou etapách a dokončena až na samém konci 19. století.
Na části nástěnných maleb, kterým vévodí monumentální postava žehnajícího Krista v mandorle, se podíleli Josef Matyáš Trenkwald a Gustav Vacek. Drobné obrazy světců na bočních oltářích maloval Josef Mánes. Bohatá výzdoba vznikla díky spolupráci mnoha dalších autorů. Po desítkách let oprav došlo k opětovnému vysvěcení stavby v roce 1735, a to v souvislosti s radikální raně barokní přestavbou po požáru v roce 1719.
Přelomovým okamžikem bylo zrušení kláštera v roce 1784, kdy klášterní kostel začal sloužit jako farní. Obyvatelé předklášteří však měli málo prostředků na údržbu, a tak pustl. Obnoveny byly oslavy Cyrilometodějského kultu v souvislosti s milénii a rozvojem cestovního ruchu. Do čela architektonických prací se postavili jezuité a Velehrad se stal místem, kam proudí tisíce poutníků a zároveň dějištěm unionistických kongresů, které předznamenaly ekumenické snahy. V roce 1928 byl kostel povýšen na baziliku minor a v roce 1985 získal Zlatou růži od papeže Jana Pavla II., kterou mu věnoval při své návštěvě v roce 1990.
Legendární Velehrad připomíná apoštolskou a misijní činnost sv. Cyrila a Metoděje ve druhé polovině 9. století. Řečtí bratři přišli křísit pohany na pozvání panovníka Velké Moravy Rostislava a jejich působení zanechalo výrazný odkaz v podobě prvních křesťanských svatyní na Moravě. Původně románsko-gotická stavba kláštera se po husitských válkách nedochovala, současná podoba pochází z přelomu 17. a 18. století. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a roku 1927 udělil kostelu titul bazilika minor. Dne 22. dubna 1990 se zde uskutečnila návštěva papeže Jana Pavla II., která dodala místu zvláštní význam pro věřící i kulturu.
Velehrad dnes spojuje duchovní, náboženské a kulturní dědictví a je oblíbeným cílem poutníků i turistů. V podzemí baziliky a klášterních objektů se nacházejí základy původního cisterciáckého kláštera ze 13. století a nová expozice Martyrion - svědkové víry 20. století. Poutní stezky Východní Moravy spojují Velehrad se Svatým Hostýnem a dalšími místy, a Modrá u Velehradu představuje centrum Slováckých tradic s bohatou historií vinařství a místními specialitami.
Objevování svatyní a poutních míst v Česku
Světská i duchovní architektura českých bazilik a klášterů je pestrá. Sakrální památky patří k významným turistickým cílům, které návštěvníky přitahují duchovní atmosférou, architektonickou hodnotou i hlubokým historickým odkazem. Kostely a kláštery jsou od pradávna vyhledávaným cílem zejména poutních míst, která bývají vybudována v místech známých zázraky či slavnostních událostí. K nejnavštěvovanějším památkám patří Strahovský klášter, poutní areál Velehrad a Sedlec - katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Barbory. Kromě samotných chrámů a klášterů využívají poutní cesty i malebná města a příroda.
Putování po poutních stezkách není jen chůzí, ale návratem k podstatě a jednoduchosti. Silentium, vigilie a další zvyklosti zůstávají dodnes součástí života některých klášterů, například Naší milé Paní ve Vyšším Brodě. Česká republika si udržuje postavení země bohaté na cisterciácké a další klášterní památky, které kombinují duchovní význam s historickými a uměleckými hodnotami. Velehrad je dnes místem, kam směřují kroky turistů i poutníků hledajících genia loci a duchovní povzbuzení.
- Centrum Slováckých tradic a vinařství v Modré u Velehradu.
- Česká poutní místa jako Strahovský klášter a Svatý Kopeček v Olomouci.
- Historie cyrilometodějského dědictví na Moravě.