Egyptě minulý rok za záhadných okolností zahynula paní Monika a její dcera Klárka. Nedávno byl kvůli jejich smrti zadržen manžel a otec těchto dvou žen, Petr Kramný. Kdo zná Ronalda Arbuthnotta Knoxe (1888 - 1957), což byl anglický katolický kněz a spisovatel detektivních příběhů, ten ví, že pokud by se použila jeho metoda, případ by už byl zřejmě vyřešen. Knox napsal šest detektivních románů a celou řadu povídek, hlavní postavou většiny z nich je Miles Bredon, detektiv ve službách Nepopsatelné pojišťovny (skvělý název, který by se k našemu případu hodil - pozn. autora). Nejznámější se stalo jeho desatero doporučení (publikované poprvé v roce 1929), kterých by se měli autoři detektivek držet, aby hráli poctivou hru se čtenářem a ten měl možnost zápletku rozřešit. Toto desatero inspirovalo významného českého významného spisovatele Josefa Škvoreckého k napsání povídek Hříchy pro pátera Knoxe (vydáno poprvé v roce 1973 v Torontu, roce 1991 v Praze).
Podívejme se s řádnou dávkou nadsázky na Desatero pátera Knoxe. To, co bychom odhalili, ale mnohé naznačuje: 1.Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu.To je i v případu Kramný naprosto jasné. 2.Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny.Nadpřirozené nebyly, nepřirozené již byly vyloučeny. 3.Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat.Vše se odehrálo v jednom hotelovém pokoji. Vyřešeno. 4.Nesmí být použito žádného „dosud neobjeveného“ jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu.Jed, jak tvrdil Kramný, k smrti žen nevedl. Měla to být elektřina, což nevyžaduje vědeckého vysvětlování. 5. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu pátera Knoxe, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek.)Splněno. Číňan nebyl široko, daleko. 6. K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlenou intuicí.Opět splněno. K zadržení podezřelého vedlo dlouhé vyšetřování a ověřování faktů. 7.Pachatelem nesmí být sám detektiv.Nebyl.8.Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned odhalí také čtenáři.Pozor! Zatímco čtenáři českých novin a televize Nova odhalovali v případě Kramný postupně hodně nejrůznějších stop, detektivové postupovali zcela jiným směrem. Proto dnes to překvapení. 9. Duchem chudý přítel detektivův, jeho „Watson“, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou.Ano, tak to vypadalo, když vyšetřování smrti Moniky a Klárky probíhalo v Egyptě. 10. Praha - Když Josef Škvorecký napsal v roce 1973 knihu Hříchy pro pátera Knoxe, zřejmě netušil, že o dvě desetiletí později ji v České televizi adaptují do televizního seriálu, vysílaného v přímém přenosu.
Živé hry se v naší televizi vysílaly naposledy v roce 1966, zavzpomínal režisér seriálu Dušan Klein v době natáčení. Podle něj bylo prvořadé, aby herci a štáb zapomněli na dlouholeté návyky, které v nich vypěstovalo natáčení na záznam. Chyba se v něm dá snadno napravit, živě to ale není možné. „Nejde, aby kameramani při zkouškách pokuřovali v odpočívárně a přišli, až když už se skutečně 'jede',“ vysvětlil Klein. Kameramani tedy museli být při točení Hříchů pro pátera Knoxe za kamerou od první zkoušky. Při přenosu totiž reagovali na domluvené narážky herců, které pro ně byly signálem koho, kdy a jak zabírat.
„Ve 30. letech páter Ronald Arbuthnot Knox sestavil desatero přikázání, proti němuž by se žádný autor detektivních příběhů neměl zpronevěřit. O několik desítek let později si spisovatel Josef Škvorecký sepsal deset příběhů, ve kterých záměrně tato přikázání porušil,“ uvedl Klein při premiérovém vysílání 31. ledna 1992. Nutno dodat, že detektivní povídky jsou čtenářskou hrou. Škvorecký totiž děj náhle zastaví a nechá čtenáře dedukovat, kdo je vrah, jaký byl motiv činu a jak byl spáchán.
„Jeden z herců najednou zapomněl text, trvalo to - jak jsme potom podle záznamu zjistili - něco přes vteřinu, ale jemu i nám to stačilo k tomu, abychom propotili košile. Naštěstí to včas zaregistrovala jeho partnerka a pohotově pronesla: Nechtěl jste se mi představit? A on se chytil a řekl, jak měl v roli: Jistě. Chtěl bych se vám představit…“
„Například Marek Vašut obratně předstíral, že trému nemá (ale třeba ji skutečně neměl). Zatímco Vladimír Dlouhý měl trému nesmírnou. A herci střední generace, ti, i kdyby ji měli, tak by se k ní nepřiznali,“ řekl scénárista Václav Šašek. Herci se na živé vysílání těšili. Někteří oslovení však role nepřijali. „Jeden, když slyšel, že jde o přímý přenos, řekl: To ne, to bych se zbláznil strachy,“ vzpomínal Klein.
„Hříchy pro pátera Knoxe“ byly založeny na podobném principu jako Knox. Seriál už se nevysílal kompletně živě, diváci viděli v přímém přenosu pouze spojováky. A změnil se i hlavní představitel, když těhotnou Zlatu Adamovskou nahradila Dagmar Veškrnová. Zůstali alespoň někteří detektivové z první série. Nutno podotknout, že kvalita seriálu už šla strmě dolů.
Desatero pátera Knoxe pro autory detektivních příběhů zůstává jedním z nejznámějších etických kodexů kriminální literatury. Zločinec musí být někdo z těch, kdo jsou zmíněni hned na začátku příběhu. Děj nesmí obsahovat žádné nadpřirozené nebo nepřirozené prvky. (Vše musí být logicky vysvětlitelné.) V příběhu se může vyskytovat maximálně jedna tajná místnost nebo chodba (a i ta se může objevit jen ve starých budovách, kde lze takový prostor předpokládat). Roli nesmí hrát žádné „neobjevené“ jedy, přístroje nebo vědecké metody vyžadující dlouhé vysvětlování. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan (toto pravidlo není projevem rasismu dobrého pátera, ale protestem proti nejčastějšímu dobovému archetypu zneužívanému v levných detektivkách). Detektiv nesmí využívat náhodu ani nevysvětlenou intuici. Pachatel nesmí být sám detektiv. Detektiv nesmí odhalit stopu, aniž by ji nejprve odhalil i čtenářům. Detektivův pomocník, jeho „Watson“, smí mít inteligenci jen mírně podprůměrnou a nesmí zatajovat žádné myšlenky. V příběhu nesmí vystupovat žádná dvojčata nebo dvojníci.
- Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu.
- Děj nesmí obsahovat žádné nadpřirozené nebo nepřirozené prvky.
- V příběhu se může vyskytnout maximálně jedna tajná místnost nebo chodba.
- Roli nesmí hrát žádné „neobjevené“ jedy ani vědecké metody vyžadující dlouhé vysvětlování.
- V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan.
- Detektiv nesmí využívat náhodu ani nevysvětlenou intuici.
- Pachatel nesmí být sám detektiv.
- Detektiv nesmí odhalit stopu dřív než čtenář.
- Watson detektivova pomocníka má mírně podprůměrnou inteligenci a nesmí zatajovat myšlenky.
- V příběhu nesmí vystupovat žádná dvojčata nebo dvojníci.
Desatero Knoxe inspirovalo mnohé autory i diváky. Česká televize dnes vrací na obrazovky seriál Hříchy pro pátera Knoxe. Legendární desetidílná detektivka je zajímavá nejen tím, že se vysílala živě, bez střihu a oprav. Ve 20. a 30. letech minulého století byly detektivky obrovský hit. Lidé je hltali ve vlacích, doma i po hospodách. A právě tehdy se začalo dít něco, co část čtenářů neskutečně štvalo. Autoři podváděli. Britský kněz a spisovatel Ronald Arbuthnot Knox se na to už nemohl dívat. Řekl si „dost“ a sepsal jednoduchý seznam pravidel, jak má poctivá detektivka vypadat. Ne proto, aby svázal fantazii, ale aby hra se čtenářem byla fér. Základní myšlenka byla prostá: čtenář má mít stejnou šanci jako detektiv.
Knox své desatero publikoval v roce 1929. Nešlo o zákon, ale o morální dohodu mezi autorem a čtenářem. Pachatel musí být zmíněn hned na začátku. Detektiv nesmí být vrah. Nesmí se objevit dvojčata ani nadpřirozeno. O několik desítek let později vzal český spisovatel Josef Škvorecký Knoxovo desatero a udělal přesný opak. V každé povídce jedno pravidlo záměrně porušil. A přiznal to předem. Děj se navíc vždy v klíčový moment zastavil. Divák měl hádat, kdo je vrah a jak to udělal. Žádné opisování, žádné nápovědy. Buď jste na to přišli, nebo ne.
„Rovněž dnešní divák, jenž sleduje živé vysílání, se může zapojit do hry férové dedukce,“ dodává historik. A právě tento princip dnes, v čase moderních technologií, zůstává inspirací pro diskuse o kriminálním zpravodajství a literatuře. Desatero pátera Knoxe tak zůstává etickým rámcem pro tvůrce i čtenáře, který i po více než století vyvolává debaty o „spravedlivé hře“ mezi autory a publikem.
