U prvních výběžků Bílých Karpat se v 9. století uvelebila Blatnice pod Svatým Antonínkem. Od těch časů se malebná slovácká dědina rozrostla a díky umu místních vinařů nosí titul Burgundsko Moravy. Zdejší víno se údajně pilo na Svatoplukově stolci, po staletí bylo ceněným exportním artiklem a do Blatnice za ním cestovali umělci i učenci. Naplno si užijete místní tradice v červnu během Hlavní pouti svatého Antonína, v srpnu při Děkovné pouti a v listopadu na hodech. Nadýchané kroje ve vás rozžehnou touhu poznat místní folklor a zpívat z plných plic. To je pak jiná žízeň!
Nad Starým horama, v památkové rezervaci Blatnice, se zchladíte a některé z desítek búd tu rozlévají víno už od 16. století. Blatnice pod sv. Antonínkem je proslavená výrobou kraslic. A jako u krojů, i tady má zdobení svá pravidla a charakteristické prvky. Dechberoucí barevné ornamenty na černém podkladu skořápek si můžete prohlédnout v muzeu, kde uchovávají řemeslné dědictví minulých generací.
Do Blatnice pod Svatým Antonínkem přijíždí každoročně desetitisíce lidí nejen za dobrým vínem, ale také za duchovní posilnou. Cílem většiny návštěvníků obce tak není pouze některý z mnoha kouzelných historických sklípků místních vinařů, ale také kopec svatého Antonína, který se vypíná nad Blatnicí. A právě ke zmíněnému kopci se váže hned několik pověstí.
V dávných dobách tu prý bývalo staroslovanské pohanské obětiště a později tu údajně působili věrozvěstové Cyril a Metoděj. To z dnešního pohledu nejdůležitější se ale odehrálo až v 17. století, kdy tu vyrostla poutí kaple na počest svatého Antonína Paduánského. Kapli nechal postavit roku 1668 kníže Hartman z Lichtensteina, majitel ostrožského panství, jako poděkování za uzdravení syna. Podle pověsti se knížecí chlapec uzdravil na přímluvu svatého Antonína vodou z pramene, který vytryskl na Blatnické hoře. Hartmannova manželka, kněžna Eleonora, původem Italka, byla totiž velkou ctitelkou zmíněného svatého Antonína Paduánského, jehož v modlitbách prosila o uzdravení svého slepého syna.
Blatnice pod sv. Antonínkem leží asi 6 km na východ od Veselí nad Moravou. První zmínky pocházejí z r. 1052, ale osídlení je daleko starší, jak dokládají četné archeologické nálezy: objev pohřebiště lidu zvoncových pohárů, sídliště z doby římské i pohřebiště z doby předkřesťanské. Od pol. 19. stol. byla obec známá rohožkářstvím - lidovou výrobou rohoží a tašek z orobince, které blatničtí ještě před 1. sv. válkou prodávali i v zemích západní Evropy. Blatnici i okolí proslavil také Blatnický Roháč (směs Sylvánského zeleného a Rulandského bílého).
K významným pamětihodnostem obce patří barokní kostel sv. Ondřeje s oltářním obrazem od Joži Úprky (z r. 1887), toskánský sloup se sochou Panny Marie. Nad obcí je kopec sv. Antoníček (350 m n. m.) s dalekým rozhledem a poutní barokní kaplí z 2. poloviny 17. století zasvěcenou sv. Antonínu Paduánskému. Vinné sklepy (búdy) pod Starou horou tvoří památkovou zónu, produkují se zde vynikající bílá vína. Blatnice je známé poutní místo. Ke kapli sv. Antonína Paduánského směřují několikrát do roka kroky věřících. Konají se tu v červnu pouti Matice Svatoantonínské, hlavní pouť a Petropavelská pouť a v srpnu Krojovaná děkovná pouť. Náměty z těchto tradičních událostí čerpali významní moravští malíři J. Úprka a A. Frolka.
Historické a kulturní souvislosti Blatnice
Slovácká obec Blatnice pod Svatým Antonínkem se nachází v okrese Hodonín, v Jihomoravském kraji a leží v Hlucké pahorkatině, na úpatí Bílých Karpat. Obcí protéká vodní tok Svodnice, jejíž název se odvozuje od kanálů - svodnic, které sváděly vodu z rybníka do rybníka. Obec byla založena v blízkosti močálů, rybníků, potoků a blaní, a proto je název odvozen od vyjádření přírodních poměrů a podmínek místní povahy terénu. Blatnice dostala své jméno již při založení, pouze v průběhu dějin se měnily charakteristické znaky. V roce 1046 je doložen název Blatinie, ve 13. - 14. století Stará Blatnice (k změně názvu došlo po vzniku osady na zeměpanských gruntech pojmenované Blatnice - nyní Blatnička). Setkat se můžeme ale i s názvem Dolní či Hrubá Blatnice a do roku 1919 neslo městečko název Velká Blatnice.
Vznik obce: Nejstarší hmotné doklady pochází z období, kdy se zde usazují první zemědělci přicházející od jihovýchodu z Karpatské kotliny. Osídlení v katastru Blatnice je doloženo nemnoha archeologickými nálezy. Nejstarší předměty pocházejí již z období mladší doby kamenné - neolitu. Vesnice vznikla jako slovanská osada před nebo v průběhu existence Velkomoravské říše. Později vzniká při pobočných cestách další výstavba. Nejstarším osídlením v Blatnici je ulice Dědina, ulice Za Bránů (nyní Zabrání) a dále Náměstí až na Horní Konec. Starobylost osady potvrzuje její původní půdorys s typickou trojúhelníkovou návsí.
První písemnou zprávou o existenci obce Blatnice by měla být nedatovaná zakládací listina staroboleslavské kapituly. Vznik této listiny je přisuzován do roku 1046 (17. května 1046 vysvěcen kostel ve Staré Boleslavi). Touto listinou daroval kníže Břetislav I. nově vznikající kapitule ze zeměpanského majetku mimo jiné i vesnici Blatinie.
Blatnice a Jan Ámos Komenský: S Blatnicí a zdejším vinařstvím je neodmyslitelně spjato i jméno slavného myslitele a představitele naší předbělohorské vzdělanosti Jana Ámose Komenského. Ten měl zde příbuzné. Po svém otci Martinovi zdědil v Blatnici Jan Ámos vinohrad v trati Plachty. Do Blatnice chodil se svými rodiči do vinohradu, k příbuzným a přes Blatnici i utíkal do Uherského Brodu ze Strážnice, když ji r. 1605 spálili Bočkajovci, aby se k tetě, u které ve Strážnici jako sirotek žil, již nikdy nevrátil. Jan Ámos Komenský se často ve svých spisech zmiňuje o víně. Ve spisech Orbis Pictus a Zlatá brána jazyků otevřená popisuje práci ve vinohradě, vinobraní i práci s vínem tak, jak se vykonávaly v Blatnici v jeho dětství. Naposledy navštívil Komenský Blatnici v roce 1650, a to při cestě z Lešna v Polsku do Uherské Skalice.
Školství a veřejný život: V Blatnici byla škola pravděpodobně již před rokem 1592, jelikož v tomto roce je v seznamu usedlíků uváděn Tomáš Rektorů. Roku 1832-1833 byla vybudována nová jednopatrová škola na místě původního obecního domu. Nákladem knížete Aloise z Lichtenštejnu byla vystavěna nová škola. Místní školství prošlo modernizací, mateřská škola vznikla v roce 1959 a byla průběžně rozšiřována. Obec má dnes 1 katastrální území a dlouhodobě spolupracuje s okolními obcemi v mikroregionu Ostrožsko.
Kopcovitý výběžek Bílých Karpat - Blatnická hora (350 m n. m.) s poutní kaplí sv. Antonína Paduánského (lidově zvaný Antonínek) patří k význačným poutním místům Moravského Slovácka. Popularita rostla díky malíři Jožovi Úp rkovi, jenž zachytil atmosféru blatnických poutí ve svých obrazech. Kapli svatého Antonína nechal vybudovat roku 1668 kníže Hartman z Lichtensteina; první pouť se konala roku 1671, kaple byla rozšířena roku 1696 a vrátila se do bohoslužebného provozu po obnovení v roce 1819. Hlavní oltář (1904) je z bílého mramoru; nad ním je reliéf Poslední večeře a obraz sv. Antonína od Jano Kohlera.
Název a identita regionu: Blatnice patří do Slovácké vinařské oblasti. Obec je známá nejen svým vínem, ale i kraslicemi a tradičními kroji. Kaple a výzdoba jsou dílem lidových umělců, jako jsou Josef Hán a ak. malíř Jano Kohler; staré oltáře a nástěnné malby dotvářejí poutní atmosféru. Z hlediska informací jsou kaple a poutní cesty centrem dění pro tisíce poutníků během hlavních poutí v létě a v dalších termínech celého roku.
Návštěvník obce tedy získá ucelený obraz o spojení historie, vína, řemesel a víry, který dotváří jedinečnou tvář Blatnice pod Svatým Antonínkem.
Poutní místo sv Antonína, Blatnice
tags: #blatnice #pod #svatym #antoninkem #povesti