Katolická církev hospodaří se ziskem, který směřuje na neziskové služby. Navzdory dopadům pandemie covidu se v roce 2021 hospodaření jejích osmi diecézí stabilizovalo. Vloni, tedy 9 let po restitucích, stoupl hospodářský výsledek na 646 milionů korun, což je poprvé vyšší než státní příspěvek, který diecézím náleží do roku 2030. Hlavní činnost katolické církve je nezisková a směřuje jak na čistě duchovní služby, tak i na opravy památek, církevní školství, zdravotní a sociální projekty či kulturu.
Celkové výdaje v tomto směru vloni dosáhly 3,2 miliard korun, což bylo po odečtení výnosů ztrátové o 585 milionů. Na tuto činnost tedy církev potřebuje získávat finance a její důležité příjmy plynou z vedlejší hospodářské činnosti - vloni činily 1,2 miliardy. Z čeho konkrétně příjmy plynou, vysvětluje generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.
„Přicházejí už z investic. Ty příjmy, o nichž mluvím, není, že jsme dostali peníze od státu, protože ty peníze už jsou investovány, ale právě už ty investice mají takovéto výnosy. Jsou to v zásadě investované prostředky z té finanční náhrady plus už hospodaření s tím, co bylo investováno dříve. Můžeme říci, že jsou to takové tři základní oblasti, do kterých se investuje: nemovitosti, potom lesy a pole, a také nějaký jeden-dva hektary rybníků, což je velmi stopový prvek v tom našem hospodaření. A potom jsou to finanční investice.“
Stanislav Přibyl upřesňuje, kam výnosy putují. „Ty výnosy se dávají do takzvané hlavní činnosti, což je činnost ve své podstatě dobrovolnická, nezisková, opravdu s velkým podílem dobrovolnické práce. A není to zdaleka jenom činnost pro vlastní lidi, ale je široce rozkročená do společnosti, což je třeba vidět v té takzvané kategoriální pastoraci, kde v určitých důležitých oblastech života, jako je armáda, vězeňství, nemocnice atd. pracovníci církve slouží nejen těm, kteří by si to normálně přáli a přišli do kostela, ale i těm, kteří se nacházejí v nějaké náročné situaci svého života. Tato služba je velmi oceňovaná, žádaná. Takže jsou to lidé, do kterých se v posledku ty peníze investují - to je smysl života a činnosti církve.“
Tradiční služby církve, jako jsou mše, křty, svatby a pohřby, se v roce 2021 vrátily do podobného rozsahu jako v před-covidových letech. Rozvíjejí se i další služby, např. individuální duchovní rozhovory, pobyty v klášterech mimo velkoměsto a služby tzv. kategoriální pastorace, které v Česku patří ty novější. Sem patří péče o náročná povolání a trpící: vojenští a policejní kaplani, podpora hasičských sborů a služba vězeňských a nemocničních kaplanů.
„Do té pastorace, čili do těchto aktivit, se v loňském roce dalo 687 milionů a zase je to částka, která má trend stoupající, tzn. je to činnost, která se rozšiřuje. Naproti tomu stojí fakt, že se trošku snížily osobní náklady, takže je tam vidět ten velký podíl dobrovolnické práce, že se dá, jak se říká v přísloví, udělat za málo peněz hodně muziky, což nás také těší.“
Církev je také velkým zaměstnavatelem. Jak vypočítává pomocný biskup a generální vikář pražské arcidiecéze Zdenek Wasserbauer, má přibližně 20 tisíc zaměstnanců. „Jsou to jednak zaměstnanci přímo na biskupstvích, těch je něco přes 3000, máme zhruba 1700 kněží, a pak jsou zaměstnanci, kteří pracují přímo v těch jednotlivých námi zřizovaných právnických osobách nebo subjektech, ať už je to třeba Charita, církevní školy, různé podniky, třeba lesní podniky a další oblasti. Takže je to přes 20 tisíc lidí, kteří jsou u nás zaměstnáni, kterým dáváme práci.“
Co však je bolavou stálicí, jsou nízké platy kněží. Jak vypadají, upřesňuje Stanislav Přibyl. „Kněz patří do té hlavní činnosti církve, i když pochopitelně k jeho práci patří i nějaká administrativa a pokud farnost má nějaký majetek tak i starost o tento majetek, běžná správa toho majetku. Mzdy kněží nejsou nijak vysoké, průměrně je to asi lehce přes 22 tisíc hrubého měsíčně, takže nejsou nějak přepláceni a určitě do budoucna tady bude prostor pro nějaké zvyšování, zvlášť proto, že ty životní náklady včetně energií atd.
Celkově však zůstává klíčovým faktem, že hlavní činnost církve v Česku je služba společnosti a nezisková činnost, která pokrývá duchovní potřeby i širokou paletu sociálních a kulturních projektů. Z výše uvedených dat vyplývá, že církevní hospodaření je vyrovnané a investičně aktivní, s jasnou orientací na komunitní službu a odpovědné řízení veřejných i soukromých zdrojů.
Klíčové body hospodaření a jeho sociální dopad
- Hlavní činnost církve je nezisková a zahrnuje duchovní služby, opravy památek, školství, zdravotní a sociální projekty a kulturu.
- V roce 2021 se vrátily tradiční služby jako mše, křty, svatby a pohřby do vývojového rozsahu z předchozích let.
- Vedlejší hospodářská činnost představovala loni 1,2 miliardy korun; výnosy pocházejí z investic do nemovitostí, lesů, polí, rybníků a finančních investic.
- Do kategoriální pastorace bylo v loňském roce vloženo 687 milionů korun; tento segment roste a rozšiřuje působení církve ve společnosti.
- Počet zaměstnanců církve přesahuje 20 tisíc, zahrnující kněze a širší administrativní a provozní personál.
- Kněžské mzdy zůstávají nízké, průměrně kolem 22 tisíc korun hrubého měsíčně, což vyvolává diskusi o budoucím zvyšování mezd s ohledem na životní náklady.
Celkově lze říci, že hospodaření Katolické církve v Česku je nastaveno tak, aby dlouhodobě podporovalo neziskové služby společnosti a zároveň vyvažovalo finanční realitu s nutností investic do infrastruktury a sociálních programů.