Svatá Hora není jen bazilika s klášterem, už stovky let je živým mariánským poutním místem. Je to barokní perla s mnoha nádhernými výhledy, tajemnými místy nebo romantickými zákoutími. Ústřední mariánská svatyně byla průběžně zdobena a upravována. Především oba vstupní portály patří k tomu nejlepšímu, co v této době bylo v Čechách vybudováno. Dílo je připisováno nejvýznamnějšímu tehdejšímu architektovi Kryštofu Dientzenhoferovi a návrh monumentálního dvouramenného schodiště při severní straně ambitu navazujícího na krytou chodbu se schodištěm do města jeho synovi Kiliánu Ignáci.
Máloco je pro Svatou Horu tak charakteristické, jako její ambity. Ty tvoří obdélník a byly vystavěny v letech 1659-1670 podle návrhu stavitele Carla Luraga. Na severní a jižní straně mají po devíti, na východní a západní po sedmi klenebních polích. Nároží ambitů uzavírají osmiboké kaple, zastřešené zvonovou střechou s lucernou. Chrám obklopují ze všech stran barokní kaple, z nichž nejstarší je kaple sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského. Nejcennějším uměleckým dílem Svaté Hory je hlavní oltář v bazilice a milostná soška Panny Marie Svatohorské.
Rozhodující význam v historii Svaté Hory měl rok 1647, kdy do té doby poměrně málo známou kapli získali jezuité a podle plánů Carla Luraga a P. Benjamina Schleyera ji začali od roku 1658 velkoryse přebudovávat na honosný chrám. Hlavní výstavba komplexu proběhla v letech 1658-1675. Postupně se zde zrodilo jedno z nejslavnějších českých poutních míst a významné centrum mariánského kultu v Evropě.
Tuto mimořádně cennou památku českého baroka 17. století vyzdobila řada umělců v čele se světoznámým sochařem J. Brokoffem, malířem P. Brandl a dalšími umělci. Svatá Hora se vyznačuje především nádhernou střední chrámovou stavbou baziliky Nanebevzetí Panny Marie Svatohorské, tyčící se na terase s balustrádou, obklopenou ambity s lunetovými obrazy a dalšími uměleckými prvky. U severovýchodního nároží stojí patrová rezidence a na téže straně je také vchod do svatohorských schodů, které jsou dlouhé 450 m a spojují chrám s městem.
Jedinečná je také krytá schodištěm spojující Svatou Horu s Příbramí, poprvé připomínané roku 1685 a později zastřešené. Tento architektonický prvek se stal jedním z charakteristických symbolů areálu. Kromě hlavní stavby a ambitu nabízí Svatá Hora i další zajímavosti: zvonice s výhledem na město, sklepení s rezidencí a plány jezuitů k budování areálu, které byly po rekonstrukcích opraveny a zpřístupněny veřejnosti.
Počátky kultu milostné sošky Panny Marie Svatohorské se podle pověstí vážou s působením arcibiskupa Arnošta z Pardubic v polovině 14. století, kdy měl sošku sám vyřezat z hruškového dřeva. Přesto nejvýznamnější milníky přišly v 17. století: v roce 1647 se jezuité ujali kaple a v letech 1658-1675 proběhla hlavní výstavba chrámového komplexu, čímž se Svatá Hora stala jedním z nejznámějších poutních míst ve střední Evropě.
V rukách jezuitů a následně redemptoristů získal areál cenné umělecké dílo a historické památky. Bazilika s kaplí Nanebevzetí Panny Marie a dalšími kaplemi se nachází na terase s balustrádou, která je zdobena sochami. V dolní části areálu jsou ambity s bohatou malířskou a štukatérskou výzdobou, čtyřmi uzavřenými a devíti otevřenými kaplemi. Svatou Horu spojuje s Příbramí schodiště, poprvé připomínané roku 1685, později zastřešené. Chloubou baziliky je soška Panny Marie Svatohorské a hlavní oltář, celý ze stříbra.
Historie poutního ruchu je spojena s klíčovými okamžiky: korunovace sošky Panny Marie Svatohorské v roce 1732, Josefínské reformy a zrušení jezuitského řádu, následný převod správy proboštům a později redemptoristům. V roce 1905 byla Svatá Hora povýšena na basilicu minor papežem Piem X. Po roce 1950 působí na Svaté Hoře diecézní kněží. Náročná rekonstrukce v roce 2015 otevřela novou nabídku služeb pro duchovní i turistické návštěvníky, včetně svatohorského muzea a nových prohlídkových tras.
Národní poutní místa a společenství: během roku probíhá řada akcí a expozic, například výstava „Svíce - votivní dary poutníků“ z roku 2026. Kromě tradičních prohlídek nabízí areál i speciální prohlídky zvonice, sklepení, horní chodby proboštství, a pravidelné nedělní varhanní půlhodinky během letní sezony. Dlouhodobé poselství Svaté Hory spočívá v propojení duchovní tradice, umění, historie a krásy české krajiny.
V blízkém okolí lze navštívit i další zajímavosti jako Memorial Vojna Lešetice či Antonínův Dvořákův památník, který připomíná návštěvy skladatele na zámku Vysoká u Příbramě. Poutní areál je přístupný veřejnosti s různými dopravními možnostmi a turistickými stezkami, které vedou z centra Příbrami až ke Svaté Hoře, včetně krytého schodiště a Svatohorské aleje.
Prostředí a infrastruktura: areál má vybudovaný plán turisticko-duchovního návštěvnického provozu s muzeem, expozicemi a interaktivními prvky. V muzeu jsou vystaveny exponáty ze sbírek Svaté Hory, artefakty z archeologických nálezů, šatičky Panny Marie Svatohorské a animované příběhy o Svaté Hoře. Pro děti jsou připraveny pracovní listy a sezónní výstavy, např. v roce 2026 výstava „Svíce - votivní dary poutníků“. Nedělní varhanní půlhodinky probíhají během léta. V původním klášterním barokním refektáři je možné i obědové či kavárenské služby, a prostor lze pronajmout i pro civilní svatební obřady.
Geografické a dopravní spojení: areál se nachází nad městem Příbramí a je přístupný krytým schodištěm z centra města (Svatohorské schody). Z centra vede i Svatohorská alej, a do areálu vedou červené a žluté turistické značky. Parkoviště je na úpatí Svaté Hory. Vlakem, autobusem a městskou dopravou lze pohodlně dorazit z Prahy i dalších měst.
V souhrnu: Svatá Hora u Příbrami je místem, kde se snoubí duchovní tradice, architektura, historie a krása české krajiny. Původní kaple ze 14. století byla v 16.-17. století přebudována na složitý a impozantní barokní komplex s ambity, kaplemi a světově proslulým sochařským dílem. Dnes nabízí nejen duchovní prožitky, ale i bohatou nabídku muzejních expozic, výstav a prohlídek pro širokou veřejnost, včetně rodin a studentů.