Jste to právě vy, kdo ovlivní, jak se vaše dítě naučí vnímat svět a sebe v něm.
Vaším úkolem je dokázat, aby bylo odolné, nenechalo sebou manipulovat, nepovyšovalo se nad ostatní, zároveň se ale umělo prosadit a obhájit své jednání, pocity i názory.
Jak na to?
Nekomplikujte mu život!
Povzbuzujte a motivujte
Povzbuzujte a motivujte, podpořte dítě ve všem, co ho baví a co touží vyzkoušet.
Pomáhejte mu vytvářet nové výzvy a ukazujte mu, jak důležité je naučit se překonávat překážky a těžké úkoly, nevzdávat se při prvním neúspěchu.
Cesta je často důležitější než cíl.
Takže ať už váš syn dal při fotbalovém zápasu vítězný gól nebo omylem kopl míč do autu, oceňte ho, že bojoval a že to zkusil.
Nechte ho řešit problémy
Nesnažte se ochránit dítě před veškerými potížemi.
Pokud za potomka děláte to nejtěžší vy, nikdy se u něj nerozvine schopnost a dostatek sebevědomí, aby se naučil hledat řešení sám.
Pro příklad - pro dítě je mnohem lepší, když dostane pár dvojek nebo trojek, než když od začátku školní docházky nosí samé jedničky.
Pozor na přemrštěné nároky
Dovolte dítěti chovat se jako dítě, tedy úměrně jeho věku a schopnostem.
Neočekávejte, že se bude projevovat jako dospělý a pokaždé podle vašich představ a přání.
Nerealizujte si na dítěti své nenaplněné ambice, vyvarujte se přehnaných požadavků, které na něj kladete.
Pokud se totiž musí nepřetržitě snažit plnit vaše nereálná očekávání, spíše to jeho sebedůvěru srazí k nule.
Buďte vzorem a hýčkejte důvěru
Malé dítě se učí kopírováním, nápodobou.
Buďte mu proto tím nejlepším vzorem a svým vlastním chováním ukazujte, co je správně.
Není nic horšího, než když takzvaně „kážete vodu, a pijete víno“.
Nabídněte názorně sami sebe jako model.
„Vztah rodiče s dítětem je budován na silné důvěře. A právě důvěra ve vztahu se rozkmitá, když chování rodiče není v souladu ohledně toho, co říká a jak sám žije.“
Například po dítěti chcete, aby nekradlo, a sami před ním neupozorníte prodavačku na nezaplacenou čokoládu v košíku nebo necháte své dítě odnést hračku z hřiště, protože ji tam nějaké jiné zapomnělo.
Nechoďte do konfliktů sami
Nesnažte se za každou cenu potomka ochraňovat před nedorozuměními a hádkami a řešit je tajně.
Je ale potřeba ukázat mu model, jak se konflikty správně řeší a to, že je běžné se do nich občas dostávat.
Každá hádka by měla mít konstruktivní řešení, aby dítě vidělo, že po ní přichází smír, řešení nebo dohoda.
Učte emoce a otevřete dveře novým zážitkům
Dítě potřebuje naučit se reagovat na pestrou škálu lidských emocí, proto je před nimi neskrývejte.
V životě se bude neustále setkávat s rozdílnými emocemi a potřebuje vědět, jak na ně reagovat a jak se s nimi vyrovnat.
Vaše dítě si bedlivě všímá, když se naštvete, rozčílíte, vidí, co při tom děláte, ví, co říkáte a také jak emoci zpracujete.
Neschovávejte se s negativními emocemi, pusťte je ven.
Jen je vždy důležité dítě ujistit, že ono za váš křik nebo špatnou náladu nemůže, pojmenujte své pocity a zdůrazněte, že s ním to nemá nic společného.
Podporujte zvědavost a samostatnost
Otevřete dveře novým zážitkům, Probouzejte zvědavost.
Někdy může být nekončící proud zvídavých dětských otázek únavný, přesto v nich potomka podporujte.
Kladení všetečných otázek je velmi důležité pro jeho vývoj, protože to znamená, že si dítě uvědomuje, že na světě jsou věci, kterým nerozumí.
Když pak vaše ratolest nastoupí do školy, kde je tázání se během vyučování vítané, má velkou výhodu oproti svým spolužákům, protože je již z domova zvyklé na přijímání informací a jejich vysvětlování.
Je pro něj proto snadnější vnímat a vyhodnocovat nové poznatky a informace od učitele.
Jednoduše řečeno se učí rychleji a lépe.
Chyby a zpětná vazba
Nevyčítejte chyby.
Nic nesrazí dítěti sebevědomí víc než vaše kritika jeho úsilí.
Dát mu smysluplnou zpětnou vazbu a návrh na další postup je v pořádku, nikdy mu ale neříkejte, že si vede špatně.
Pokud má strach selhat, protože se bojí, že budete smutní nebo naštvaní, nikdy se mu nebude chtít cokoli nového zkoušet.
„Učení se z chyb zvyšuje sebevědomí,“ vysvětluje psycholog Pickhardt.
Berte selhání jako příležitost k dalšímu růstu. Dovolte dětem dělat chyby a pomozte jim porozumět, jak se mohou k úkolu postavit příště.
Pochvala a uznání
Pochvala se většinou vyjadřuje nějakým jednoduchým způsobem, například „Dobrá práce“ nebo „To bylo skvělé“.
Pochvaly fungují nejlépe, když je dítěti říkáte přímo z očí do očí a chválíte konkrétní činnost.
„Honzíku, mám radost, že jsi mi pomáhal s uklízením hraček, šlo ti to moc dobře.“
Nebuďte neupřímní a nepřehánějte, rád bychom, aby pochvala měla skutečný dopad.
Také nikdy nechvalte, když vzápětí kritizujete, protože to zkazí celý pozitivní efekt.
Co dítěti prospěje?
Důvěřujte mu, berte ohled na jeho názor a dávejte mu najevo, že je důležitým a plnoprávným členem vaší rodiny.
Nešetřete chválou - dítě své úspěchy měří převážně podle toho, co si o nich myslí rodiče.
„Výborně, to bylo moc těžké, ale ty jsi to zvládnul!“
Zároveň ovšem dítě stále ujišťujte o tom, že vůbec nevadí, když se mu něco nepodaří nebo udělá chybu - to je úplně normální součást učení se novým věcem.
Praktické rady pro komunikaci a prostředí
Naslouchejte pozorně, co vám děti říkají. U těch menších to klidně nahlas opakujte, abyste jim dali najevo, že vás jejich názor zajímá.
Kritizujte opatrně a vždycky konkrétní chování nebo činnost, nikdy samotné dítě.
Respektujte zájmy a koníčky dítěte, i když se vám zdají být nudné, a obracejte nad nimi oči v sloup jen v duchu.
Zajímejte se o jeho kamarády, příhody ze školy a oblíbené postavičky z pohádek. Povídejte si o nich, aby dítě vědělo, že mu nasloucháte a že vás jeho svět zajímá.
Buďte důslední, ale nekrutí, ať dítě chápe hranice a bezpečí, které mu poskytujete.
Na závěr tedy stručné shrnutí: Rodiče a celý rodinný systém má z velké části vliv na to, jak se bude (nejen!) uvědomění dítěte formovat.
Závisí na tom i to, jak umí nebo neumí zacházet s emocemi svými i druhých, jakou má schopnost navazovat a udržovat vztahy nebo jak si vede ve škole či později v zaměstnání.
