Římská deska s nápisem "PAULO APOSTOLO MART" a pohřebiště velké křesťanské komunity představují klíčové hmotné údaje dokazující přítomnost apoštola národů pod oltářem baziliky svatého Pavla za hradbami. Nedávné vědecké výzkumy ukazují, že ostatky nalezené uvnitř hrubého mramorového sarkofágu pocházejí od muže, který žil mezi 1. a 2. stoletím, což potvrzuje existenci Pavlových ostatků pod oltářem baziliky. Počátek nového tisíciletí přinesl obnovený zájem o Pavla z Tarsu a byly zveřejněny významné objevy: nejstarší portrét apoštola národů v římských katakombách svaté Thekly a sarkofág pod papežským oltářem, který podle expertů ukazuje na autora třinácti listů Nového zákona.
Svědecké potvrzení zaznělo 29. června 2009 během závěrečných nešpor paulínského roku: specializovaná sonda do sarkofágu odhalila vzácnou lněnou tkaninu barvenou purpurem, laminovanou ryzím zlatem, modrou látku s lněnými vlákny, červená kadidlová zrnka a bílkovinné a vápenaté látky; byly nalezeny i velmi malé úlomky kostí. Odborníci, aniž by znali jejich původ, je uhlíkovou analýzou 14 určili jako pocházející od osoby, která žila mezi 1. a 2. stoletím. „Zdá se, že to potvrzuje jednomyslnou a nezpochybnitelnou tradici, že se jedná o ostatky apoštola Pavla,“ uváděl tehdejší papež Benedikt XVI. s rozechvěním.
Otevřená hrobka v doprovodu otce Lodovica Torrisiho patří do opatství svatého Pavla za hradbami, spravovaného benediktinskými mnichy od 8. století. Pod baldachýnem, jehož zhotovení v roce 1285 svěřil Arnolfo di Cambio, je patrná mramorová deska s nápisem PAULO APOSTOLO MART a třemi otvory sloužícími k získávání relikvií pruhů látky, které se dotýkaly hrobu. Příběh stětí Pavla se odehrál v Acque Salvie, kam byl Pavel dopraven z mamertinského vězení a kde byl uložena jeho hlava.
Historici zmiňují, že Pavlovo sťětí proběhlo mezi lety 65 a 67 za Nerona, poblíž Via Ostiense, a že na těch místech podle tradice vytryskly tři prameny. Před hrobkou je v blízkosti opatství položena dlažba připomínající úzkou pouť Římských světců a cesta Pavlovy popravy. Na fasádě chrámu Mučednictví svatého Pavla je mramorový nápis: "S. Pauli Apostoli martyrii locus ubi tres fontes mirabiliter eruperunt", a uvnitř baziliky jsou patrné tři edikuly zarovnané s fontánami.
Autoři příběhu popisují, že Pavlova hlava byla uchovávána na oltáři baziliky svatého Jana na Lateránu spolu s Petrovou lebkou a že oba světci byli podle římského martyrologia zabiti ve stejný den; jejich ostatky jsou spojeny také kvůli katakombám svatého Šebestiána, kde byly ukryty během pronásledování. Později byly ostatky přeneseny na místa jejich původního pohřbení a místu Pavlova hrobu se okamžitě stalo poutní místo.
Od počátku se mnoho pokřtěných rozhodlo pro pohřeb v okolí svatováclavského pohřebiště a nekropole se postupně měnila z pohanské na křesťanskou. Benediktinský opat připomíná epigrafy v latině, řečtině a hebrejštině na stěnách křížové chodby opatství svatého Pavla za hradbami, které navrhl a vyzdobil Pietro Vassalletto. Při rekonstrukčních pracích zde bylo objeveno mnoho nálezů pohanských i křesťanských hrobů, svědčících o bohaté křesťanské komunitě v Římě.
Mezi nejcennější artefakty z roku 1838 patří „dogmatický“ sarkofág ze 4. století, dnes ve Vatikánských muzeích. PoMilánském ediktu v roce 313 n. l. a pozdějších rekonstrukcích císařů Theodosiovy, Arcadia a Valentiniana II. byl chrám rozšířen a stal se velkou pětilodní bazilikou. V 12.-13. století zde působili významní umělci jako Pietro Cavallini a Arnolfo di Cambio; jejich díla a relikvie přečkaly ničivý požár v červenci 1823 a následné restaurování.
Na výzvu Lva XII. v 19. století došlo k obnově chrámu a blízké sloupy z alabastru či malachit a lazurit byly darovány významnými panovníky; bazilika svatého Pavla za hradbami se stává univerzálním referenčním bodem pro věřící i národy. Chór věřících kolem Pavlova velikána připomínají mramorové desky s vyrytými jmény kardinálů a biskupů při posvěcení dogmatu o Neposkvrněném početí. Papežové historie v mozaikách a medailonech v hlavní lodi symbolizují kontinuitu církevní tradice.
V kontextu ekumeny hraje roli Svatá brána baziliky svatého Pavla, která se otevírá na jubileum, a její historie sahá až do doby, kdy byla původně umístěna u hlavního vchodu. Požár baziliky v minulosti zmenšil její velikost a vedl k přemístění. Otec Lodovico doplňuje, že doufáme, že poutníci a turisté z celého světa zde zažijí hluboké obrácení a víru prostřednictvím svědectví apoštola Pavla.
Poutníkova cesta - Film Český dabing
Historický kontext a význam pro křesťanský svět
Pavel z Tarsu se narodil jako Žid a po získání římského občanství se stal důvěrníkem velerady a později pronásledovatelem křesťanů. Na cestě do Damašku došlo k radikální obrácení a od té doby je považován za klíčovou postavu, která šířila křesťanství mezi národy. „Svatý Pavel“ je zobrazen s mečem, symbolizujícím obranu Božího slova a věnování evangeliu i krutou smrtí.
Symbolem putování apoštola národů je relikvie hole, kterou používal na cestách a která je uchovávána v muzeu římské baziliky. Pavelova postava je spojována s jednotou křesťanů a ekumenickými oslavami v bazilice. V roce 1959 Jan XXIII. v opatství oznámil záměr svolat II. vatikánský ekumenický koncil; v roce 2006 Benedikt XVI. předal athénskému patriarchovi dva kroužky z okovů apoštola národa.
Podrobnosti o stavu hrobu a pohřebišti ukazují komplexní význam místa pro původní křesťanskou komunitu Říma: od pohřbů prvních křesťanů až po současné ekumenické oslavy a autentické svědectví víry. Dějiny baziliky tedy zahrnují nejen architekturu a umění, ale i tradici, která spojila věřící z různých koutů světa prostřednictvím Pavlovy postavy a jeho odkazu.