Kousek od Prahy, nad zákrutem řeky Berounky, se tyčí kopec Plešivec. Právě na tomto místě začal roku 1348 budovat český král a římský císař Karel IV. hrad Karlštejn. Theodorik se narodil někdy ve dvacátých letech 14. století, v padesátých letech žil na Hradčanech, byl členem malířského cechu, mezi lety 1359-1367 působil na císařském dvoře jako mistr zodpovědný za výzdobu kaple svatého Kříže, vlastnil dvůr v Mořině a zemřel v sedmdesátých letech. Lze předpokládat, že Theodorik přišel do kontaktu s italským a francouzským malířstvím. Deskové obrazy italského malíře Tomase Modeny viděl na vlastní oči, protože je vlastnil Karel IV. a triptych od tohoto mistra navíc tvoří součást výzdoby oltářní stěny kaple svatého Kříže. U francouzského vlivu tak jasné vodítko nemáme, nicméně závěr jednoho poměrně aktuálního výzkumu je, že snad pobýval mezi umělci francouzského dvora, kde získával své malířské zkušenosti. S vysokou pravděpodobností čerpal inspiraci i z maleb vytvořených v českých zemích.
Hrad Karlštejn zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Karel IV. ho budoval jako nedobytnou pevnost, která měla chránit korunovační klenoty Svaté říše římské. Ty byly doslova jako v bezpečnostním trezoru uloženy ve Velké věži v kapli sv. Kříže. Tato jedinečná sakrální památka byla Karlem IV. Hrad Karlštejn je tak symbolem nejslavnější epochy české historie, doby, kdy český panovník určoval dějiny Evropy, a Praha se stala metropolí Svaté říše římské. Karel IV. ho založil v roce 1348 nedaleko Prahy a při jeho stavbě využil zkušenosti ze svých pobytů v západní Evropě a v Itálii. Karlštejn byl pro něj symbolem moci i reprezentativním sídlem, kde přijímal významné státnické návštěvy.
Rok 1348 byl pro něj zlomový. V tomto roce se Karel IV. stal římským císařem, založil Karlovu Univerzitu a vydal zakládací listinu Nového Města pražského. Karlštejn budoval celkem 17 let jako nedobytnou pevnost pro korunovační klenoty. Strategickým místem se stala šedesát metrů vysoká Velká věž. Říšský poklad byl umístěn do polodrahokamy a zlatem vyzdobené kaple sv. Kříže, která sloužila jako pokladnice. Karel IV. přivezl korunovační klenoty na Karlštejn v roce 1358, ale už od roku 1355 na hradě pobýval a osobně dohlížel na dostavbu i výzdobu interiérů. Dnes můžeme obdivovat nejen velkolepost hradu, ale i důmyslnost, s jakou tento panovník koncipoval obytné i reprezentativní místnosti.
Karlštejnské schodiště a vstup do kaple sv. Kříže byly koncipovány tak, aby návštěvník získal dojem, že stoupá přímo do nebes. Schodištěm přímo do nebes Karel IV. věnoval velkou péči už samotnému vstupu do Křížové kaple. Úzké schodiště vede do druhého patra. Už cestou návštěvník vidí krásné původní fresky ze 14 století, které v 28 výjevech zobrazují legendu o sv. Václavovi. Sytá modrá barva na stropě s množstvím malých zlatých hvězd prozrazuje panovníkovu záměr. Cestou do kaple má člověk získat pocit, že stoupá přímo do nebes. Obdobně bylo koncipováno i schodiště výstupní, které z kaple vede na druhou stranu. To návštěvníka svým vyobrazením legendy sv. Ludmily zase vrátí zpátky na zem.
Bezpečí korunovačních klenotů v samotné kapli bylo pak zajištěno nejen silnými zdmi, ale celkem čtyřmi dveřmi. Ty poslední do kaple se otevírají původním a na svou dobu velmi propracovanými bezpečnostním klíčem. Ačkoliv byl Karlštejn ve své historii dvakrát obléhán, kaple sv. Kříže nikdy nebyla poškozena. O to silnější je zážitek z její návštěvy. I když má především mimořádnou duchovní symboliku, uchvátí každého návštěvníka její bohatá výzdoba.
Po celém obvodu kaple jsou na zdech velké polodrahokamy umístěné tak zvanou inkrustací v pozlaceném štuku a plátkovém zlatě. Zajímavé je jejich uspořádání do tvaru křížů. Při pohledu na celou kapli vzbuzují pocit hradby, což byl ostatně i Karlův záměr. Mají být totiž zpodobněním hradeb kolem Božího hrobu v Jeruzalémě. Důležitý detail najdeme i pod celým obvodem polodrahokamů. V dlouhých řadách jsou zde poměrně velké ostny, které symbolizují trny Kristovy koruny.
Kapli stráží nebeské vojsko. V horní části zdí si pak můžeme prohlédnout jedinečnou původní nástěnnou výzdobu ze 14. století. Soubor deskových obrazů Mistra Theodorika, největší gotickou sbírku od jednoho umělce na světě. 129 obrazů světců představuje nebeské vojsko ochránců kaple. Původní záměr přitom zřejmě byl vyzdobit interiér kaple freskami. Časová náročnost jejich přípravy ale nejspíš Karla IV. nakonec vedla právě k objednávce obrazů od mistra Theodorika.
Klenba kaple je pak zpodobněním skutečného nebe. Dvě pole křížové klenby, která je poseta několika stovkami hvězd z benátského skla. Okolní štuk je pozlacený. Na hvězdné klenbě nechybí ani slunce a měsíc. Ty jsou vyobrazené už v samotném presbyteriu, které je oddělené původní okrasnou mříží znázorňující sluneční bránu. Do samotného prostoru presbyteria vstupoval pouze císař nebo arcibiskup. Kaple sv. Kříže tak nebyla pouze bedlivě střeženou pokladnicí. Byla vybudována jako silné duchovní místo a Karel IV. nebyl hradu ani kaple jinde ve světě tak drahocenného jako kaple sv. Kříže na Karlštejně, napsal Beneš Krabice z Veitmile, jeden z kronikářů císaře Karla IV., a jeho slova se potvrzují i dnes.
Část prostoru kaple sv. Kříže, kde byly uchovány korunovační klenoty a říšské relikvie, je po všech stěnách osazena deskovými obrazy, jichž bylo namalováno celkem 130 a s výjimkou jednoho se všechny zachovaly. Tento prostor je tak místem s největší koncentrací deskových obrazů na světě. Autorovo jméno je nám známo, což u středověkých malířů není příliš obvyklé. Je jím Mistr Theodorik, dvorní malíř císaře Karla IV. O detailech výzdoby kaple sv. Kříže a deskových obrazech, které má NG v Praze z Karlštejna zapůjčené, v rámci cyklu Národní galerie nikdy nezavírá pohovoří kurátor Ondřej Faktor.
Ondřej Faktor je kurátorem pro edukační činnost Sbírky starého umění Národní galerie v Praze (klášter sv. Anežky České, expozice středověkého umění v Čechách a střední Evropě). V centru jeho odborného zájmu je středověké umění, zejména pak gotické malířství - nástěnné, ale i deskové. K 650. výročí narození krále Václava IV. uspořádal přednáškový cyklus Krásný sloh, spolupracoval též na přípravách k výstavě Rožmberkové, jež v současnosti probíhá ve Valdštejnské jízdárně. Přehled všech dílů naleznete zde.
Další pokračování z cyklu Národní galerie nikdy nezavírá uvedeme v sobotu 11. Příspěvek popisuje postup a metody restaurátorského průzkumu nástěnné výzdoby sakrálních prostor tzv. Menší věže hradu Karlštejna, který byl realizován v letech 2018 a 2019. Ačkoliv tamní výzdoba představuje jeden ze základních výtvarných milníků minimálně v domácím a také středoevropském regionu, doposud chybělo její detailní zhodnocení a interpretace ze strany restaurátora.
Autoři upozorňují na potřebnost realizace průzkumů před započetím každého zodpovědného restaurování. Metody zvolených průzkumů jsou vždy odvislé od konkrétního díla, před které je restaurátor postaven. Namísto toho autoři kladou důraz na nutnost průběžně publikovat samotné průzkumy památek, které mohou v širším odborném povědomí různé metody vzájemně konfrontovat a dohromady spoluvytvářet metodické povědomí o průzkumových metodách, jejich využití a interpretaci.
Jádro příspěvku tvoří popis neinvazivních metod průzkumu, které jsou jak z pohledu památkové péče, tak z pohledu restaurátorské etiky těmi metodami, které by měly být preferovány. Potřeba invazivního vstupu do jakéhokoliv díla by měla být zcela minimalizována a případně náležitě odůvodněna a podepřena neinvazivně nezodpověditelnými otázkami.
Stručný popis neinvazivních zobrazovacích spektrálně-analytických metod si kladl za cíl seznámit širokou paletu čtenářů různých profesí s jejich základními možnostmi a se specifikami, před které je restaurátor a další účastní při průzkumu konkrétního díla postaveni. Popis každé metody je doplněn popisem konkrétní situace a výsledků z realizace na Karlštejně.
Druhá část popisu průzkumů je věnována prohlubující etapě druhé fáze projektu, kdy došlo i k odběru minimálního počtu mikrovzorků a k jejich laboratorní analýze. Jednalo se o odběr, který byl náležitě podepřen otázkami z první nedestruktivní fáze průzkumu a o otázky, které nebylo jinak možné zodpovědět, přestože mají závažný dopad na konkréktaci samotných výzdobných technik.
Popis průzkumu a jeho specifik chápou autoři jako jeden ze základních a transparentních vstupů k otevření nové kapitoly "karlštejnského bádání". Zcela doposud chybí publikování analogických průzkumů o středověké nástěnné malbě v pražské katedrále, chybí komplexní restaurátorské zhodnocení nástěnné výzdoby maleb v klášteře Na Slovanech v Praze. Podobně by měl být v budoucnu průzkum prohlouben a aktualizován také v tzv. Velké věži hradu Karlštejna.
Teprve průběžné zpracovávání dalších analogických památek může vytvořit odbornou platformu, na základě které je možné v budoucnu řešit optimální přístup k těmto předním památkám.
Klíčová slova: Karlštejn, kaple svatého Kříže, deskové obrazy, Mistr Theodorik, Triptych Tommasa de Modena, nebeské vojsko, Velká věž Karlštejn, restaurátorský průzkum, neinvazivní metody, gotické malířství, císař Karel IV., kronikářství, Národní galerie Praha
