Cyril a Metoděj byli bratři ze Soluně, kteří se do historie zapsali jako Slovanští věrozvěstové a spolupatronové Evropy. Svatý Konstantin (Cyril) žil v letech 827-869 a byl profesorem filozofie v Konstantinopoli; po vstupu do kláštera přijal řeholní jméno Cyril. Jeho starší bratr Metoděj se narodil roku 813 a zemřel v roce 885 právě na Moravě. Působil jako státní úředník a následně jako mnich. Oba bratři pocházeli ze Soluně a od začátku své misie na Velké Moravě vyzdvihovali potřebu srozumitelného vyučování víry v místním jazyce.
První misie Cyrila a Metoděje proběhla roku 860, kdy byli vysláni byzantským císařem do Krymu; pro naši historii je však klíčový rok 862, kdy Rostislav Velké Moravy poslal poselstvo do Byzantské říše a roku 863 dorazili Cyrila s Metodějem na Velkou Moravu na popud císaře. Misionáři připravili nové písmo - hlaholici - a veškeré liturgické knihy přeložili do staroslověnštiny, čímž položili základy vlastní církve a šíření náboženství ve srozumitelném jazyce pro všechny obyvatelé.
Liturgii zavedli v jazyce, kterému obyvatelé rozuměli, a vychovávali žáky; založili seminář pro výchovu nových duchovních, přeložili obřadní knihy, napsali učebnice a zahájili výuku nových kněží. Konstantin byl filozof a teolog, učil v Konstantinopoli a studoval mnoho jazyků; Metoděj byl právník a výborný organizátor, zpočátku působil jako státní úředník a později se stal biskupem. Po návratu z Byzance mu bylo svěřeno vedení moravsko-panonské arcidiecéze se sídlem v Sirmiu.
Na Moravě se konala misie mimořádně úspěšně, přesto čelila odporu bavorštíh biskupů a dalších odpůrců, kteří prosazovali latinskou liturgii a germánské kněžstvo. Naopak Cyril a Metoděj prosazovali slovanské obřady a staroslověnské knihy, čímž potvrzovali důležitost liturgie v místním jazyce. V Římě byli vysvěceni na kněze a papež Hadrián II. v roce 868 schválil jejich učení a slovanskou liturgii; časem pak papež Jan VIII. roku 881 potvrdil, že staroslověnská liturgie je schválena, avšak s podmínkou, že epištola a evangelium mohou být čteny nejdříve v latině a až poté ve staroslověnštině.
Konstantin (Cyril) žil jako mnich a zesnul roku 869 v Římě; Metoděj zemřel 6. dubna 885, obklopen žáky. Před smrtí řešil Metoděj také problematiku liturgie a pohyboval se mezi Moravou a Byzantskou říší; byl zjevně klíčovým figurou pro udržení slovanské liturgie a vzdělání. Metoděj prošel obdobím, kdy byl dokonce obviněn z kacířství a musel kvůli tomu cestovat do Říma; později však dostal papežskou podporu a urovnání konfliktů s Franskými a bavorskými kruhy.
V roce 884 Metoděj překládal zbytek bible a krátce před svou smrtí uvalil na Wichinga klatbu a požadoval podřídit se autoritě; Wiching však získal u papeže Štěpána V. zákaz slovanské liturgie a výměnu moravských kněží, pokud nebudou dodržovat nařízení. Metodějovi žáci pak pokračovali ve své činnosti po Slovanských zemích, zejména v Bulharsku, a jejich odkaz se šířil dále po Evropě.
V důsledku jejich díla vzniklo písmo hlaholice, které později žádaní nahradila cyrilice východních Slovanských zemí; někteří zdroje připisují autorství cyrilice Klimentu Ochridskému, jednomu z Metodějových žáků. Cyril a Metoděj tedy stáli u zrodu slovanské vzdělanosti a jejich podíl na civilizaci a kulturním povznesení slovansky hovořících oblastí v Evropě je nezpochybnitelný.
Papež Jan Pavel II. roku 1980 prohlásil Cyrila a Metoděje za spolupatronů Evropy; v Česku připomínáme jejich příchod na Velkou Moravu 5. července jako státní svátek Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Důležité je, že jejich misionářská činnost nebyla jen teologická a jazyková, ale měla i široký civilizační dopad na evropskou kulturu a vzdělanost. Slované tak získali písmo, z jehož prostřednictvím se liturgie i teologické myšlenky šířily mezi široké vrstvy obyvatelstva.
Staroslověnština, jako nejstarší slovanský spisovný jazyk, patří do rodiny praslovanských jazyků a je jejím srozumitelným jazykem; hlaholice byla prvním písmem pro zápis staroslověnštiny, dnes se již nepoužívá a latinka nahradila původní písmo. Příkladem kulturního odkazu Cyrila a Metoděje je také jejich vliv na rozvoj liturgie, vzdělanosti a jazykové kultury ve střední a jihovýchodní Evropě. Jejich práce v Byzantské říši i na Moravě ukazují, že šíření křesťanství bylo spojeno s rozvojem vzdělanosti a civilizace mezi slovansky mluvícími národy.