Vlastní dějiny chrámu jsou úzce spjaty s benediktinským opatstvím založeným r.1101 moravskými Přemyslovci Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským. Byl budován jako klášterní kostel bazilikálního typu v románsko-gotickém slohu v polovině 13. století. Po dobytí kláštera uherským králem Matyášem Korvínem r.1468 začala poškozená stavba chátrat. Majetky připadly šlechtě, mniši odešli a svému účelu byl kostel vrácen až v 18. století. Východní část zůstala zachovaná ve své původní kráse. Dole pod ní se nachází prostorná krypta, která sloužila jako místo posledního odpočinku.
Po pravé straně je umístěna barokní socha patrona - opata Prokopa znázorněného se symbolickým podmaněním ďábla. Jemu byl kostel zasvěcen při opravách v roce 1704, původně se jednalo o mariánský chrám. Chrám je zakončen apsidou lemovanou 33 sloupky se zdobenými hlavicemi (symbolizujícími počet let Kristova života) a malou galerií, která pokračovala ochozem kolem celého kostela. Apsida je položená výše, aby byla zdůrazněna posvátnost tohoto místa. Uprostřed je umístěn novogotický skříňový oltář.
Vytvořili ho tři čeští umělci pro Světovou výstavu křesťanského umění v Paříži r.1930, kde získal první cenu. Za oltářem se nachází tři kruhová okna. Prostřední z nich - románská růžice - má zachovánu původní kamenickou výzdobu a její krása vyniká zvlášť z venkovní strany. Původní fresková výzdoba v boční kapli byla objevena pod nánosem omítky při rekonstrukci vedené začátkem 20. století pražským architektem Hilbertem. Fresky pocházejí z doby stavby chrámu a patří mezi nejstarší na Moravě. Nástěnné malby představují život Jana Evangelisty a jeho soud před císařem Domiciánem.
Architektura a ikonografie baziliky
Chrám kombinuje románský základ se stylovými prvky gotiky a své posvátné prostory vyzdvihuje apsida s 33 sloupky a galerií kolem celého chrámu. Apsida, položená výše, působí dojmem vznešené posvátné výšiny a vyzdvihuje centrální posvátné vyznění prostoru. Novogotický skříňový oltář stojí v centru prostoru a svým zpracováním a historií odráží meziprostor mezi staršími a novějšími epochami chrámového vývoje.
- Románská růžice v kruhovém okně - klíčová kamenická výzdoba z pravěké královské epochy chrámu.
- Fresky života Jana Evangelisty a jeho soudu - pozoruhodná fresková výzdoba v boční kapli z doby stavby chrámu.
- Barokní socha patrona Prokopa s symbolickým podmaněním ďábla - důkaz o obřadní proměně chrámu v 18. století.
Historické periody a rekonstrukce
Po dobytí kláštera Matyášem Korvínem r.1468 došlo k postupnému zubožení stavby. V 18. století byl chrám částečně navrácen svému původnímu účelu, avšak východní část zůstala zachována ve své původní kráse. Při rekonstrukci začátkem 20. století pronesla pražský architekt Hilbert objev původní freskové výzdoby v boční kapli.
Prostřední kruhové okno - románská růžice - si zachovalo původní kamenickou výzdobu a její krása vyniká zejména z venkovní strany, což svědčí o dlouhé kontinuální kontinuitě chrámového prostoru.
Umělecké dědictví a význam pro Moravu
Fresky představují nejstarší nástěnou malbu na Moravě a ukazují na bohatství raně středověkého sakrálního malířství. Celkově chrám kombinuje historické vrstvy a ukazuje, jak se architektura a výzdoba vyvíjely od románské doby přes gotiku až po baroko a novogotiku.