Kostel sv. Bartoloměje stojí na jihozápadním okraji obce Bílavsko, na svahu pod Hostýnskými vrchy, a tvoří dominantu širokého okolí svou hranolovou věží a půdorysnou formou jednolodního kostela s presbytářem. Před západní vstupní průčelí předstupuje hranolová věž zakončená jehlancovou střechou; věž měří až po vrchol kříže 35,92 metrů. Loď kryje střecha sedlová a presbytář má půlkruhové zakončení; sakristie přiléhá na severní straně a její dolní část byla v roce 2011 rekonstruována kvůli vlhkosti.
Historie fary Bílavsko: první písemná zmínka o existenci farního kostela v Bílavsku pochází z roku 1364. V 16. a na počátku 17. století bílavský kostel sloužil k českobratrským bohoslužbám. Již na počátku třicetileté války farnost zanikla a obec byla v roce 1622 přifařena do farnosti v Bystřici pod Hostýnem. Teprve v roce 1689 byl zřejmě opraven a začaly se v něm sloužit katolické bohoslužby; k této době patří i přistavění věže zvonice. Před samotnou stavbou nového kostela se původní bílavský kostel uvádí jako dřevěný, avšak archeologické nálezy v barokní zdi závěru presbytáře ukazují na pravděpodobný původ zděný charakter stavby.
Stavba nového kostela byla dokončena v roce 1784. Podle stavebního průzkumu probíhala výstavba tak, že staré stěny byly obestavěny novými zdmi a kostel byl nově zastřešen; původní menší kostel byl potom zbořen. Ke kostelu byla tehdy přistavěna nová loď a presbytář s sakristií; zároveň byla vybudována věž. V roce 1784 Bílavsko díky nadaci Náboženského fondu vyfařilo z Bystřice pod Hostýnem a obec byla obnovena samostatná farnost obsahující Bílavsko a blízké obce Slavkov pod Hostýnem, Brusné, Chomýž a Hlinsko pod Hostýnem.
Architektonicky představuje kostel podélný jednolodní objekt s mírně odsazeným presbytářem. Věž se nachází na západě a prochází do lodi; v interiéru se nachází hudební kruchta na hranolových pilířích. V závěru presbytáře je nad korunní římsou umístěna středověká konzola s reliéfem lidské tváře a pod ní renesanční terč s čtyřlistem; konzoly pocházejí zřejmě z původního Bílavska a svědčí o zapojení středověkého architektonického dědictví do barokního zdiva.
V průběhu 19. a 20. století prošlo zařízení kostela významnými úpravami. V roce 1901 byla v lodi a presbytáři položena nová šamotová dlažba; hlavní oltářní retabulum obsahuje obraz sv. Bartoloměje z roku 1877 od Josefa Hromádky z Litenčic, který byl restaurován v letech 1962-1980. Po stranách obrazu stojí sochy sv. Norberta a sv. Augustina. V lodi stojí dvojice bočních novobarokních retabulových oltářů s obrazy Ukřižování Krista a Obětování Krista od téhož autora.
V průběhu let došlo k řadě rekonstrukcí a úprav. V roce 1974 byla provedena malba tří oltářů olejovými barvami a následně v roce 1938 a pak v roce 1972 byla provedena další výmalba; později došlo k odstranění některých nástěnných obrazů a k obnovení původní barokní iluzivní architektury v presbytáři a restaurování maleb ve lodi. Po dostavbě kostela a obnovení farnosti v roce 1784 byl Bílavsko opět součástí farnosti, a to v čele s farářem Felixem Isfridem Schewčíkem, který patrně dokončil výzdobu interiéru a formoval barokní styl hlavního oltáře s sochami Norberta a Augustina.
Věž a střecha prošly mnoha opravami: v polovině 19. století byla provedena výměna oken a dveří, v letech 1930-1931 proběhla rekonstrukce střechy celé sakrální stavby, a to včetně měděného plechu na věži a nad lodí a pálené tašky nad lodí; v roce 1950 byla střecha lodi znovu pokryta a věž byla doplněna plechem. V roce 1990 byla provedena generální oprava střechy a v roce 2009 byla dokončena poslední velká rekonstrukce střechy, při níž byly vyměněny narušené krovy a vrácena byla pálená taška. V roce 2010 byl kostel odvodněn a zrestaurovány portály; v roce 2011 byly restaurovány okna s vitrážemi a v letech 2011-2019 proběhla celková obnova hlavního oltáře, retabul a maleb v interiéru.
Zvony: původně kostel disponoval pěti zvony. Nejstarší z roku 1568 pocházel z bystřického panství Přemek z Víckova a Bernard ze Žerotína. Dva zvony byly později rekvírovány a zrekvirovány; největší zvon „Maria“ pocházel z poutního chrámu na Svatém Hostýně a vážil 720 kg. Zvon „sv. Athanáš“ byl ulit v roce 1845; měřil kolem 350 kg a byl používán pro polední zvonění. Zde se též uvádí nápisy a erbová vyobrazení Přemka z Víckova a Bernard ze Žerotína. Zbytky zvonů a jejich osudy spolu s moduly interiéru ukazují na bohatou zvonovou tradici Bílavska.
Okolí Bílavska a okolních obcí: Bílavsko náleží do děkanátu Holešov a zahrnuje okolní obce Slavkov pod Hostýnem, Brusné, Chomýž a Hlinsko pod Hostýnem. Hostýn je významné poutní místo s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie; z Hostýnských vrchů vychází turistické cesty vedoucí k zříceninám, jako je hrad Obřany a Křídlo u Brusného. Poutní cesty a kapličky v areálu Hostýnských vrchů doprovázejí návštěvníky po celý rok a v okolí Bílavska lze objevit i regionální rekreační areály a historické památky, jako například Thonetovu vilu či zámek v Bystřici pod Hostýnem.
20 nejlepších katolických poutních míst v USA, která musíte navštívit | Katolický dokument
Jako součást blízkého regionu Hostýnského pohoří si Bílavsko zachovává bohatou historii fary a kostela, která se promítá do mnoha architektonických detailů a uměleckých děl. Kostel sv. Bartoloměje tak představuje jedinečné spojení středověkého dědictví s barokní a novověkou proměnou prostoru, která odráží proměny farnosti a její význam pro místní komunitu během více než čtyřiceti staletí.
tags: #bilavsko #kostel #sv #bartolomeje