V době pandemie covidu a výuky na dálku byli školáci online téměř neustále. Někteří ve virtuálním světě zůstali i po návratu do škol. Nadměrné a nesprávné užívání internetu však podle psychologů vede k úzkostem, sociálním fobiím či závislostem. Minimální sociální kontakty, nárůst agresivity nebo závislost podobná té drogové jsou podle psycholožky Aleny Prouzové problémy dětí a mladistvých, za kterými stojí nesprávné používání digitálních technologií.
Technologie v uplynulých dvou letech žáci nepoužívali pouze pro zábavu, kvůli pandemii a uzavření škol se internet na dlouhou dobu stal jedinou cestou ke vzdělávání. Podle ředitelky Pedagogicko-psychologické porady pro Prahu 1, 2 a 4 Galiny Jarolímkové přinesla dálková výuka mnoho výhod. „Žáci se během lockdownu naučili pracovat s elektronikou tak, jak by je to před vypuknutím epidemie nenapadlo.“
Na druhou stranu však děti trávily ve virtuálním světě příliš mnoho času, což často vedlo k duševním problémům. Mezi ty nejčastější se řadí úzkost a sociální fobie, která se podle Jarolímkové u klientů psychologických poraden objevuje čím dál častěji. „Během lockdownu nemohly děti chodit ven, přišly o kroužky a kontakt s okolím. S používáním digitálních technologií rostla i kyberšikana.“
Dětí si totiž na sociálních sítích dovolí říct mnohem víc než během osobního kontaktu. Letošní výzkum Univerzity Palackého, kterého se zúčastnilo 9441 dětí, prokázal, že čtyři z deseti respondentů ve věku 11 až 17 let si pomocí filtrů upravují fotografie, které sdílí online, aby se cítili lépe. Každý třetí se pak potýká s posměšky kvůli tomu, jak na zveřejněných snímcích vypadá.
Podle Mezinárodní studie počítačové a informační gramotnosti nedosáhla v roce 2018 pětina mladistvých základní úrovně počítačové dovednosti, neuměli tedy zacházet s počítačem na běžné uživatelské úrovni. Digitální vzdělávání si jako jednu z priorit českého předsednictví stanovilo i ministerstvo školství, které se chce zaměřit především na takzvaný digitální wellbeing. Důraz na digitální vzdělávání klade jednak právě probíhající revize Rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání, tak i Strategie 2030+, která usiluje o modernizaci českého školství.
„Ve 21. století by mělo být samozřejmostí, že je žák schopen vyhledávat, třídit a kriticky hodnotit informace,“ píše se v dokumentu, který stanovuje i roli učitele. Zda a jak ve školách technologie používat, nebo je dětem zakázat, se učitelé zatím neshodují. „U nás ve škole žáky k používání digitálních technologií přesvědčujeme nebo i vyloženě nutíme,“ říká učitel Karel Havlíček.
V jeho hodinách fyziky žáci například na noteboocích zjišťují, jak přidání té či oné částice změní atom, nebo termokamerami na telefonech zkoumají jevy. Na škole, kde vyučuje učitelka a metodička prevence Kateřina Štemberková, používání mobilu zakazuje školní řád. Děti mohou svá zařízení využívat pouze po dohodě s učitelem. Podle ní to souvisí i s věkem učitelů. „Věkový průměr našeho pedagogického sboru je spíše vyšší, a tudíž jsme zastánci bezmobilové éry,“ říká a přiznává, že tak nejsou kompetentní k předávání vědomostí potřebných k digitálnímu wellbeingu.
Jak zacházet s technologiemi, učitelům nově radí například online kurz Dávej kyber, který připravilo ministerstvo školství spolu s odborníky z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ministerstvo školství považuje digitální wellbeing za důležitou součást vzdělávání, které je třeba se věnovat nejen na domácí půdě. Dokument navazuje na Akční plán digitálního vzdělávání, který na evropské úrovni představuje dlouhodobou koncepci rozvoje digitálního vzdělávání, jehož důležitost ukázala pandemie.
Závěry rady momentálně projednává pracovní skupina Rady Evropské unie a jsou upraveny podle připomínek členských států. Finální verzi dokumentu by měli přijmout ministři členských států na Radě pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport 28. VIDEO: Presová: Děti tráví na sítích i sedm hodin. Většina z oslovených dětí nám řekla, že nemá žádného blízkého kamaráda, říká zakladatelka projektu Replug me Karolína Presová.
„Motivovaný a kvalitní učitel je pro výukový proces důležitější než nejmodernější technologie,“ říká Cyril Brom, jenž na Matematicko-fyzikální fakultě UK zkoumá výukové efekty nových multimédií. Vystudoval jste informatiku na MFF UK. Jak jste se dostal k multimediálnímu vzdělávání? Přes klasické počítačové hry. Před patnácti lety jsme s kolegy na matfyzu založili studia vývoje počítačových her. Zajímaly nás klasické hry a umělá inteligence v počítačových hrách.
Co to „pokročilé multimediální vzdělávání“ vlastně je? Multimediální materiál, jak ho chápe pedagogická psychologie, je materiál, který kombinuje slovo a obraz. V tomto významu je tedy i klasická ilustrovaná učebnice-kniha multimediální materiál. My ale zkoumáme nová multimédia: animace, počítačové hry, simulace. V jedné rovině děláme klasický výzkum, kdy zkoumáme, co v multimédiích funguje z výukového hlediska.
V druhé rovině výuková multimédia přímo tvoříme, nyní především ve spolupráci s Českou televizí - s kanálem a webem Déčko. Je to vzájemně výhodná spolupráce s praktickými výsledky. V květnu třeba ČT uvedla projekt Datová Lhota pro děti z prvního stupně, na němž jsme spolupracovali.
Jak takový výzkum výukové hry vlastně probíhá? Co obnáší? V prvním kroku musíme hru vytvořit, což trvá rok i více a zahrnuje to mnoho profesí; vývojáři a grafici řeší technickou a uměleckou stránku hry, s pedagogy a odborníky řešíme, aby byla hra výukově správně a odpovídala cílové skupině. Mezi tím připravujeme i znalostní testy, abychom dokázali měřit to, co nás zajímá. Následuje testování hry v pilotních projektech a až poté probíhají samotné experimenty, kdy k nám do laboratoře chodí děti, hrají hry a my měříme, co se naučily. Následuje analýza a vyhodnocení dat.
Co z vašich výzkumů vyplývá? Naše výsledky ukazují, jak je důležité tato témata zkoumat a podložit daty - intuitivně například řekneme, že z atraktivnější grafiky nebo výukové hry se děti naučí více, ale z výsledků vyplývá, že pokud je materiál sám o sobě kvalitní, tak pouhé přikrášlení nehraje roli. Motivace dětí je samozřejmě důležitá a učitel s ní musí pracovat, ale třeba jen hezčí grafika k lepším učebním výsledkům nestačí. Stejně tak se mohou lišit představy odborníků a dětí.
Ve spolupráci s webem Déčka teď například zkoumáme hru Kvízonauti. Je to vesmírná střílečka, která je prokládaná vědomostními kvízy. Podle současné teorie multimediálního vzdělávání by takto výuková hra vypadat neměla - vědomostní kvízy ukryté v nesouvisející hře -, říká se tomu „brokolice politá čokoládou“. Nám se ale zdá, že by teorie v tomto konkrétním případě platit nemusela, protože z praxe víme, že takové hry i samostatné kvízy děti baví.
Ukázka z počítačové výukové hry pro žáky 4. třídy na téma fotosyntéza: „V rámci výzkum se půlka žáků učila z graficky ‘atraktivnější’ a druhá z ‘méně atraktivní’ hry a sledovali jsme, kolik se toho naučí. K našemu překvapení se děti naučily o trochu více z ‘méně atraktivní’ hry, i když ten rozdíl nebyl moc významný,“ popisuje Cyril Brom. To může mít řadu příčin - třeba, že atraktivnější grafika odvádí jejich pozornost. Také může hrát roli, že žáci byli v kontrolovaném prostředí laboratoře a neměli na výběr.
V dalším kroku proto budou zkoumat, jak by to dopadlo, kdyby hra byla volně na internetu a děti by měly možnost volby, zda by je i méně atraktivní grafika zaujala. „Také jsme zkoumali, zda má efekt, když se dítě do hry musí aktivně zapojit - staví listy, Zachytává energii ze slunce, ovlivňuje, jak kytkou proudí voda - nebo když jen pasivně sleduje animaci. Bez Primusu, který jsme získali spolu s Vítem Šislerem z FF UK, by většina věcí nebyla. Máme vlastní laboratoř a mohli jsme náš výzkum posunout na vyšší úroveň, dělat větší a zajímavější výzkumy.
V porovnání s jinými granty, které mají často jasnou strukturu a už předem musíte vědět co, proč a jak, je Primus otevřenější: na začátku můžete mít širší záběr a až v průběhu najít to nejzajímavější a tomu se dále věnovat. ERC je těžká „soutěž“.
Jaké máte další výzkumné plány? Těch je mnoho. Stále pokračujeme a rozvíjíme zmíněné projekty. S kolegyněmi z Pedagogické fakulty UK a Matfyzu pracujeme na modelových vyučovacích hodinách výuky informatiky pro děti na prvních stupních škol a zkoumáme, co děti o počítačích a internetu ví. V rámci iniciativy Vzdělávání 21 se teď podílíte i na vzdělávací strategii v kontextu koronavirové pandemie. První problém je, že se rozevírají nůžky mezi dětmi z rodin, kde se jim rodiče mohou a chtějí věnovat, a dětmi, které takové štěstí nemají. Ale je snaha školám či rodinám pomáhat. Druhá věc je, že se děti nemohou potkávat a chybí jim sociální kontakty, jež jsou především pro první stupeň zásadní.
Co se stane po odeznění pandemie se školstvím, co myslíte? V mnoha ohledech se asi vrátí do starých kolejí, ale inovace ve vzdělávání už zůstanou. Učitelé se museli naučit s technologiemi pracovat a myslím, že je budou více využívat i v budoucnu. Jak je na tom digitalizace českého školství v porovnání se světem? Český systém je na tom poměrně dobře, samozřejmě jsou lokální rozdíly a potýkáme se s určitými problémy, třeba že se nakoupily interaktivní tabule a učitelé je nechtěli nebo neuměli používat, ale to je podobné i na Západě. Svět si připomíná Komenského. Hned mě napadne, že většina lidí Komenského nečetla. Jeho díla jsou interpretována zkratkovitě, přitom se na problematiku díval mnohem komplexněji a sofistikovaněji.
Doc. Mgr. Vede Laboratoř pokročilého multimediálního vzdělávání (Advanced Multimedia Learning Laboratory - AMULAB) na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde zkoumá výukové efekty nových multimédií. v piatok 20.3.2026 o 9:50 hod. Prednášajúce: doc. Mgr. Anotácia: Nová informatika v ČR staví na čtyřech okruzích, z nichž okruh „digitální technologie“ bývá v praxi často přehlížen na úkor populárnějšího programování. Přitom právě do tohoto okruhu spadají principy fungování internetu - znalosti, které tvoří nezbytný základ pro e-bezepečnost a kritickou práci s online daty.
V přednášce představíme výsledky první intervenční studie v této oblasti, která sledovala rozvoj znalostí o principech internetu u žáků 4., 6. a 8. tříd ZŠ. Tyto výsledky porovnáme s unikátními daty o představách učitelů s praxí, kteří nově začínají vyučovat informatiku. Naše zjištění ukazují, že: Většina žáků i učitelů (neinformatiků) má o internetu jen vágní nebo nesprávné představy, často založené na viditelných prvcích, jako jsou ikony aplikací či Wi-Fi routery.
Cílené hodinové tutorování „jeden na jednoho“ dokáže skokově zlepšit znalosti žáků o úroveň odpovídající dvěma letům přirozeného vývoje. Představíme také soubor modelových lekcí o principech internetu pokrývajících toto téma od 4. do 9. ročníků, které vychází z realizovaného výzkumu a pomáhají žákům přejít od intuitivních každodenních představ k strukturálnímu chápání digitálního světa. Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte. Aplikace je ZDARMA.
Budete moci odebírat podcasty, hledat osobnosti a témata napříč podcasty, aby vám neunikl žádný zajímavý rozhovor. Vyzkoušejte vaše osobní rádio. Děkujeme, Team Youradio Talk.
