Nelze navštívit Thajsko a Bangkok a přitom minout Chrám Smaragdového Buddhy (Wat Phra Kaeo). Je součástí Královského paláce, poblíž řeky Chao Phraya, a je jedním slovem obdivuhodný. Chrám Smaragdového Buddhy (Wat Phra Kaeo) Stavební práce na celém Královském paláci (komplex o asi 100 budovách, na ploše cca 40 ha) i chrámu byly dokončeny v roce 1785. Chrám Smaragdového Buddhy vyrostl na místě původní čínské čtvrti. Kopule chrámu jsou pokryté zlatem - snad aby už zdálky působil, že se lidem bude tajit dech. Aby nepřišly o svůj lesk a půvab, každý rok se pravidelně rekonstruují. Samotné prostory Chrámu Smaragdového Buddhy jsou tak ohromné, že svou rozlohou dokážou pojmout tisíce věřících i turistů současně.
- Do chrámu je třeba vstupovat bez bot, se zahalenými rameny a nohama.
- Pokud zrovna nejste dostatečně vybavení, turisté si za nízký poplatek mohou půjčit chybějící části oděvu u vstupu.
- Fotografování je v chrámu přísně zakázáno, na což bedlivě dohlížejí desítky místních strážníků.
Posvátná socha Smaragdového Buddhy Možná vás překvapí, že samotná socha Smaragdového Buddhy není vůbec tak monumentální a honosná jako chrám, který byl kvůli ní postaven. Není dokonce ani smaragdová. Soška má necelých 70 centimetrů a je vyřezávaná z jednoho kusu nefritu. Objevena byla v roce 1434. Thajci ji uctívají natolik, že ji umístili na vysoký oltář a nikdo (mimo Krále) se k ní nesmí přiblížit. Na každé roční období připadá jeden obleček, do kterého je socha Smaragdového Buddhy převlékána a říká se, že ji obléká právě Král. Smaragdový Buddha je nejposvátnějším symbolem celého Thajska, takže si ho určitě nenechte ujít.
Zlato na stěnách a stropech vás přímo oslepí. Chrám Smaragdového Buddhy je součástí komplexu královského paláce a je centrem náboženského života Thajska. Nejuctívanějším reliktem v Thajsku je smaragdová soška Buddhy z jednoho kusu zeleného jaspisu. Smaragdový Buddha procestoval mnoho zemí jihovýchodní Asie. Čas od času se ztratil, aby se pak objevil na jiném místě. Socha vznikla pravděpodobně roku 43 před naším letopočtem v severní Indii. Zelený jaspis, ze kterého je vyrobena, je velice vzácný a ceněný materiál.
Sošku od samého počátku provází silná víra v její magickou moc. Po třech stech letech od svého vzniku se Smaragdový Buddha poprvé stěhuje před hrozící občanskou válkou na Cejlon, který byl tehdejším centrem thérávádového buddhismu. Do Barmy ale nedorazil. Loď se během bouřky ztratila a Buddhu si nechali v Kambodži. Podle pověsti byla socha opět objevena v roce 1434 poté, co udeřil blesk do jedné stúpy na severu Thajska. Ve stejný čas došlo k několika zázrakům, což přidalo sošce na věhlasu.
Po menších nesnázích se Buddha přesunul do města Chiag Mai. Thajci tvrdí, že ji Laosané ukradli. Laosané zase, že ji dostali jako svatební dar od thajské princezny. Roku 1778 budoucí král Rama I. během vojenského tažení Buddhu získal zpět. Chrám Smaragdového Buddhy je součástí komplexu královského paláce a je centrem náboženského života v Thajsku. V minulosti byl Buddha vynášen do ulic Bangkoku, aby zabránil zlému a přinesl obyvatelům štěstí. Na konci 19. století soška získala svou slavnou pozici.
Socha má 65 cm výšky a 48 cm šířky. V porovnání s honosným zlatým trůnem, na kterém je usazena, působí drobným dojmem. Podobně jako Pražské Jezulátko, i ona má 3 zlaté oblečky, které jí během obřadu mění král. Ačkoli název sochy evokuje, že je vyrobena ze smaragdu, je pravděpodobnější, že se jedná o zelený jaspis. Chrám jadeitového (nefritového) Buddhy je moderní buddhistický chrám v Šanghaji, který čerpá z buddhistických tradic Mahayama. I tento chrám není jen jedna budova, ale tvoří ho několik budov zasazených v krásné zahradě.
Původní chrám postaven za dynastie Song (960 - 1279), za revoluce (1911) zničen a obnoven v letech 1918 - 1928. V chrámu jsou umístěny dvě nesmírně cenné sochy Buddhy, které byly dovezeny z Barmy v r. 1882, do chrámu dány v r. 1918. Představují nejen vzácné památky, ale i unikátní umělecká díla, obě sochy jsou vyřezány z bílého nefritu. Sedící Buddha je socha 195 cm vysoká, zhotovená z bílého jadeitu a posázená acháty a smaragdy. Buddha se nachází v pozici rozjímání a meditace, se zkříženýma nohama, jedna ruka mu volně visí a druhou má položenou na nohách.
Komora s jadeitovým sedícím Buddhou se nachází ve zvláštní budově ve druhém patře. Po obou stranách jsou skříňky s více než 7000 buddhistických spisů. V budově jsou umístěny další předměty a dva vyřezávané stromy, do nichž příchodí vkládají mince. Ležící Buddha měří na délku 96 cm a jeho poloha znamená štěstí nebo také umění odpočívat. Leží na pravém boku a ruka podpírá hlavu, druhá ruka je natažena volně podél těla a ve tváři má klidný a spokojený výraz. Buddha leží na nádherně vyřezávaném a ozdobeném loži a lidé mu přinášejí obětiny ve formě květů a ovoce.
Od obou těchto soch odcházíte s pocitem harmonie, duševního klidu a naplněni energií. V chrámovém komplexu jsou další budovy a sály, jako např. komora čtyř nebeských králů, vchází se do ní třemi šarlatovými branami, které znamenají osvobození se od světských záležitostí. Je na prvním nádvoří ověnčená červenými lampiony. Ve velkém sále je hodně soch, ale hlavní jsou tři zlaté sochy Buddhy, prostřední představuje Šákjamuniho, nalevo je Amitábha, napravo Bhaišandžjagurubuddha. Dále se v komplexu nachází 18 unikátních soch Arhatů, v chrámu žije 17 mnichů. Chrám je otevřen od 8.30 do 17 hod., vstupné činí 20 CNY a vstupné do místnosti se sedícím Buddhou činí 10 CNY.
Procházkou po staré čínské čtvrti se dostáváme do klasické čínské zahrady Yuyuan, kterou nechal pro svého otce v. 1577 vybudovat mandarín Pan Yunduan. Šanghaj - část Pudong bylo území 1 mil. zemědělců, jejichž usedlosti musely ustoupit výstavbě mrakodrapů předních světových architektů. Nejvýznačnějčí čínský přístav Šanghai má přes 10 000 000 obyvatel a je tak nejlidnatějším městem ČLR a také významným hospodářským centrem této země. Šanghaj (上海 Šang-cha) je nejlidnatějším městem Číny. Žije zde bezmála 9 mil. Velkým problémem je dopravní Hluk a silné znečištění vzduchu i vodních toků - Šanghaj je na 4. Známá klasická zahrada, jedna z hlavních šanghajských památek. Byla dostavěna v roce 1577 bohatým úředníkem Dynastie Ming, jménem Pan Yunduan.
V západní části Šanghaje je posvátný, známý Buddhistický chrám, jedním z mála aktivních v Šanghaji. Starý chrám byl postaven v roce 1882, aby chránil dvě nefritové Budhovy sochy. Vlakové nádraží v Šanghaji, nazýváno jako nové, nahradilo v r. 1987 nádraží staré. Bylo rekonstruováno v letech 2006, 2008 a poslední úpravy proběhly r. V Šanghaji vás na letiště Pudong zaveze rychlovlak Maglev. Vlak Maglev je nejrychlejší, nejmodernější, ale také nejdražší Dopravou, pohybuje se na magnetickém polštáři a dosáhne rychlosti až 431 km/hod.
V Šanghaji je mnoho mrakodrapů a výškových budov. Jednou z nich je TV vysílač Oriental Pearl Tower (Perlová věž), navržený Ťiang Chuan Čchengem o celkové výšce 468 m. Její stavba byla započata r. 1990 a dokončena v r. 1994. International letiště Pudong v Šanghaji je velkým mezníkem pro cesty do Asie. Zaujímá plochu 40 km2, má 2 terminály a 3 paralelní dráhy. Ročně přepraví 60 mil cestujících a předpokládá o odbavení až 80 mil. Po prohlídce nádherné zahrady Yuyuan trávíme v Šanghaji poslední hodinu před večeří a cestou na letiště ve staré čínské čtvrti.
Mrakodrap World Financial Center je přezdívaný "otevírák" podle otvoru ve své špičce. Budova je 492 metrů vysoká a její stavba byla započata v roce 1997, ale během Asijské finanční krize koncem 90. let se stavba zastavila a byla obnovena opět v roce 2003. Dokončení se budova dočkala v roce 2008 a v srpnu byla otevřena vyhlídková plošina ve výšce 474 metrů. Při procházce po nábřeží Bund v Šanghaji jsme naproti viděli nádherné panorama mrakodrapů.
Na doporučení průvodkyně jsme se šli podívat do jednoho z nich, a to do mrakodrapu Jin Mao Tower, který stojí ve čtvrti Pudong. Jin Mao je dílem architekta Adriana Smitha, do provozu byl dán v r. 1999, je vysoký 421 m a má 88 pater. Všude se zde můžete setkat s číslem 8, protože osmička patří mezi čínská šťastná čísla. Do r. Buddhistický chrám postavený v roce 247 n.l., jeho historie je dokonce o 1000 let starší než oficiální začátek města Šanghaj, který se datuje do r. 1292.
Architektura, historie a umění
tags: #chram #odpocivajici #buhdy