Na tento článek je přesměrováno heslo Maria. Maria nebo Marie, také Panna Maria (hebrejsky מַרִיָם Miriam, aramejsky ܡܪܝܡ Marjām; řecky Μαριαμ či Μαρια; arabsky مريم Marjam) byla podle Nového zákona matka Ježíše z Nazareta a snoubenka tesaře Josefa, Ježíšova pěstouna.
Otázka historicity Marie je úzce svázána se sporem o historicitu Ježíše Krista a důvěryhodností základních textů křesťanské víry jako historického pramene. Historikové, kteří přijímají svědectví evangelií a dalších novozákonních spisů, přirozeně postavu Marie považují za Ježíšovu matku, neboť se o ní tak zmiňují všechna kanonická evangelia a Skutky apoštolů.
Podle dostupných pramenů je pravděpodobné, že se stala matkou ve velmi mladém věku (zřejmě již ve 13 letech).
Samotný Nový zákon neposkytuje příliš dalších informací, které by se jejího života týkaly.
V Novém zákoně není o Mariině narození a rodičích žádná zmínka.
Jakubovo protoevangelium ze 2. století, jehož autorství je připisováno Jakubu Alfeovu, považované církevní tradicí za apokryf, popisuje Mariino dětství.
Odtud se také dovídáme o jejích rodičích, Jáchymovi a Anně.
Jméno Joachim je vykládáno jako „příprava na Pána“ a jméno Anny jako „milostná, laskavá“.
Výtěžek svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby.
Byli však považováni za neplodné a chrámoví kněží proto dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli.
Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu.
Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny, a slíbil jim narození dítěte.
Ve vysokém věku se jim pak narodila dcera, které dali jméno Marie.
Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu.
Scény z tohoto příběhu byly velmi oblíbeným tématem malířů až do tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 až 1563, definoval katolický biblický kánon a zároveň zakázal zobrazování apokryfních scén.
Svatí Jáchym a Anna (26. července) však zůstali v katolickém kalendáři dodnes.
V českém občanském kalendáři jsou jména rozdělena (sv. Anna 26. července, sv. Jáchym 16. Byla příbuznou Alžbětinou, která pocházela z rodu Árónova.
Byla příbuznou Alžbětinou, která pocházela z rodu Árónova.
Bydlela v Nazaretě s rodiči a byla zasnoubena Josefovi z Nazaretu, který stejně jako Maria pocházel z rodu židovského krále Davida.
6 měsíců po Alžbětině početí, se Marii zjevil archanděl Gabriel a pozdravil ji slovy, která se stala základem modlitby používané dodnes mezi vyznavači marianského kultu: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.” (Lk 1, 28 (Kral, ČEP)), jako pozdravení andělské ("Ave Maria gratia plena, dominus tecum") a oznámil jí, že se stane matkou zaslíbeného Mesiáše, ačkoli zůstane pannou.
Maria se podrobila Boží vůli se slovy: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Lk 1, 38 (Kral, ČEP)).
Poté se vydala na dalekou cestu do Judei (do města Beršévy, obce Ejn Kerem) navštívit svoji těhotnou příbuznou Alžbětu, která žila se svým manželem Zachariášem.
Hned jak vešla do jejich domu a pozdravila Alžvětu, ta jí vzdala úctu jako matce svého Pána a Maria jí odpověděla chvalozpěvem na Pána známým jako Magnificat.
(Lk 1, 46-55 (Kral, ČEP))
Po třech měsících se Maria vrátila domů do Nazaretu.
Jejímu snoubenci Josefovi se zjevil ve snu anděl, který mu oznámil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.” (Mt 1, 20 (Kral, ČEP)).
Svátek Navštívení Panny Marie je připomínán v poslední májový den 31. Mezitím Augustův výnos o sčítání lidu stanovil, aby každý odešel do svého rodného města a dal se tam zapsat.
Proto se Josef s těhotnou Marií vydal na cestu do Betléma.
V hostinci nenašli ubytování, protože město bylo plné, a tak byli nuceni přespat ve chlévě.
Tak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě (Lk 2, 1-7 (Kral, ČEP)).
Následují přinesení Ježíše do chrámu, útěk do Egypta, protože král Herodes usiloval Ježíšovi o život, návrat zpět po Herodově smrti a usídlení se v Nazaretu (Mt 2, 13-23 (Kral, ČEP)).
Spolu s ostatními učedníky plakala pod křížem, na kterém byl její syn Ježíš ukřižován.(J 19, 24-26 (Kral, ČEP)).
Motiv Marie s mrtvým Ježíšovým tělem na klíně je častý jev v umění (tzv. Poslední zmínka o Marii v Bibli pochází z popisu očekávání slíbeného Ducha svatého (Sk 1, 14 (Kral, ČEP)), kdy se s apoštoly modlila po Ježíšově nanebevstoupení.
V jednotlivých křesťanských církvích se pohled na Marii různí.
Jednotné jsou v názoru na Mariino panenství.
Často se také používá pro označení Ježíšovy matky výraz Panna Maria.
Nauka o neposkvrněném početí Panny Marie tvrdí, že Maria nebyla při početí (svatou Annou a svatým Jáchymem) poskvrněna dědičným prvotním hříchem.
V katolické církvi je uctíváno a slaveno (8. prosince) od středověku a od roku 1854 vyhlášeno za církevní dogma.
Většina ostatních církví neposkvrněné početí, které nemá přímou oporu v bibli, neuznává.
Svátek Narození Panny Marie v Jeruzalému pak katolický kalendář připomíná dne 8. Dle apokryfního Jakubova protoevangelia byla Maria svými rodiči Jáchymem a Annou uvedena ve věku tří let do jeruzalémského chrámu k výchově ve zbožnosti.
Křesťané věří, že Maria počala Ježíše jako panna, některé církve (např. Mariino panenské početí Ježíše je historicky jedním z nejlépe doložených mariologických článků víry, nacházíme je třeba již v Apoštolském vyznání víry a dalších raně křesťanských symbolech.
V církvích uznávajících Mariino „věčné panenství“ je Maria označována též titulem vždy panna.
Druhý konstantinopolský koncil (553) již užívá o Marii pojmenování ἀεὶ παρθένος (aei parthenos, lat. semper virgo vždy panna) v rámci potvrzení jejího Božího mateřství.
Nebyla však definováno, co se tímto „vždy“ míní.
Lateránská synoda roku 649 sice vyznala, že „svatá, ustavičná a neposkvrněná Panna Maria … Božské Slovo skutečně a vpravdě bez semene počala z Ducha svatého a neporušeně ho porodila a její panenství po porodu zůstalo netknuté“, ale protože nešlo o všeobecný sněm, nepatří toto dogma mezi ta, která byla slavnostně vyhlášena.
Katolíci a pravoslavní Marii též označují podle formulace efezského koncilu (431) Bohorodičkou (θεοτόκος Theotokos, popř. Matkou Boží (latinsky dei genetrix nebo deipara).
To, že Maria je bohorodičkou je jedním ze 4 mariánských dogmat v katolické církvi (zbylými třemi pak jsou dogma o panenství Mariině, neposkvrněném početí a nanebevzetí).
V roce 428 proti pojmu Bohorodička vystoupil Nestorios - patriarcha Konstantinopole.
Nešlo přitom vlastně o Marii, ale o Krista.
Nestóriovo učení vedlo k tvrzení, že Ježíš měl dvě úplně odlišné přirozenosti: božskou a lidskou, které zůstávaly vedle sebe a zachovávaly si své vlastnosti.
Sv. Cyril Alexandrijský, patriarcha Alexandrie, protestoval proti takovému chápání Ježíše, protože popíralo jednotu Boha a člověka v osobě Krista.
Učil, že Maria neporodila stejného člověka jako jiní lidé, ale Syna Božího, který se stal člověkem: „Máme ji nazývat Bohorodičkou? Nepochybně, protože počala a porodila Boha-Slovo, které se stalo člověkem. Tento titul uznávali všichni pravověrní Otcové Východu i Západu.“
Na třetím všeobecném koncilu, který se konal v Efezu v roce 431 se měli zaobírat tímto sporem.
Concil dal za pravdu sv. Cyrilovi a vyhlásil, že v Kristu se „uskutečnilo sjednocení dvou podstat (…). Stoupenci Nestoria brzy založili Nestoriánskou církev.
Maria je často označovaná jako Bohorodička (Theotokos) i v chvalozpěvech východní ortodoxní církve.
Podle jejich víry Maria není matkou božstva, ale skrz lidské zplození je skutečnou matkou Syna, který je Bohem.
V tradici církve se již od prvních staletí ustálila víra o Mariině nanebevzetí.
Tedy že Maria nezemřela jako ostatní lidé, nýbrž byla vnesena do nebeské slávy i se svým tělem.
Zároveň je oslavení jejího těla při nanebevzetí předzvěstí a zdrojem naděje pro katolíky, neboť ti věří ve vzkříšení těl všech lidí na konci věků k poslednímu soudu.
Tradicionální víra v Mariino nanebevzetí byla v katolické církvi papežem Piem XII. v roce 1950 stvrzena dogmatem o nanebevzetí Panny Marie.
Tím se tento článek víry stal závazným pro všechny katolíky a v katolické církvi byla otázka Mariina nanebevzetí jednou provždy vyřešena.
Víra v nanebevzetí Panny Marie je také prvkem pravoslaví.
Naopak reformované církve se k ní, podobně jako k dalším mariánským dogmatům, stavějí odmítavě.
O nanebevzetí Panny Marie není v Bibli žádná zmínka.
Tu nalézáme v apokryfních spisech, např. Svátek je připomínán 15. Svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice se slaví zejména v pravoslaví, kde se řadí mezi tzv. Existuje celá řada poutních míst, která jsou spojena se zjeveními či zázraky Panny Marie a jsou hojně navštěvována.
Mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa oficiálně uznávaná katolickou církví náleží: Jasná Hora, Mariazell, Lurdy, Fátima a Guadalupe.
Velmi významným neoficiálním poutním místem, jehož pověst je založena na údajných zjeveních Panny Marie, je Međugorje.
Katolická církev se k mariánským zjevením vyjadřuje pouze v tom smyslu, zda jsou věroučně v pořádku.
Pokud ano, nebrání jejich akceptování mezi lidmi, nicméně nikdo jim není povinen věřit.
Nelze tedy mluvit o nějakém potvrzení pravosti zjevení.
Všichni reformátoři odmítli mariánskou úctu (první Mariánské modlitby se datují k třetímu století),[zdroj?] někteří odmítli i označení Bohorodička a představu Mariina prostřednictví mezi církví a Kristem.
Nicméně uznávali Mariino panenství a někteří z nich zachovávali i některé mariánské svátky, Martin Luther o Marii psal a kázal.
V anglikánských církvích je úcta k Panně Marii vcelku nejblíže katolictví s tradičním rozlišením chalcedonského sněmu (767) mezi latreia (uctívání, klanění), vyhrazené Bohu, a dúlia (služba) patřící světcům.
Vztah protestantských církví k Marii souvisí s reformačním odmítnutím tradice jako závazného věroučného základu.
Tím zůstala pouze sama Bible (sola scriptura), jejíž výklad ovšem může klást odlišné důrazy.
Tak je Maria v radikálních protestantských církvích chápána v podstatě pouze jako nástroj inkarnace Ježíše Krista na tento svět.
Podobně jako v případě dalších katolických i pravoslavných svatých je odmítnuto také uctívání Panny Marie, pokud se chápe jako porušení zásady, že uctívat je možné pouze samotného Boha (soli Deo gloria).
Islám vidí v Marii matku proroka Isy, tj. Ježíše.
Shoduje se s křesťanskou pozicí na tom, že Maria porodila Ježíše jako panna.
Korán vypráví o Marii na dvou místech (3,35-47 a 19,16-34), ale je stručnější než biblické podání.
výjevy: Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie, Obětování Panny Marie, Svatá Anna Samotřetí (Mariina matka, Ježíš jako dítě, mladá Marie), Svatá rodina (sv. 1 2
Některé pasáže starověké literatury a zápisů uvádějí, že Maria byla provdána a že její panenské početí bylo výjimečné.
Jména Jáchym a Anna zůstávají v kalendářích svatými dodnes.