Největší rukopisně psaná kniha světa, známá jako Ďáblova bible nebo Kodex Gigas, vznikla zřejmě ve 13. století v Podlažickém klášteře na Chrudimsku. Kniha je psaná latinsky a je zdobená bohatými barevnými iluminacemi. Je svázána v dřevěných deskách potažených světlou kůží s kovovým zdobením a váží 75 kilogramů.
Legenda o její pouhé noci napsané ďáblem je známá - podle ní mnich slíbil, že za jedinou noc napíše největší knihu, ve které budou obsaženy veškeré vědomosti světa, aby se vyhnul trestu. Jestli se mu podařilo dílo dokončit jen s pomocí ďábla, však není doloženo. Kniha je často přezdívána podle démona, který ji symbolicky doprovází, a vyobrazení čerta na jejích stránkách posílilo tuto pověst.
Codex Gigas má původ v klášteře, kde zřejmě vznikl; původně obsahoval 320 pergamenových listů, osm jich však kdosi neznámý vyříznul. Hmotnost celého kodexu je 75 kilogramů a odhaduje se, že na výrobu použitého pergamenu padlo 160 kůží oslů či mezků. Knize se ovšem přezdívá i Ďáblova bible, a to kvůli netradičnímu vyobrazení čerta, které se k nim váže.
Po zničení kláštera husitským vojskem putovala kniha několika kláštery až do uměleckých sbírek císaře Rudolfa II. Poté se dostala do pražské Galerii Klementinum, kde bývá uchovávána v speciálním trezoru. Tento osud ukazuje spletitou historiiKodexu Gigas a jeho význam jako kulturního a historického artefaktu ve střední Evropě.
V souvislosti s katalogizací a popularitou Ďáblovy bible se často zmiňuje její kontext mezi ostatními známými texty a iluminacemi. Například Jeruzalémská bible, která je světově rozšířeným a uznávaným moderním katolickým překladem Písma, se vyznačuje čtyřmi hlavními prvky: dvojitou verzí (s a bez deuterokanonických knih), rozložením textu do dvou sloupců a poznámkami pod textem, spolu s chronologickými tabulkami. Tato souvislost s biblickými překlady ukazuje, že kodex a jeho komplementární texty patří do širšího kontextu studia biblické literatury a iluminací.
Český ekumenický překlad Bible, který vznikal v 60. letech 20. století, je dalším důležitým bodem v kontextu české biblické tradice. Překlad byl zahájen v roce 1961 a vyšel postupně v letech 1970-1979; vznikl pod vedením Miloše Biče a J. B. Součka a zapojily se týmy odborníků i konzultanti ze Spojených biblických společností. Jeho cílem bylo nabídnout mezikonfesní český překlad, který by byl uznáván všemi denominacemi, včetně pravoslaví a římskokatolické církve. Tento překlad vychází z originálních jazyků a zachovává biblickou dikci a styl, a stal se jedním z nejcitovanějších děl moderní literatury vedle Bible kralické.
V souhrnu lze říci, že Codex Gigas zůstává ikonickým symbolem středověké rukopisné kultury a zároveň připomínkou bohaté české a evropské biblické tradice. Jeho mýtus o jednonočním díle s pomocí ďábla doplňuje vědecké poznání o jeho skutečném historickém a materiálním kontextu, který zahrnuje původ v klášterním prostředí, váhu 75 kilogramů, a rozsah 320 pergamenových listů, z nichž některé chybějící části dodnes vzbuzují zájem badatelů a veřejnosti.
Pro ilustraci historické cesty a podobnosti s významnými biblickými texty lze uvést, že Jeruzalémská bible a Český ekumenický překlad představují klíčové momenty v moderním zpracování Svatého písma v českém prostředí. Tyto texty ukazují, jak se v průběhu století vyvíjela tradice překladů, iluminací a správy textů, které spolu tvoří mozaiku křesťanské literatury a kulturní identity regionu.
