Husitství není pouze součástí jisté historické epochy, ale tématem, které se i v současnosti stává polemickým. Jakou roli sehráli husité v našich dějinách?
„Husitskou epochu hodnotím velmi negativně... Jestli se hovoří o netoleranci katolické církve, je nutné vidět i mnohem větší netoleranci husitského hnutí hned v samotném začátku,“ uvedl v pořadu Pro a proti historik Radomír Malý. Podle něj vypovězení kališnických kněží z většiny pražských kostelů a dosazení katolických konšelů na pražskou radnici Václavem IV. přišlo pozdě. Ve 20. letech 15. století se většina české společnosti dobrovolně nebo z přinucení hlásila k husitství, ale nelze zapomínat na početně nikoliv zanedbatelnou katolickou menšinu. Ta byla vystavena krvavému násilí.
Stačí nahlédnout do husitské kroniky Vavřince z Březové..., který objektivně líčí krutosti, které se děly. Nepopírám, že se stejných krutostí dopouštěla i křižácká vojska, ale přeci jen nelze glorifikovat husity jako bojovníky za svobodu, protože docházelo ke krvavému násilí. Král Václav IV. prý nejednal zpočátku tak, jak měl. „Odstranil kališnické konšely z radnice a některé kališnické kněží z chrámů. Ale už předtím, v únoru 1419, vyčlenil pro kališníky tři kostely. Ti ale zabírali i ty ostatní. Nenašel jsem na něm blud nebo kacířství, psal inkvizitor Mikuláš o Janu Husovi.
Osobnost Jana Husa není pouze příběhem doby, ve které žil a kdy jeho život tragicky skončil upálením na hranici, ale provází naše dějiny i po další staletí až do současnosti. „I tzv. heretická hnutí sice mluvila o svobodném hlásání slova božího, ale skutečnost byla odlišná. Ve skutečnosti byla tato hnutí ještě mnohem netolerantnější než katolická církev,“ upozornil historik Radomír Malý.
„U husitství jednoznačně převažují přínosy... Husitství se právem označuje za první reformační revoluci, kdy se tři čtvrtiny obyvatelstva přihlásily k reformačním myšlenkám. Z nich se také později zrodila moderní demokracie,“ oponoval filozof a sociolog Miloslav Bednář. Ten považuje výbuch násilí v husitské revoluci za zákonitý. To je velmi jednostranný pohled hraničící s demagogií. Násilí ze strany katolické menšiny v českém království se dělo velmi hojně... A nebyla to jen křižácká vojska. Každopádně i katolická menšina se k husitskému programu přihlásila na Čáslavském sněmu a přijala katolický program Čtyř pražských artikulů s prvním článkem svobodného hlásání božího slova. Husitství se posléze vyvinulo k toleranci dvou typů vyznání, dodal filozof.
„České království se právem označovalo jako království dvojího lidu, kdy se tolerance, náboženská snášenlivost, v zásadě uzákonila. Poprvé zde, což je naprosto ojedinělý a zásadní přelom pro celé světové dějiny.“
Defenestrace v českých dějinách a jejich význam
„Je docela smutným jevem, co tady slyšíme od kolegy Malého. Defenestrace je čin vyhození člověka nebo věci z okna, ačkoli tento termín je často spojován s historickými událostmi v českých zemích. První pražská defenestrace se odehrála 30. července 1419 během období husitských válek. Vyústila z napětí mezi husitským hnutím, vedeným Janem Želivským, a katolickým radním města Prahy. Poté, co se Želivského průvod zastavil před Novoměstskou radnicí, došlo ke konfrontaci mezi oběma stranami. Tato událost vedla k vypuknutí husitských válek, které trvaly až do roku 1434. Druhá pražská defenestrace se odehrála 24. září 1483, když byli někteří katoličtí představitelé a šlechtici vyhozeni z okna Staroměstské radnice. Tento čin byl součástí většího povstání proti králi Vladislavu II. Jagellonskému, který byl vnímán jako slabý a nekompetentní vládce. Třetí pražská defenestrace, nejznámější ze všech pražských defenestrací, se odehrála 23. května 1618 na Pražském hradě. Tento čin byl reakcí na rozhodnutí císaře Matyáše Habsburského zrušit některá náboženská privilegia udělená českým protestantům. V důsledku toho byli dva císařští místodržící a jejich písař vyhozeni z okna hradního paláce. Třetí pražská defenestrace je považována za zahájení třicetileté války (1618-1648), což byl jeden z nejkrvavějších a nejvíce ničivých konfliktů v evropské historii. Defenestrace byly v českých dějinách nejen symbolem politického a náboženského odporu, ale také měly širší důsledky pro dějiny Evropy. Defenestrace se také staly symbolem odporu proti autoritě, zvláště pokud jde o náboženskou svobodu a politickou autonomii. Defenestrace jako akt politického násilí nebyl omezen pouze na české země. V historii se objevují i jiné případy defenestrací. Například ve Francii během noci svatého Bartoloměje v roce 1572, kdy byly tisíce hugenotů masakrovány katolickým davem a mnozí z nich byli vyhozeni z oken.
Defenestrace tak v českých dějinách fungovaly jako symbol politického a náboženského odporu a měly širší důsledky pro evropské dějiny, protože šlo o výslovný akt protestu vůči autoritě a omezením náboženské svobody.
tags: #defenestrace #katolickych #konselu