Jezuitské gymnáziu v Klatovech patří k jedněm z nejstarších středních škol v Čechách s hlubokými historickými kořeny sahajícími do 17. století. Jeho počátky spadají až do 30. let 17. století, kdy jezuité po svém nenadálém příchodu do Klatov okamžitě začali připravovat otevření vlastní koleje, v jejímž rámci mělo napříště vyučovat církevní jezuitské gymnázium.
Stalo se tak 13. dubna 1636 po předběžném uzpůsobení Korálkovského domu na školu a seminář. Počátky školní práce byly velmi skromné, brzy však přišlo povzbuzení, neboť jezuité se o vzdělávání mládeže starali energicky a podporovali i výuku českého jazyka. Ostatně dva naši největší obrozenci - J. Dobrovský a V. M. Kramerius - prošli tehdy klatovskými jezitskými školními lavicemi.
V pozdní době tereziánské, konkrétně v roce 1778, bylo gymnázium v Klatovech zrušeno a přeloženo do Písku. Hlavní škola, která ho měla nahradit, svoji úroveň neobstála, a tak město usilovalo o znovuotevření zaniklého gymnázia. Po obtížných průtazích se to podařilo 4. listopadu 1812, a od té doby se odvíjejí novodobé dějiny naší školy, jež trvají již téměř 190 let.
Do počátku 20. století a zejména mezi válkami se klatovské gymnázium propracovalo k významné kulturní roli, vybudovalo vynikající studijní pověst a rozvíjelo poznání ve všech oborech. Bylo také místem, kde vychovávalo k upřímnému vlastenectví, což se osvědčilo v období ohrožení naší vlasti na konci 30. let i během nacistické okupace. Po válce došlo k dalšímu prohloubení pedagogické činnosti a absolventi byli často přijímáni na vysoké školy nejen v republice, ale i v zahraničí.
Za největší kulturní vklad gymnázia je považována tradice literární činnosti; na jejím rozvoji se podíleli významní čeští básníci a spisovatelé, jako J. F. Činoveský, Rudolf Majer, Karel Klostermann, Jan Šnobr či František Buriánek. Zejména Jaroslav Vrchlický, nejvýznamnější český básník 19. století, se klatovskou atmosférou inspiroval k prvním dílům a jeho jméno nese škola od 17. února 1933.
Počátky i posláním gymnázia bylo a zůstává poskytovat vzdělání mladým lidem z Pošumaví a přinášet jim světlo vědění. Budova bývalého gymnázia je dnes samostatným trojdílným objektem jezuitského areálu, který spolu s kolejí a zahradou tvoří významný urbanistický a historický celek. Jižní fasádu budovy obrací k volné parkové úpravě při břehu říčky Chomutovky, zatímco severní průčelí utváří hlavní frontu ulice U městských mlýnů a vede směrem k parkovišti za chomutovským náměstím.
Původně gymnázium, dnes muzeum, je dvoupatrová budova s uvozením východní strany hranolovou věží, na kterou navazuje úzký protáhlý stavební objekt na půdorysu poměru stran cca 1:7. Na západním konci stavby se nachází kratší širší hmota, která navazuje dále na dům č. p. 255. Budova je zděná, omítaná, fasády jsou světle okrové s žlutooranžově sytými aktivními prvky; věž má sytější, jednolitou barvu bez výrazného barevného odlišení. Některé prvky, jako podokenní římsa věže a sloupky zábradlí terasy, jsou kamenné. Z hlediska konstrukce je střecha hlavní protáhlé části sedlová, věž má střechu plochou s terasou; keramická taška slouží jako krytina. Fasáda jižní strany má mezipatrovou římsu nad přízemím a dále krátké nadokenní římsy šambrán sdružených oken, nad nimiž jsou zdůrazněny ornamenty a motivy ve štuku, například sluncový motiv nad pátou okenní osou zleva.
tags: #budova #jezuitskeho #gymnazia