ThDr. David Tonzar, pražský biskup Církve československé husitské (CČSH), působí na této titulární i praktické úrovni jako dlouhodobý nositel tradice a identity církve, která vznikla v rámci československého kontextu a působí dodnes i mimo hranice bývalé federace.
Biografické základy a kariéra
Maturoval na gymnáziu v rodišti (1990) a poté studoval teologii a religionistiku na Husitské teologické fakultě UK, kde získal magisterský titul v roce 1996, doktorát (ThD.) v roce 2002 a habilitaci (doc.) v roce 2009. Jako pomocný duchovní sloužil krátce v Příbrami, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Českém Krumlově a Praze-Starém Město, v letech 1999-2008 byl ředitelem úřadu pražské diecéze a v roce 2008 byl zvolen její biskupem, jímž je dosud.
Spoluzakládal vyšší odbornou školu Husův institut teologických studií (2003) a od té doby je jejím ředitelem. Na Husitské teologické fakultě UK působil jen krátce. Vydal Teologickou propedeutiku (1999) a učebnici Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a Církev československá husitská (2002). V církvi reprezentuje konzervativní křídlo, které zdůrazňuje vlastní tradici a identitu.
Osobní motivace a formace
Narodil se v Českých Budějovicích a vyrůstal u Vltavy a Malše. Dětství a mládí strávil i s hokejem; vybojovali spolu se spolužáky vicemistry České republiky a postupně ho hokej doprovázel až na gymnázium v Českých Budějovicích. Zlom nastal při hodině ruského jazyka, kdy pronesl, že bude knězem, a třída na to reagovala smíchem; tehdy se jeho život ubíral novou cestou. Příběh Tonzara naznačuje, že rozhodnutí následovat povolání přišlo shůry a že jeho cesta zahrnuje divadelní a recitační aktivity, které ho vedly k husitské teologické tradici.
„Přišlo to shůry.“ - tato odpověď často rezonuje v kontextu jeho církevní služby a teologické orientace, která propojuje intenci posvátné služby s akademickou prací a misijní aktivitou.
Profesní a misijní dimenze
Po ukončení studia se Tonzar věnoval vyučování systematické a praktické teologie na Husitské teologické fakultě UK a poté působil jako hostující docent a následně řádný docent v Bratislavě na Husitské teologické fakultě (vysoká škola zdravotnictví a sociální práce). Tato „federální“ působnost ukazuje kontinuitu mezi pražskou diecéí a širším akademickým a misijním rámcem církve.
Vztah k praktikám církve je definován jako aktivní zapojení do služby lidem a do šíření husitského dědictví. Tonzar zdůrazňuje, že práce kněze má být nejen z kazatelny, ale i v terénu mezi lidmi, a připomíná historické sítě ošetřovatelských stanic a nemocnic v první republice jako součást misijního a sociálně-služebného rozměru církve.
Rozvíjení identity a tradic Církve československé husitské
Tón Tonzara zdůrazňuje konzervativní křídlo uvnitř CČSH, které klade důraz na vlastní tradici a identitu. Rozhovory a veřejná setkání s mediálními osobnostmi, jako jsou talk show a hudební vsuvky, ukazují jeho snahu o komunikaci husitského dědictví v kontextu současné kultury a společnosti.
Podle jeho výkladu vznikla Církev československá husitská v roce 1920 jako církev národní a lidová; během II. světové války se změnila na Církev českomoravská a v roce 1971 se uváděl název československá husitská, aby odpovídala historickým a geografickým realitám i misijním projektům po Slovensku a Podkarpatské Ukrajině. Po roce 1990 pokračuje v působnosti přes bývalou federaci a udržuje kontinuitu identity i v současnosti.
Současná činnost a závěrečné poznámky
Jako nejvyšší představitel církve v rámci jejího jurisdikčního rámce Tonzar vysvětluje, že patriarcha je nejvyšším představitelem církve, zatímco pražský biskup působí jako jeden ze šesti dalších biskupů; podtrhuje však, že nejvyšší autoritou je Kristus a že každý věřící je nositelem své cesty k Bohu. Tímto pragmatickým způsobem je kladen důraz na pastýřskou službu - poskytování duchovní a praktické podpory, včetně péče o rodiny, křtů a pohřbů, a to i v náročných chvílích života.
