Rožňavský biskup Mons. Eduard Kojnok († 2011) schválil 14. srpna 1992 na diecézní úrovni toto společenství pod novým názvem Pro Deo et fratribus - Rodina Panny Marie (společenství je obecně známé jako Rodina Panny Marie).
25. března 1995 bylo toto společenství Papežskou radou pro laiky povýšeno na sdružení papežského práva a jeho statuty byly definitivně uznány 25. Pro kněží PDF-RPM zřídila Kongregace pro klérus 22.
„V současné době lidstvo nezbytně potřebuje, aby se neohroženě hlásalo a dosvědčovalo Boží milosrdenství.“ Těmito slovy povzbudil 16. září 2007 při modlitbě Anděl Páně papež Benedikt XVI. všechny křesťany, aby se stali apoštoly Božího milosrdenství. Dále řekl: „Prorockým způsobem tušil tuto pastorační naléhavost milovaný Jan Pavel II., který byl velkým apoštolem Božího milosrdenství. Během celého svého pontifikátu byl misionářem Boží lásky mezi národy.“
V textu zaznívá, že „Nikdy v minulosti nebyla naše společnost poznamenaná tak nemilosrdným konkurenčním bojem, silným tlakem na výkon, depresemi, strachem, potlačovanou vinou a vnitřním zoufalstvím.“ Právě proto si Bůh vyvolil polskou řeholní sestru Faustynu Kowalskou, aby ve světě, který je tak chudý láskou a vzájemnou ohleduplností, hlásala jeho nepochopitelné milosrdenství.
„Ve Starém zákoně jsem ke svému lidu posílal proroky s výstrahami. Dnes posílám tebe k celému lidstvu se svým milosrdenstvím… Mé milosrdenství je tak velké, že ho za celou věčnost nepochopí žádný rozum, ani lidský, ani andělský.“
Je uvedeno, že Pán prosí jen o jediné: „Ať se ke mně nebojí přiblížit slabá, hříšná duše. … I kdyby duše byla jako mrtvola v rozkladu, a i kdyby z lidského pohledu už pro ni nebylo vzkříšení a vše bylo ztraceno, u Boha tomu tak není.“
Především kněží „mají říkat duším o mém velkém a nepochopitelném milosrdenství.“ Kněžím, kteří budou hlásat a oslavovat mé milosrdenství, dám podivuhodnou moc a pohnu srdce těch, ke kterým budou promlouvat.
Během zážitků svatopapežských textů je připomenuto, že Jan Pavel II. přišel do Krakova jako poutník a veřejně vyznal: „Poselství Božího milosrdenství je mi stále blízké a vzácné, určitým způsobem formovalo můj pontifikát.“
V dalším pokračování textu se vypráví o zjeveních a duchovních rozjímech sestry Faustyny Kowalské, která byla vybrána pro vedení lidstva k důvěře v Boží milosrdenství. „Jako Laická sestra“ prožila řadu překážek, prosbou o přijetí do kláštera a nalézání svého povolání k milosrdenství, které má být podle jejích slov „větší než všechno zlo.“
Faustyna Kowalská se narodila jako Helena Kowalská 1905, a ji samotnou provázely těžké mravní zkoušky a duchovní boje. „Naléhavé Boží volání“ bylo její vnitřní volání k řeholnímu životu, které se časem naplnilo. Po mnoha pokusech o přijetí v klášterech vstoupila 1. srpna 1924 do Kongregace Matky Božího milosrdenství.
Její povolání bylo spojeno s hlubokou modlitbou a službou, která zahrnovala práci v domácnosti, kuchyni a zahradě. Sestra Faustyna vytrvala v pokorou a poslušnosti, i když ji často zkoušely ostatní spolusestry. „Sestra Faustyna je buď hloupá, nebo svatá,“ znělo ve svědectví, protože její mírnost a nezdolná trpělivost vyčnívaly nad průměrnou lidskou toleranci.
V průběhu času prožívala těžké duchovní zkoušky, včetně období bezradnosti a pocitu temnoty, kdy se jí zjevně zdálo, že její modlitby nemají odpověď. Přesto ji Bůh přivedl zpět skrze poslušnost a hluboké světlo, což vyvrcholilo v její „výtěžek“-přijetí do věčných slibů a závazek k obrazu Božího milosrdenství.
Na slavnost věčných slibů 1. května 1933 se Faustyna stala vyvolenou k reprezentaci Božího milosrdenství na zemi a připravovala se na roli patronky zoufalých a vyprošování milosrdenství pro svět. Její cesta nebyla bez poklesků, ale její hluboké modlitby a Deníček ukazují, jak důležité bylo důvěřovat v Boží milosrdenství i tváří v tvář těžkostem.
V textu se objevuje i motiv „kytice pro Ježíše na den našeho věčného sňatku“, která symbolizuje duchovní přípravu na veliké oceňovaní milosrdenství skrze sliby a modlitby, které svaté často prožívaly ve svém klášterním životě.
Celkově výňatek vyzdvihuje Boží milosrdenství jako centrální téma katolické spirituality 20. století, s důrazem na roles laické rodiny Panny Marie a misie Jan Pavla II. a papežských instrukcí o šíření a svědectví milosrdenství.
V závěru lze říct, že příběh Faustyny Kowalské a institucionální rozvoj Rodiny Panny Marie ukazují, jak Boží milosrdenství stojí uprostřed úsilí o lidstvo a vyzývá k osobní důvěře, odpovědnosti a službě bližnímu.
tags: #bozi #milosrdenstvi #nemecky