Kamenec Podolský (ukrajinsky Кам’янець-Подільський / Kamjanec-Podilskyj) je jedno z nejkrásnějších ukrajinských měst, starobylé sídlo v nitru Podolských Tolter, centrum historického regionu Podolí. Kamenec Podolský Staré Město (Старе місто) je obtékané meandrující řekou Smotryč, která tu utváří impozantně hluboký kaňon. S trochou představivosti by se Kamianiec Podilskyj mohl označit za ukrajinský Český Krumlov.
Ze západního okraje městských hradeb je nádherný výhled na tureckou pevnost (hrad) na protějším břehu Smotryče. Asi 25 km jižně od Kamence se nachází známá pevnost Chotyn.
Chotyňská pevnost (ukrajinsky Хотинська фортеця / Chotyňska fortecja) se vypíná na vysokém břehu nad řekou Dněstr a dokonale splňuje do posledního puntíku všechny představy o tom, jak má vypadat gotický hrad.
Vznikl sice již v 10. století, ale do současné podoby ho přestavěl až moldavský kníže Štefan III. Veliký ve století 15. Jeho strategická poloha na cestě z východoevropských planin na Balkán, na hranicích několika států, bývalých království a říší, předznamenala také jeho bouřlivou historii. Nejvýznamnější událost pak byla bitva, která se pod jeho hradbami odehrála v říjnu 1621, při které polsko-litevská armáda rozprášila turecké vojsko vedené sultánem Osmanem II. a odvrátila tak další postup Turků do Evropy.
Hrad je přístupný k prohlídkám a jeho okolí vybízí k procházkám. Pro hradomily leží hned na druhé straně Dněstru rozvaliny hradu Žvanec (ukrajinsky Жванецька твердиня / Žvanecka tverdinja) z 15.
V naprosto jedinečné poloze, na ostrožně obtékané ze čtyř stran (až na úzkou šíji na východní straně) řekou Smotryč, je hradbami obehnané město Kamianiec Podilskyj (ukrajinsky Камянець-Подільський / Kamjanec Podilskyj), kde se dochovalo nejen městské opevnění a za ním 25 kostelů, historická radnice a středověké domy, ale také gotický hrad, který je integrální součástí celého komplexu. Díky tomu byl Kamieniec od středověku jakousi bezpečnou oázou pro obchodníky, proto se rychle rozvíjel a patřil vždy k nejbohatším městům Podolí. Však o jeho získání velmi usilovali Turci během svých výpadů do Evropy.
Nejprve neúspěšně v roce 1621, tehdy se prý sultán Osman II. při pohledu na Kamenec zeptal: Kdo vystavěl toto město? Odpověděli mu: Samotný Bůh. Načež sultán odpověděl: Ať ho tedy samotný Bůh i dobude! a dal povel k útoku. Nepovedlo se mu to stejně jako u sousedního hradu Chotyň a samotný Osman II. nakonec také skončil neslavně.
Nebylo mu prostě souzeno být Bohem. Nicméně v roce 1672 nakonec Turci město přeci jen získali (události zvěčnil ve svém románu Pan Wolodyjowski polský spisovatel Henryk Sienkiewicz), ale jen na 27 let. V roce 1699 město dobylo polské vojsko a Turky vyhnalo.
Až se budete procházet tímto muzejním městem, všimněte si u katedrály sv. Petra a Pavla nezvyklé věže. Je to bývalý minaret z doby turecké nadvlády, kdy byl kostel změněn na mešitu.
První písemná zmíňka 1062 Kyjevská Rus. 13 a 14. století součást Haličsko - Volyňského knížectví. 1374 uděleno Magdeburské právo - autonomie. Následuje krutý mongolsko-tatarsko vpád. V 14. století okupován Litvou. 1430 Polskem. 1672 Turky. 1699 Polskem. 1793 třetí dělení Polska začleňen do Ruské říše. 1919 bylo 6 měsíců hlavním městem Ukrajiny. Poté opět Polsko. 1939 SSSR. Od 24.8.1991.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali? Ubytování je na evropském standartu a co se týká jídla jak evropská tak ukrajinská kuchyně.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne? Nejkrásnější je stará Turecká pevnost.
Kromě toho lze navštívit ještě další historické objekty, a to v okolí Kamence Podolského, které doplňuje bohatá historie a architektura.
Hned na západ od Kamence Podolského se rozkládá unikátní hrad Žvanec a město s gotickou pevností, které dohromady s katedrálou, radnicí a středověkými domy vytváří nedílný celek muzejního města.
Stavba a význam chrámu Nejsvětější Trojice
Stavba zámeckého kostela byla plánována již od roku 1710 v závěti hraběte Jana Kryštofa Kagera ze Štampachu. V té se uvádí, že si hrabě přeje být pohřben v kryptě nově postaveného kostela Nejsvětější Trojice. Zároveň v ní zavazuje své dědice, aby kostel dokončili podle původních plánů. Závazek splnila rok po jeho smrti manželka Kateřina Terezie, která roku 1719 položila základní kámen. Se stavbou kostela pokračovala až do své smrti.
Stavitelem tohoto výjimečného barokního díla byl italský architekt Giovanni Antonio Biano Rossa, který ve Valči působil v letech 1701-1732. Fresky v interiéru kostela vytvořil místní malířský mistr Brandt. Oltářní obrazy jsou dílem malíře Franze Hagena.
Do zvonice byly v září 1728 zavěšeny dva zvony vyrobené v Praze Antonem Schönfeldem. Kostel byl slavnostně vysvěcen 16. prosince 1728 vikářem Christophem Pergerem. Při té příležitosti daroval hrabě kostelu zlatou monstranci vysázenou brilianty, dále pak kalichy, svícny a mešní roucha.
Kostel má 24 metrů dlouhou, přes 11 m širokou loď a do kopule je výška 12 m. Tloušťka zdí je 2 metry. Hlavní prostor je oválného půdorysu sklenutý eliptickou kupolí s lucernou. Po stranách presbytáře kostel zdobí dvě věže. Průčelí kostela člení polosloupy, nad hlavním vchodem je vysoké okno vedoucí na kůr s varhanami, nad ním je v nice umístěna socha Panny Marie s Ježíškem.
Po jejích stranách na rozích kostela jsou umístěny sochy svatého Josefa a Vavřince. K východní straně kostela byl majitelem panství Franzem Korb von Weidenheim v roce 1840 přistavěn klasicistní vstupní portikus do hrobky.
Hrobka s postranním vstupem byla původně určena pro rodinu Korbů. V nárožních pilastrech lodi vně oltářního prostoru jsou v nikách ozdobených mušlemi sochy svatého Jana Křtitele a Sebastiana. Mezi oběma věžemi nad presbytářem je tvarovaný štít s archandělem Michaelem na špici.
Západní průčelí kostela zdobí sousoší Nejsvětější Trojice, socha Panny Marie se dvěma anděly a dvěma světci. Autorství soch je připisováno dílně známého barokního sochaře M. B.
V období 2009-2011 byl kostel obnoven z grantu FM/EHP Norska. Projekt zahrnoval obnovu fasád, truhlářských výplní, rozsáhlou sanaci havárie krovu kopule, opravu vnitřních omítek a podlah, sanaci a odvětrání hrobky, restaurování figurálních maleb interiéru a dekorativních maleb ve vstupní kapli hrobky, restaurování vitráží, restaurování sochařské výzdoby fasád kostela a restaurování architektury a sochařské výzdoby sloupu Nejsvětější Trojice včetně návratu soch z dílny M. B. Brauna z depozitáře kláštera v Kladrubech.
Spodní část sloupu zdobí plastiky zemských patronů sv. Ludmily, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa; ve střední části je Panna Marie, sv. Vít, sv. Václav a sv. sv. Česká kněžna, manželka Bořivoje I., babička knížete Václava - patrona českých zemí.
Zemřela 15. září 921 na hradišti Tetín údajně zavražděna snachou Drahomírou, manželkou mladšího syna Vratislava. Dle mínění historiků ji Drahomíra uškrtila jejím vlastním šálem, ten se později stává symbolem svaté Ludmily.
Pohřbena byla v bazilice sv. sv. Z rodu Slavníkovců. Byl druhým pražským biskupem a jako takový vystupoval proti některým "nekřesťanským" jevům v tehdejší společnosti - obchodování s otroky, kněžská manželství, alkoholismus a další.
Zemřel roku 997 mučednickou smrtí, když působil jako misionář mezi pohanskými Prusy. Od 11. století byl pokládán za druhého patrona české země hned po sv. Václavovi.
Jeden z českých zemských patronů, kněz a zakladatel Sázavského kláštera. Později žil jako poustevník v lesích, kde obdělával půdu. Legenda praví, že ho lidé viděli orat s ďáblem zapřaženým místo pluhu - se spoutaným ďáblem u nohou proto bývá zobrazován nejčastěji.
Jako první Čech byl prohlášen za svatého přímo papežem Inocencem III. sv. Světec ze Sicílie, který byl popraven ze svou vytrvalost v křesťanské víře (nejprve vařen v kotli s olejem, pak předhozen lvům, nakonec sťat).
Další z českých zemských patronů. Kvůli sporům s králem Václavem IV. byl zatčen. Zemřel roku 1393 při mučení, poté byl vhozen do řeky.
tags: #chram #nejsvetejsi #trojice #kamenec #podolsky