Biřmovanec veřejně a vědomě potvrzuje svou víru. Laicky se o biřmování někdy mluví jako o „potvrzení křtu“ nebo jako o kroku do zralejšího prožívání víry. Obvykle jde o člověka, který je pokřtěný, prošel přípravou a chce tuto svátost přijmout svobodně a s porozuměním. Samotný obřad bývá součástí mše a jeho středem je vložení rukou a pomazání křižmem. Pro biřmovaného je užitečné vědět, že velká část důležitosti se odehrává ještě před samotným dnem. Rozhodující bývá příprava, rozhovory, pochopení významu svátosti a vlastní vnitřní postoj.
Před biřmováním se obvykle řeší několik praktických věcí najednou. Právě tady často vzniká i otázka, co zvolit jako smysluplnou památku. Patron bývá spojovaný se světcem, jehož život nebo postoje jsou biřmovanému blízké. Svědek by měl být někdo, kdo tuto chvíli bere vážně a dokáže ji doprovodit lidsky i duchovně. U biřmování se obvykle neřeší jen samotný obřad, ale i to, co po něm zůstane v běžném životě. Praktickou a tradiční volbou bývá například růženec nebo decentní náramek. Biřmování je vědomé potvrzení víry a přijetí větší osobní odpovědnosti za její prožívání.
Obvykle pokřtěný člověk, který prošel přípravou a chce svátost přijmout, se připravuje duchovní formou. Biřmování - (z latinského confirmatio) znamená posílení, upevňování. Touto svátostí se naplňuje křestní milost - biřmanci je udělena křesťanská dospělost. Křesťan je biřmováním označen pečetí Ducha svatého, která znamená, že patří Kristu, že je navždy k jeho službám. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše a naplnění nevystupuje jen v liturgii, ale má hluboký význam i pro každodenní život věřícího.
Biřmovací obřad bývá součástí mše svaté a středem je pomazání křižmem na čele spolu s vkládáním ruky a slovy: „Accipe signaculum doni Spiritus Sancti“ - Přijmi pečeť daru Ducha svatého. Biskup (případně kněz s jeho svolením) provádí samotný úkon, zatímco kmotr stojí za biřmovancem a má ruku na jeho rameni. Biřmování se uděluje jen jednou v životě a následně se obnovují křestní sliby. Přestavuje spojení s Kristem, vzájemnou jednotu s církví a posílení víry pro svědectví ve světě.
Následně se modlí společenství a následuje lámání a slavení eucharistie. Příprava na biřmování je důležitá: bývá zaměřena na formaci osobní i společenskou, intelektuální i spirituální. Pro dospělé bývá příprava často jednoroční a bývá doprovázena katechezí, modlitbou, svátostí smíření a duchovní praxí. Do kurzu se mohou dospělí a mladí od 14 let hlásit u kněží farnosti. Důraz bývá kladen na živější vztah k církvi a k farnímu společenství.
Pro přijetí biřmování je nutno být ve stavu milosti a vhodně přijmout svátost smíření. Biřmování bývá slavností Seslání Ducha Svatého pro farnost; nejčastěji se slaví v období kolem Letnic, ale může být kdykoli během roku. Biskup tradičně během obřadu světí posvátné křižmo pro celou diecézi na Zelený čtvrtek, což podtrhuje jednotu tří svátostí uvedení do křesťanského života: křest, biřmování a eucharistie.
Podstatou obřadu je pomazání posvátným křižmem na čele biřmovance doprovázené vkládáním rukou a slovy: „Accipe signaculum doni Spiritus Sancti“. Tímto aktem biřmování dostává biřmovanec duchovní pečeť a sílu Ducha svatého, která jej upevňuje v jeho misi být svědkem Kristova Jména. Těch sedm darů Ducha Svatého - moudrost, rozum, rada, síla, poznání, zbožnost a bázeň Boží - je vloženo do každého biřmovance, aby mu pomohlo plněji žít křestní milost a odpovídat na apostolskou výzvu.\n
Roli kmotra, doprovod a symbolů
Kmotr či kmotra má zvláštní úlohu: pomáhat biřmovanci v plnění křestních slibů a chemii závazků, které na sebe biřmováním vzal. Ideálním kandidátem bývá ten, kdo již působil jako kmotr u křtu. Biřmování často doprovází praktické dárky s osobním významem a symbolikou, například růženec nebo nenápadný šperk.
V liturgii se obvykle klade důraz na obnovu křestních vyznání a vyznání víry biřmovanými. Při slavení biřmování se často zvolí termín spolu s konáním mše svaté a bohoslužba slova se řídí běžnými předpisy diecéze. V průběhu biřmování bývá důležité, aby biřmovanec měl duchovní doprovod, který mu poskytne znalosti o tajemství víry a pomůže mu vnitřně rozpoznat svůj životní poslanec v církvi.
Jako součást přípravy bývá kladen důraz na skutečnost, že biřmování navazuje na křest a eucharistii. Z pohledu církevního práva je biřmování udělováno jednou, ať už na východě či na západě, podle místní liturgie. V římském obřadu bývá biřmování dubeno biskupem, v některých východních tradicích jmenovaným knězem, který křtí. Dále se klade důraz na to, že biřmování je slavností Seslání Ducha Svatého pro farnost a vyžaduje zodpovědný a vědomý postoj biřmovaného.
Ve farnostech bývá biřmování organizováno pravidelně, často každým rokem či každé dva roky, a vyžaduje specifickou přípravu s minimálním věkem a podmínkami stanovenými farářem. Biřmování má být chápáno jako důležitý krok na cestě k plnému křesťanskému životu. Pokud někdo dosud nebyl biřmován, má právo a povinnost tuto svátost přijmout, aby mohla celá iniciace uzavřít křestní milost a umožnit plné zapojení do života církve.
Na závěr dne se Biřmování stává nejen formalitou, ale mocným darem Ducha, který povede biřmovaného k větší vytrvalosti ve víře, k službě a svědectví. Uvědomme si tedy, že jsme přijali biřmování, a zamysleme se nad tím, jak využít darů Ducha svatého pro budování společenství a pro šíření evangelia.
