Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýznamnější český římskokatolický chrám a dominanta Pražského hradu.
Její výstavba započala po povýšení pražského biskupství na arcibiskupství v roce 1344 a postupně se vyvíjela od románské rotundy ke složité trojlodní gotické bazilice s věžemi, která byla dokončena až po pěti stech letech, v roce 1929.
Historie na postupných vrcholech vývoje chrámu
První kostel stojící na místě katedrály založil kníže Václav asi v roce 929 a po smrti zakladatele byly jeho ostatky uloženy v kostele, čímž vznikl kult sv. Václava.
Po dokončení rotundy byla roku 973 potvrzena postavení hlavního kostela jako sídelního chrámu pražského biskupství.
Původní rotunda byla nahrazena románskou bazilikou, kterou započal kníže Spytihněv II. kolem roku 1060 a dokončil Vratislav II., první český král.
Na místě rotundy začala růst trojlodní bazilika s dvěma apsidami, s chórem a věžemi; její délka byla 70 metrů a šířka 35 metrů.
Rychlý rozvoj stavby nastal po položení základního kamene gotické katedrály 21. listopadu 1344 za vedení Karla IV. a Arnošta z Pardubic.
Klíčoví stavitelé a architektura
Hlavní architekt byl Matyáš z Arrasu, po jeho smrti v roce 1352 převzal vedení Petr Parléř, jehož dílo dalo chrámu charakter vrcholné gotiky.
Parléř vložil do chrámu síťovou žebrovou klenbu a vytvořil Svatováclavskou kapli nad hrobem sv. Václava; kaple se vysvětila v roce 1367.
Stavba pokračovala podle Parléřova plánu až do jeho smrti v roce 1399; poté dílo pokračovali jeho synové a další stavitelé.
V průběhu staletí byla dokončována západní část s dvouvežím průčelím a velkým chórem, i když některé části zůstaly nedokončené až do 19. století.
Hlavní části katedrály a jejich význam
Trojlodní gotická stavba s chórovým závěrem na východě, s kaplemi a triforiem kolem chóru, je v interiéru vyzdobena bohatou sochařskou a malířskou výzdobou z období gotiky a renesance.
Svatováclavská kaple, která je srdcem chrámu, obsahuje hrob sv. Václava a unikátní výzdobu vy..."
Dále stojí kaple sv. Vojtěcha, korunová komora, kruhové schodiště a krypta, kde jsou uloženy ostatky českých panovníků a významných postav.
Korunovační klenoty a poklady
Korunní komora ukrývá Svatováclavskou korunu (cca 1346), Královské jablko a Královské žezlo, doprovázené dalšími předměty chrámového pokladu.
Zvonová soustava, počínaje zvonem Zikmund, prošla několika obměnami; nejmenovanější zvony byly nahrazeny roku 2012 novými.
Dostavba a dnešní provoz chrámu
Dostavba probíhala v érách: restaurace po husitských válkách, pak renovace 16. století, a definitivně byla dokončena v roce 1929 v souvislosti s 1 000. výročím smrti sv. Václava.
Od roku 1997 se katedrála zasvěcuje svatým Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi; Správa Pražského hradu a Metropolitní kapitula u svatého Víta zajišťují správu a liturgii.
Interiér chrámu ukrývá 21 bust z parléřovské dílny ve triforiu, dále kaple a oltáře, královské mauzoleum a kryptu.
Dnešní návštěvníci se mohou kochat bezplatnou zónou a placeným okruhem; provoz zajišťuje Správa Pražského hradu vzhledem k bezpečnostním pravidlům areálu.
Význam a současnost
Svatovítská katedrála je symbolem české státnosti, duchovním centrem arcidiecéze a pokladnicí korunovačních klenotů; zároveň je významnou kulturní památkou a místem konání významných křtů, pohřbů a slavností.
V posledních desetiletích se uskutečnily významné monografie a výstavy, které popisují její tisíciletou historii z hlediska architektury, liturgie a výzdoby.
