Známý prolog na začátku Janova evangelia jsem poprvé četla ke konci střední školy. A dodnes mě nepřestávají fascinovat pravdy, které skrývá o Bohu. Logos. Slovo. Co je to Slovo? Zpočátku byla pro mě tato slova trochu opředena tajemstvím. Postupně nabyla mnohem jasnějšího významu. Český překlad “Slovo”, v řečtině “logos”, má v původním jazyce mnohem širší význam než jenom “Slovo”. Znamená mj. také “vysvětlení”.
Ve 14. verši Janova evangelia je velmi jasně odhaleno, jaké „logos“ má na mysli: je jím sám Boží Syn Ježíš Kristus. Fráze „jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ je velmi jednoznačná. Zavírá dveře pochybnostem a Jan nás zjevně nechce nechat na pochybách, napospas našim domněnkám. „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Janova slova o tom Slově s velkým S, o “logos” nám mají mnoho co povědět o Bohu.
Čím více o nich přemýšlíte, tím hlubší význam odhalují. Mě zaujaly tyto pravdy, které z těchto veršů (z prvních 14 veršů Janova evangelia) vyplývají. 1. Ježíš (Slovo) je Bohem. 2. (verše 1-2) On vždy byl, je a bude. Ježíš byl už na počátku u Boha. Je věčný. 3. Skrze Ježíše (Slovo) bylo stvořeno vše. 4. (verš 4) V Ježíši (Slově) byl (a je) život. 5. Ježíš je pravým světlem, které osvěcuje každého člověka. (verš 5 a 9) Žádná tma nedokáže pohltit světlo, kterým je On. Ježíš je větší než tma (hřích) v našem srdci nebo jakékoli jiné duchovní síly a mocnosti… On sám zvítězil nad hříchem na golgotském kříži. Ježíš svítí uprostřed naší (mojí) tmy.
6. Jan Křtitel byl předskokan někoho většího. (verš 7) Přišel, aby vydal svědectví o tom světle (o Ježíši), aby všichni uvěřili skrze něho. „Panovník nikdy nepřichází první. Je předcházen. Panovník nikdy nepřichází samotný. Je doprovázen.“ Tak to bylo s Ježíšem. … (verše 10-11) Jaký paradox! Lidé NEPOZNALI VLASTNÍHO STVOŘITELE! A lidé ho nepřijali. Ve městě Betlém se pro Něho nenašlo místo, tak se narodil ve stáji. 8. Někteří Ho však přijali, uvěřili v Něho a stali se Božími dětmi. Slova o „Božích dětech“ v Bibli cílí na duchovní znovuzrození, ne jen na fyzické narození.
9. A Slovo se stalo tělem… Ježíš se stal člověkem. Ježíš nezačal existovat před 2000 lety, jak si někteří myslí. Vždy existoval, sestoupil od Otce na zem a vzal na sebe lidskou podobu. Ježíš sám řekl: “Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět.”
10. Ježíš (Slovo) je plný milosti a pravdy. Pravda je v Bibli osoba. Je jí Ježíš. Proto není podle Bible pravda pouze relativní, subjektivní, ale objektivní. Ježíš sám o sobě řekl, že On je Pravda: “Já jsem ta cesta, pravda i život.” Význam slova milost spočívá v tom, že dostanu něco, ačkoli si to nezasloužím. Je to dar bez zásluhy příjemce. Tak tomu je i s tím, že dokonalý Bůh bez hříchu (Ježíš) vzal na sebe lidské tělo, dobrovolně vložil na sebe náš hřích, aby nesl trest za naše hříchy. Trestem je oddělení od Boha. Duchovní smrt. Ježíš za nás prožíval na kříži úplné oddělení od Boha. To je MILOST.
Tento dar můžeš přijmout i ty. Pokud chceš, aby se Ježíš stal i tvým Pánem a Spasitelem, můžeš Ho o to poprosit svými slovy. Na Boha neuděláme dojem vznosnými slovy; On se dívá na srdce, jestli jsme upřímní. A jistě není nic, co by udělal raději, než vyslyšel právě takovou modlitbu, která vychází z pokořeného srdce. Ze srdce, které si uvědomuje, kým je Pán Vesmíru a co pro něj, pro ni (nebo pro mě) udělal.
Bibliografie: Stevens, R. C. (2018). The Path to Discipleship, a year in John 1-11. Bakersfierd: Rampart Publications. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Indický pastor a spisovatel Sundar Singh popisuje, jak jednou seděl na břehu řeky pod Himalájemi. Z vody vytáhl pěkný, omletý kámen. Kámen se dal rozbít. Vevnitř byl suchý. Kámen ležel dlouho ve vodě, ale přesto do něj voda nepronikla. Singh se domnívá, že je to podoba s naší evropskou společnosti.
Vánoční evangelium má v sobě zvláštní dynamiku. Bůh přichází k člověku a dotýká se ho pohledem dítěte. Z dítěte později vyrostl Spasitel a Pán! Ale i v něm Bůh přichází, aby navázal zcela osobní vztah s námi lidmi. Chce se s námi setkat, jít s námi po naší životní cestě i v dobách nepohody, chce nadlehčovat břemena a kříž našeho života, chce čistit naše srdce od zla, odpouštět náš hřích, dávat sílu a moudrost Ducha svatého. Není lepší životní rozhodnutí, než přijmout podanou ruku toho, jehož narození i o těchto Vánocích slavíme.
Během vánočních svátků si připomínáme tu největší událost v dějinách lidstva - Bůh se stal v Kristu člověkem. Jan, autor čtvrtého evangelia, to popisuje tak, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Největší milost, kterou jsme jako lidé prostřednictvím tohoto vtělení obdrželi, nepochybně souvisí s triumfálním dílem kříže. Avšak celé Ježíšovo přebývání mezi námi, o němž Jan hovoří, se nám stalo světlem pro naše životy (J 1,4). Emmanuel - Bůh s námi (Mt 1,23). Ačkoliv Boha nikdy nikdo neviděl (J 1,18), Ježíš nám ho představil. „Kdo vidí mne, vidí Otce,“ odpověděl Filipovi (J 14,8-9).
V této souvislosti je zajímavé vidět, že lidé po staletí řeší, jaký je skutečný smysl života a jak jej žít. Ctnost, řecky areté, má složitou historií - od Homéra, přes Platóna, Aristotela až po křesťanskou tradici. Platón spatřoval ctnost v činnostech duše a spravedlnost, Aristoteles pak rozvíjel pojetí blahobytu prostřednictvím ctností rozumových a praktických. V křesťanství se k tomu přidaly teologické ctnosti víra, láska a naděje. Z pohledu Vánoc a vtělení se ctnost stává žitelnou realitou: ideál všech ctností je v Ježíši Kristu a On sám nám skrze Ducha svatého dává sílu tyto ctnosti následovat.
Pokud to činíme, nezůstáváme v životě „nečinní a bez ovoce“. Tradice ukazuje, že výchova, vzor a společenství hrají klíčovou roli v důsledném rozvoji ctností, ale jejich skutečná síla spočívá v aktivní spolupráci s Duchem svatým. Ježíš byl z Ducha svatého počat a byl naplněn, veden i zmocněn Duchem svatým (Mt 1,18; L 4,1-14). A právě tak bychom měli žít - znovuzrození z Ducha, nechání se zmocnit Duchem a vedení Duchem (J 3,3-8; Sk 1,5; Ř 8,5-14).
Vánoční poselství je tedy ne jen vzpomínkou na narození Bohu mezi lidmi, ale aktivní výzvou k následování Pána, k formování života podle Ježíšova příkladu a k důvěrnému vztahu s Bohem. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi; v Ježíši Kristu poznáváme nejvyšší Dobro, které není konceptem, nýbrž Osobou. A touto Osobou je Pán, Spasitel a průvodce našeho života.
