Bazilika svatého Jana v Lateránu, zkráceně Lateránská bazilika, je nejstarší a nejvýznamnější římská bazilika a zároveň biskupská katedrála papeže. Je jednou ze čtyř papežských bazilik v Římě a má mimořádný postavení v rámci katolické církve.
Historie založení a vývoj stavby
Chrám založil císař Konstantin I. ve 4. století našeho letopočtu na místě, které tehdy daroval církvi, a zasvětil jej svatému Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi. První křesťanská bazilika na tomto místě přežila mnoho staletí a byla několikrát přestavěna kvůli poškození způsobenému požáry, zemětřeseními i pleněními.
Hlavní průčelí baziliky pochází až z roku 1745 a jeho autorem je Alessandro Galileo. Fasáda baziliky je travertinová a dělí ji portikus od lodžie; na horní římse se nachází patnáct obrovských soch vysokých 7 metrů, zobrazujících Krista a svaté učitele církve, mezi nimiž stojí Ježíš Kristus a dva svatí Janové. Do hlavní lodi vedou centrální bronzové dveře, které původně pocházejí z budovy Kurie na římském fóru a byly sem přeneseny v roce 1660.
Interiér Lateránské baziliky působí poněkud chladně, ale vyniká svou velkolepostí. Až do roku 1870, kdy dobyla paprávský Řím savojská monarchie, se zde konaly volby a korunovace papežů. Monumentální dojem vytvářejí hlavně díla Francesca Borrominiho, který v 1646 inicioval rozsáhlou renovaci kostela na přípravě Svatého roku. Borromini vytvořil v hlavní lodi 12 výklenků pro obří barokní sochy apoštolů, s jejich jmény uvedenými u každé sochy. U Matouše je patrné, že stojí jednou nohou na pytli s penězi, jako bývalý celník, a u Bartoloměje s nožem jako symbol mučednické smrti.
Aby Borromini zachoval původní styl, vybral některá středověká umělecká díla a začlenil je do barokní výzdoby. Vytvořil také náhrobky u sloupů bočních lodí. Dlažba v centrální lodi byla vytvořena v době vlády papeže Martina V. (1417-1431). Na konci 16. století byla příčná loď zrenovována Giacome della Porta. Fresky znázorňující křest Konstantina a založení baziliky vznikaly pod vedením Cavaliera d´Arpino. Gotický baldachýn s freskami pochází z roku 1367 a nad freskami se nacházejí dvě stříbrné schránky s hlavami svatých Petra a Pavla.
Architektura a umění uvnitř baziliky
V apsidě je mozaika zachovávající řadu postav různých velikostí z původní baziliky ze 4. století a malá socha klečící u nohou Panny Marie připomíná, že papež Mikuláš IV. nařídil v 13. století rekonstrukci mozaiky. Dveřmi před příčnou lodí se dostanete do křížové chodby a menšího muzea. Křížová chodba byla postavena v letech 1215-1223 mistrem techniky zvaným cosmati, Pietro Vassalletto, a zdobena krásným mozaikovým vlysem. U zdi stojí umělecká díla z původní baziliky.
Na náměstí Piazza San Giovanni in Laterano stojí nejvyšší a nejstarší obelisk v Římě. Nalevo je baptisterium, napravo Lateránský palác. Boční vchod baziliky tvoří portikus s lodžií, kterou v roce 1586 navrhl Domenico Fontana. Nahoře jsou dvě věže, které tvoří výrazný nástup do chrámu.
Interiér baziliky je bohatě zdoben a obsahuje ruhovné prvky: hrobky či památníky dvanácti významných papežů, klenotnici, papežský stolec Pia V., papežský trůn a ostatky sv. Petra a sv. Pavla. Nachází se zde také unikátní dřevěný strop a gotický svatostánek nad oltářem, v němž jsou uloženy lebky sv. Petra a sv. Pavla. Bazilika má také nejstarší dochované baptisterium na světě.
Další součásti Lateránského komplexu a význam
Vedle baziliky se nachází Lateránský palác, ve kterém papežové založili muzeum křesťanského i pohanského umění; později bylo přesunuto do Vatikánu. Na protější straně náměstí se nachází Svaté schodiště (Scala Santa), které podle legendy kráčel Ježíš Kristus v Jeruzalémě; schodiště nechala přivézt svatá Helena ve 5. století a vede k soukromé papežské kapli sv. Prokopa. V roce 1204 Inocent III. prohlásil Prokopa za svatého a v roce 1729 Benedikt III. Bazilika byla centrem církevního dění až do doby, kdy papežové sídlili v Avignonu.
Bazilika Sv. Jana v Lateránu má také své víceúrovňové označení: Oficiální název je (Arci)bazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Mezi všemi římskokatolickými kostely má výsostné postavení; je jednou z čtyř papežských bazilik a zároveň biskupskou katedrálou Říma. V interiéru lze objevit hrobky deseti papežů a další cenné relikvie včetně desky stolu, na němž údajně sloužil svatý Petr mši.
Přehled klíčových detailů a rekonstrukcí
- Založení císařem Konstantinem ve 4. století n. l. a zasvěcení svatým Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi.
- Časové období reopening po obrovských škodách během nájezdů a zemětřesení; gotická přestavba a následné renovační práce v 17. století.
- Renovace Francesca Borrominiho (1646) pro Svatý rok, včetně výstavby 12 výklenků pro sochy apoštolů a začlenění středověkých děl do barokní výzdoby.
- Gotický baldachýn a fresky od 14. století; fresky křtu Konstantina a založení baziliky; mozaiková podlaha a dřevěný strop.
- Interiérové bohatství: mozaiky, kamenná a stříbrná schránka s hlavami apoštolů, relikvie a oltář.
- Historický význam: sídlo papežů až do Avignonského zajetí a důležitost pro liturgii a papežský výkon v Římě.
Vizuální a technické dodatky
Pro lepší orientaci můžete sledovat prostor Lateránské baziliky s hlavní lodí, bočními loděmi a křížovou chodbou; jedinečný dřevěný strop a gotický svatostánek nad oltářem ukazují propojení gotiky, renesance a baroka v jedné stavbě. Nad freskami a mozaikami se tyčí balustráda a 15 soch na horní římse.
Boční vchod do baziliky vede na náměstí Piazza San Giovanni in Laterano s nejstarším římským obeliskem; baptisterium a Lateránský palác se nachází po stranách náměstí. Náměstí je centrem Lateránu a právě zde se mísí starobylá historie s moderními svědectvími o římském catholickém dění.