Na počátku byla touha Jednoty bratrské mít co nejvěrnější biblický text pro duchovní život svých členů. Autoři si byli vědomi toho, že překlad nenahradí výklad zprostředkovaný duchovním. Bratrské překladatele vedla k práci potřeba celého jejich církevního společenství mít co nejvěrnější biblický text, neboť právě o něj opírali členové Jednoty svůj duchovní život.
První kroky překladů vedly k Novému zákonu, který byl přeložen Jacques Blahoslavem a vydán v Ivančicích v letech 1564 a 1568. Jan Blahoslav při své práci na Novém zákoně postupoval srovnáváním řeckých, latinských a českých vydání. Zároveň byl vybudován překladatelský tým; roku 1577 byl v Ivančicích ustaven překladatelský tým složený z lingvistů a teologů, který však brzy utrpěl ztráty z Ivančic odešel hebraista Mikuláš Albrecht z Kaménka a zemřel biskup Ondřej Štefan.
Roku 1579-1593 vyšel pětidílný překlad Starého zákona a později šestý díl, který byl postaven na Blahoslavově překladu Nového zákona a doplněn o poznámkový aparát vlastní celé Kralické bibli. Text Kralické Bible se tak vrací k začátku bratrského překladu a zároveň potvrzuje zásadu, za kterou stál Blahoslav. Důvodem opakovaného vydávání Bible kralické byla její srozumitelnost; nebyla to jen starobylost jazyka, ale naopak jednoduchá a srozumitelná řeč, která udržovala aktuálnost obsahu.
První kralická tiskárna vyšla pod vedením Zachariáše Solína, který byl od roku 1581 knězem. U jeho vedení vyšla celá Šestidílka a 1596 také jednodílné vydání Bible kralické. Šestidílka byla mimořádně náročná na tisk a její tiskové zrcadlo bylo složité; pro grafickou podobu šestého dílu stál Václav Elam. Jednodílná Bible z roku 1596 byla tištěna na velmi jemném papíře a díky grafické úpravě je považována za vrchol kralické knižní produkce.
V Kralicích vznikla tiskárna, která tiskla na ručním tiskařském lisu přeneseném z Ivančic. O tom, že vlastnila velké množství písem, svědčí nejen kralické tisky, ale i archeologické nálezy z Kralické tvrze. Archeologický průzkum v 50. letech 20. století odhalil kolem 1000 zachovaných literek a ozdob. Papír byl nakupován nejprve v papírně ve Velkých Losinách, později v Omicích u Jihlavy. Náklady jednotlivých edic byly různé, od stovek až po tisíce kusů.
Ve vrchní části titulních listů Šestidílky se objevuje medailon s beránkem a trnovou korunou; tato symbolika je spojována s Jednotou bratrskou a jejím právní- názorovým rámcem. Titulní list šestého dílu se liší výzdobou: obsahuje dvanáct kartuší zobrazujících evangelisty a výjevy z Kristova života. Grafickou podobu šestého dílu stál Václav Elam, který tematizoval dřevořezy podle novozákonního obsahu. Hlavním motivem na titulní straně druhého vydání jednodílné Bible (1613) je však vavřínový věnec a andělské hlavičky; výzdoba 2. vydání jednodílky se oproti předchozím edicím liší, ale zůstává v jednotném stylu.
Již v počátcích své činnosti bratrská Jednota usilovala o vlastní věroučné texty; díky tématu, že bratrským sborům měla být vydána šestidílná Bible s bohatým poznámkovým aparátem, aby jejich správcové mohli lépe vést duchovní život členů.
Průřez historií ukazuje, že z Autorského kolektivu, známého z dobové literatury, se dožil vývoje Bible kralické jenom omezený počet lidí; z usměrnění došlo ke ztrátám, avšak výsledek - šestidílná Bible kralická - zůstal, a její revidovaný text se stal základem pro další vydání i exulantská i potoleranční vydání. Z historických zdrojů je patrné, že Jednota bratrská měla významný vliv na udržení českého jazyka v období pobělohorské a po staletí představovala most mezi Čechy a Slováky.
Věrnost textu a jasnost jazyka udělaly z Bible kralické vrchol tiskařského umění v českých zemích. Práce na překladu a tisku byla mimořádně náročná a vyžadovala spolupráci tiskařů, liturgů a jazykovědců, kteří se vydali na cestu, která trvala několik desetiletí. Bratři v Jednotě bratrské tak dokázali, že překlad je nástrojem liturgie a mravní kultury, nikoliv jen teoretickou činností.
