Voděradské bučiny a okolní pamětitosti tvoří unikátní turistický okruh, který zahrnuje Ještěd, Muzeum dýmek, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Lipenskou přehradu a výstavu vah. Text shrnuje hlavní poznatky a historické souvislosti uvedené v částech dílu a rozšiřuje je o související detaily, které pomáhají pochopit kontext a význam jednotlivých míst.
Ještěd - dominanta severočeského regionu
Dominantu severočeského Liberce Ještěd jsme společně navštívili už několikrát. Tentokrát si ji ale představíme z trochu jiné strany. Hora bývala pro místní i návštěvníky kraje vždycky významným orientačním bodem. Ale pro milovníky turistiky taky oblíbeným cílem výšlapů. Už na počátku minulého století mezi sebou členové místního německého horského spolku soutěžili, kdo se k vrcholu dostane víckrát. A někteří měli na svém kontě výstupů tisíce. Všichni známe vysílač, který vrchol Ještědu zdobí, ale přehlédnout bychom neměli ani kříž. Ten k těmto místům patří už po staletí. Zajímavý je i kámen, který byl kdysi vyznačením hranice mezi pozemky pánů Rohanů a Clam - Gallasů. Zastavíme se rovněž u jablůňky, která patří k nejvýš rostoucím ovocným stromům v Čechách.
Muzeum dýmek
Pokud máte rádi dýmky a taky práci se dřevem, určitě si přijdete na své v království Pavla Strakoše v Ostravě. Jejich výrobě se věnuje už roky. Prozradí nám, co je na celém díle to nejtěžší a vysvětlí nám, jak se od sebe liší různé typy. Třeba biliard se jmenuje rovná dýmka. Bent má naopak nástavec a náustek zahnutý nahoru. Pak existují ještě kupříkladu rhodesiany, které jsou hranaté nebo kulaté tvary zvané apple, jablíčka. Budeme sledovat, jak se takový nový kousek rodí. Na svém kontě má pan Pavel na tři stovky originálů a sám říká, že každé jeho dílo je jiné, protože je výsledkem ruční práce. Bude nás pochopitelně zajímat i to, co všechno je nutné dodržet, aby hotová dýmka fungovala, jak má a nedělala majiteli starosti.
Voděradské bučiny
Jen kousek za hranicemi hlavního města se ukrývá okouzlující kousek přírody. Voděradské bučiny se těší přísné ochraně, jsou národní přírodní rezervací. Přesto se jejich krásou můžou potěšit i turisté. Projít se jimi smějí pěšky, ale vyrazit můžou i na kolech. Provede je celá řada značených cest. Kdysi tu převládaly buky, duby, habry a javory. Obzvlášť dobře se zde dařilo jedlím, protože jejich dřevo lidi nepoužívali k topení. Mizet začaly až v 18. století, kdy se hodily jako stavební materiál. Putovat tudy můžete i po naučné stezce, která je dlouhá osm kilometrů a na informačních panelech se dozvíte spoustu zajímavostí. Třeba to, jaké rostliny v bučinách můžete vidět nebo jakým zástupcům živočišné říše se v nich zalíbilo. Ochuzeni nebudete ani o malý výlet do historie.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
K chloubám města Most patří pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Vyrostl po velkém požáru, který v roce 1515 poničil původní svatostánek i spoustu domů. Stavěl se bezmála celé století a je na něm na první pohled patrný vliv jihoněmeckých představitelů zmíněného slohu. Má jednu věž a jeho fasáda působí poněkud stroze. Je ovšem dílem vskutku monumentálním. Přesto měl i on namále. V sedmdesátých letech minulého věku totiž muselo celé staré město ustoupit zásobám uhlí. A stejný osud měl potkat i chrám. Jenže odborníci se ho jako vzácnou architektonickou památku rozhodli zachránit. Přesunout ho o necelý kilometr dál do bezpečí. Jak tahle nevídaná akce probíhala a co všechno muselo následovat, aby se svatostánek mohl znovu otevřít veřejnosti? I na to se zeptáme.
Lipenská přehrada
Teplé dny protkané slunečními paprsky lákají k vodě. A vydáme se k ní i my. Konkrétně k lipenské přehradě. Ale nečekejte žádné lenošení a vodní hrátky. Zvolíme originální formu odpočinku. Prozkoumáme nádrž a její okolí přímo z hladiny. Umožní nám to hausbót. Nejprve se přesuneme do míst, kde tohle vodní dílo zasahuje k rakouským sousedům. Pak se zastavíme u takzvaného Králičího ostrova. Asi tušíte, po kom dostal jméno. Ale my vám prozradíme ještě to, jak se na něj chlupáči dostali a proč jsme na ně zrovna my štěstí neměli. Pak si samozřejmě prohlédneme taky naši plovoucí chatku. Nabízí totiž všechno, co k romantickému putování potřebujeme. A pak se ještě dozvíme, co všechno můžeme podniknout v okolí, zavedeme vás třeba na Stezku korunami stromů.
Výstava vah
Obec Hýskov nedaleko Berouna je místem, kde přišel na svět spisovatel František Nepil. Jeho dílo si připomeneme v rodném domě. Najdeme v něm taky výstavu vah. Všechny exponáty pocházejí ze sbírky milovníka těchto pomocníků hospodyněk, ale i obchodníků a řemeslníků Jiřího Krblicha. Ten už sice není mezi námi, ale o jeho poklady vzorně pečují manželka s dcerami. Prohlédnout si jich můžeme celou řadu, přesto je to jen část velké kolekce. Pan Jiří jich totiž za čtyři desítky let dokázal získat bezmála dvě a půl stovky. Těšit se můžete třeba na váhy kupecké nebo řeznické. Ale dozvíme se třeba i to, že méně běžné bývaly pružinové vyráběné v Anglii. Hojně naopak používaly naše babičky balanční, které pocházejí z Francie. Vznikly už v 17. století.
Historie a technické detaily o přesunu kostela
Aktualizováno 10. 3. Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází v Mostě, na ulici Kostelní č. Komentovaná prohlídka s haptickými předměty a zmenšeným modelem kostela, kdy vás průvodce seznámí s historií kostela a jeho přesunem o 841,1 m v roce 1975. Haptické předměty: Dřevěný model kostela, ukázky historických vitráží, kus původního klenebního žebra, keramický model pilíře, podpírajícího klenbu kostela, linoryt, znázorňující krouženou klenbu, několik tipů kamenických značek, rozmístěných v kostele a sádrový odlitek busty stavitele mosteckého chrámu, pana Jakuba Hajlmana. Před pár desítkami let vypadalo okolí kostela Nanebevzetí Panny Marie jinak: stával totiž o necelý kilometr severněji, na místě, kde se dnes leskne hladina jezera Most. V druhé polovině 20. století komunistický režim rozhodl, že město Most s historií dlouhou téměř 700 let musí ustoupit těžbě uhlí. Záchrany se dočkala jediná památka: kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený podle plánů Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu během 16. století. Nové místo pro starý kostel bylo vybráno o několik set metrů dál poblíž malého gotického kostela sv. Ducha a barokního špitálu. V roce 1970 byl vybudován depozitář a začalo se s rozebíráním interiérového vybavení včetně 17 metrů vysokého barokního oltáře. O dva roky později byla snesena věž a rozběhly se zabezpečovací práce v interiéru včetně zpevňování kostelních kleneb nástřikem epoxidové pryskyřice. Během roku 1975 byl 60 metrů dlouhý a více než 30 metrů vysoký kostel oddělen od původních kamenných základů (a naopak na novém místě vznikly základy nové, které měly zajistit stabilitu bez nerovnoměrného sesedání) a pod zdivo byly podsunuty ocelové nosníky. Pod ně pak od 15. září 1975 najížděly jednotlivé podvozky a začalo samotné nakládání. Přesun po kolejišti se čtyřmi kolejnicemi řídil počítač, prosklený velín pak byl umístěn na přídi kostela ve výšce 11 metrů. Na cestu se kostel vydal 30. září 1975, a to rychlostí 1,2 až 3,2 centimetru za minutu. Do cíle, vzdáleného 841,1 metru od původního místa, dorazil 27. V roce 1993 byl kostel znovu vysvěcen a dnes kromě sakrálních účelů slouží jako koncertní a svatební síň. Do interiéru se vrátil i původní oltář; jediným viditelným pozůstatkem stěhování je nezvyklá orientace stavby na jih místo na východ. Přesun trval od 30. září do 27. Kostel byl postaven v 16. století a zůstává významnou památkou.
