V letošním roce si připomínáme 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu. Řím byl tentokrát opravdu emociální, provazy deště se střídaly s květnovým sluncem, a tak jsem vždycky měla co dělat, abych se schovala do nejbližší kavárny. Po čtyřiceti měsících působení na Velké Moravě byli solunští bratři povoláni do Říma k papeži. Před branami města se objevili v roce 867, kam je přišel přivítat Hadrián II. Tento dar jim ulehčil pozici při obhajobě slovanské liturgie a zapříčinil i vlídnější postoj římského kléru. To se však při této první společné cestě obou bratrů nepodařilo, neboť Konstantin v Římě onemocněl a vstoupil do kláštera, kde přijel řeholní jméno Cyril a zakrátko zemřel.
Metoděj se však vrátil na Moravu a působil po mnoho let jako velkomoravský arcibiskup. V důsledku politických bojů ve střední Evropě na počátku 10. století byli žáci Cyrila a Metoděje z Velké Moravy vyhnáni a našli útočiště v dnešním Chorvatsku, Bulharsku a u Ochridského jezera na makedonsko-albánské hranici. Dědictví Cyrila a Metoděje zůstává pro naše země i pro všechny Slované stále živé. Ve snaze přiblížit našim předkům na Velké Moravě Bibli a některé liturgické texty vytvořil Cyril zvláštní, pro slovanské hlásky upravené písmo. Oba bratři odešli do Říma, kde dosáhli schválení staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka.
Cyril, který v klášteře přijal toto jméno (dříve Konstantin), zanedlouho v Římě zemřel, Metoděj se však vrátil na Moravu a působil po mnoho let jako velkomoravský arcibiskup. Když po mnoha životních zápasech a zkouškách ukončil své pozemské putování, jeho dílo se ocitlo téměř v troskách. Jeho žáci a následovníci byli za změněných poměrů vyhnáni ze země, a proto se nemohla v našem prostředí rozvinout řada cyrilometodějských kulturních iniciativ, jako tomu bylo u jižních i východních Slovanů, ale nebyla u nás ani zapomenuta či zcela potlačena. Důležité bylo neustálé úsilí o včlenění našeho národa do společenství křesťanských národů jako rovnocenného člena s plnými právy a závazky.
Tuto tradici lze v Čechách sledovat od poslední čtvrtiny 9. století přes knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu, knížete Václava, Boleslava I., či opata Prokopa a klášter Sázavský až do potlačení slovanské bohoslužby na přelomu 11. a 12. století. Po značném odstupu let obnovil Karel IV. slovanskou bohoslužbu v benediktinském klášteře v Praze Na Slovanech, který se měl stát pokračováním cyrilometodějské tradice. Husitství, českobratrství i luterská reformace v 15. a 16. století zaujaly k cyrilometodějské myšlence příznivý postoj, když o ni opíraly požadavek přijímání z kalicha i pro laiky a českého bohoslužebného jazyka. V existenci slovanské bohoslužby kláštera Na Slovanech získalo husitství svou domácí inspiraci.
Na basilejském sněmu v 19. století moravští římskokatolíčtí kněží využívali cyrilometodějské myšlenky k národnímu probuzení a uvědomění obyvatelstva na Moravě. Oba bratři jsou dnes vděčně přijímáni jako živý model autentické křesťanské misie ve všech církvích spjatých s historií křesťanství v českých zemích. Pro svůj pastýřský postoj, zaměřený na přinášení křesťanské zvěsti dalším národům s respektem k jejich duchovnímu svérázu, se stali Cyril a Metoděj konkrétními vzory a duchovními oporami pro všechny křesťany v každé době.
Osobnosti a životopisný nástin
Terénní podrobnosti začínají Cyrilem a Metodějem jako misionáři pocházejícími ze Soluně. Cyril se narodil kolem roku 827 jako nejmladší ze sedmi dětí a jeho křestní jméno bylo Konstantin. Byl vychován v Konstantinopoli a tam také vyučoval a působil v diplomatických službách u císařského dvora. Pro slovanský jazyk vytvořil staroslověnské písmo. Na Moravě působil celkem 4 až 5 let. V Římě vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Zemřel 14.II.869 a byl pohřben v bazilice sv. Klementa v Římě.
Metoděj je rovněž řeholní jméno, původně se jmenoval snad Michal. Nejprve působil ve státní správní službě ve Slovany osídlené části byzantské říše. Kolem roku 840 dal přednost řeholnímu životu. Doprovázel svého mladšího bratra na Velkou Moravu a do Říma. Tam ho papež Hadrián II. vysvětil na kněze (868) a jmenoval ho arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie (869). Pokračoval v díle, které se svým bratrem započal, a pokřtil českého knížete Bořivoje. Zemřel 6.IV.885 a byl pohřben na Velkomoravském Velehradě.
Na Moravě docházelo k opakovaným konfliktům mezi slovanskými věrozvěsty na straně jedné a německými kněžími na straně druhé. Spor vedli o používání staroslověnštiny při bohoslužbě. V roce 867 byli Konstantin s Metodějem dokonce pozváni na konzultaci do Říma, a to přímo od papeže Mikuláše I. Když přišli do Říma, zjistili, že papež Mikuláš I. zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II. Když se dozvěděl, že bratři s sebou přinesli ostatky sv. Klementa, vyšel jim osobně naproti v slavnostním procesí. Ostatky slavnostně uložili v římské bazilice sv. Klementa, kde jsou dodnes.
Když papež poznal smýšlení soluňských bratří, již na počátku roku 868 jim slavnostně povolil užívání slovanských bohoslužebných textů, dokonce vydal bulu Gloria in excelsis Deo. Své prohlášení doplnil symbolickým aktem: položil staroslověnské knihy na oltář baziliky Sv. Maria Maggiore, posvětil je a sloužil nad nimi slavnostní mši. Nařídil též, aby bylo slovanským učedníkům uděleno kněžské svěcení. Během vyřizování těchto záležitostí Konstantin v Římě onemocněl a v předtuše smrti vstoupil do řeckého kláštera, kde přijal jméno Kyrillos = Cyril. Po smrti Cyrila byl v roce 869 Metoděj vysvěcen na prvního arcibiskupa pro území velkomoravské, sirmijské a panonské arcidiecéze.
Velehrad, synod a dnešní odvaz
Velehrad se stal místem, kde se zhmotnilo poselství Cyrila a Metoděje a jejich duchovní dědictví. Po smrti Cyrila byl Metoděj potvrzen v úřadu arcibiskupa, nicméně Velká Morava čelila tlakům a nakonec získala vliv latinského západu. V době, kdy Velká Morava zanikla, zůstala zároveň živá touha po slovanském liturgickém jazyce a liturgické formě. V 19. století moravští římskokatoličtí kněží využívali cyrilometodějské myšlenky k národnímu probuzení a uvědomění obyvatelstva na Moravě. Oba bratři jsou dnes vděčně přijímáni jako živý model autentické křesťanské misie ve všech církvích spjatých s historií křesťanství v českých zemích. Pro svůj pastýřský postoj, zaměřený na přinášení křesťanské zvěsti dalším národům s respektem k jejich duchovnímu svérázu, se stali Cyril a Metoděj konkrétními vzory a duchovními oporami pro všechny křesťany v každé době.
Liturgické dědictví a vzájemná sakrální spolupráce
V úterý 14. února slavil administrátor olomoucké arcidiecéze biskup Josef Nuzík slavnostní mši svatou v Římě u příležitosti liturgického svátku sv. Cyrila a Metoděje. V bazilice sv. Klementa, kde jsou mimo jiné uloženy ostatky sv. Cyrila, se sešlo kromě diplomatického sboru také několik desítek českých poutníků. Tento starobylý kostel je s apoštoly Slovanů spojen nejen proto, že do něj sami přenesli ostatky sv. Klementa, ale i proto, že se stal místem posledního odpočinku samotného sv. Cyrila.
Biskup Josef Nuzík ve své homilii zdůraznil kořeny víry slovanských národů a propojení věrozvěstů s nyní probíhajícím synodálním procesem: „Prvním rysem těchto kořenů, které nás spojují s dobou sv. Cyrila a Metoděje, je kráčet společně. Soluňští bratři doputovali na Velkou Moravu společně, ve dvojici, tak jak si to přál Pán Ježíš, když rozesílal učedníky.“
Po mši svaté následovalo modlitební setkání a občerstvení v atriu před bazilikou, které připravily sestry z Kongregace Milosrdných sester sv. Kateri Tekakwithy. Setkání vyzdvihlo propojení Velehradu s Římem a připomnělo poslání Cyrila a Metoděje jako vzoru pro evangelizaci a mírové soužití mezi národy.
