Dolomity jsou jedním z nejznámějších a nejkrásnějších masivů italských Alp, který je dokonce zapsaný na seznamu UNESCO. Každé roční období je zde výjimečné a každý si tu přijde na své. Máte malé děti? Na ty nejhezčí výhledy vám pomůže lanovka. Máte teenagery? Vyzkoušejte společně nějakou ferratu. Toužíte po klidu bez turistů? Dolomity jsou celoroční destinací, ale každé roční období má úplně jinou tvář a nabídce něco jiného. Duben a květen jsou v Dolomitech trochu loterie. Dole v údolích už kvetou louky, nahoře ještě leží sníh. To znamená, že některé vysokohorské trasy jsou stále zavřené, ale zároveň máte hory v podstatě sami pro sebe. Červen je už jiná liga. Sníh se stahuje, louky hrají všemi barvami a turistická sezona pomalu začíná. Je to ideální čas, pokud chcete zažít klidnější Dolomity, než v létě. Nevýhoda? Všechny lanovky jedou naplno, horské chaty vaří o sto šest a dny jsou nejteplejší. Na co si dát pozor: Červenec a srpen (hlavně italský svátek Ferragosto) znamenají davy lidí na profláklých místech jako Tre Cime nebo Lago di Braies. Fotografický ráj! Za nás je to absolutní vítěz. Bouřky už jsou spíše vzácností, teploty jsou stále velmi příjemné a i na nejprofláklejších místech už je trochu volněji. Na co si dát pozor: Dny se krátí a rána už mohou být chladná. Dolomity v zimě, to je synonymum pro Dolomiti Superski a slavný okruh Sella Ronda. Perfektně upravené sjezdovky, slunečné počasí (Itálie má statisticky více slunce než Rakousko) a skvělé jídlo na svahu. A pokud jste fanoušci běžek, Dolomity mají stovky kilometrů upravených tras. Výběr základny je klíčový. Dolomity jsou rozlehlé a nechcete trávit hodiny v autě přejezdy. Obecně se jako výchozí bod doporučuje Cortina d’Ampezzo, která ale bývá dost drahá. My jsme zvolili městečko La Villa v regionu Alta Badia. Poloha: Je to perfektní středobod. Rodinná atmosféra: Ideální pro dovolenou s dětmi. My jsme zvolili apartmán Ciasa Bel Marin - a s dětmi to dává smysl. Ráno si uděláte vlastní snídani (což šetří čas i peníze), večer můžete uvařit něco jednoduchého a nejste vázaní hotelovou večeří. Paní majitelka je moc příjemná, dokonce jsme dostali v té době měsíc starý (nový) apartmán, který se nedávno dokončil. Průsmyk Passo Giau (2236 m n. m.) je jedním z nejkrásnějších a nejfotografovanějších sedel v italských Alpách. Cesta není příliš náročná, i když pár „funících“ kopečků tam je, ale výhledy na okolní štíty vám vždy dobijí baterky. Cílem bylo Lago delle Baste - malé jezírko na náhorní plošině Mondeval. Když nefouká, hladina funguje jako dokonalé zrcadlo pro horu Monte Pelmo. Je to místo, kde si sednete do trávy a jen mlčky zíráte. Nejlepší na tomhle treku je fakt, že už na parkovišti se většina turistů vydává opačným směrem a na konci k samotnému jezírku sejde opravdu málokdo, téměř všichni pokračují po cestě několik desítek metrů vedle. Procházíte se mezi obřími skalními bloky, kde jsou dodnes zachované zákopy z první světové války (muzeum pod širým nebem). 💡TIP: Využijte výletu na sněžnicích s místním průvodcem, včetně zapůjčení vybavení. Pokud byste měli v Dolomitech navštívit jen jediné místo a chtěli, aby vám doslova spadla brada, musí to být Seceda (2 519 m n. m.). Tenhle ikonický hřeben v přírodním parku Puez-Odle vypadá, jako by ho někdo vytesal sekerou a pak pokryl tím nejzelenějším sametem. Zatímco z jedné strany se hora kolmo propadá do hluboké propasti, z té druhé pozvolna klesá v podobě rozlehlých horských luk, které jsou na podzim poseté kvetoucími ocúny. Jak se sem dostat a stojí to za to? Výchozím bodem je městečko Ortisei (St. Ulrich) v údolí Val Gardena. Odtud vás nahoru vyvezou dvě navazující lanovky. Nebudeme si nic nalhávat - cena zpáteční jízdenky (která se pohybuje okolo 50 EUR na osobu) vás možná zaskočí. Ale věřte mi, v momentě, kdy vystoupíte z horní stanice a uvidíte to panorama, na peníze zapomenete. Co nahoře dělat? Od lanovky vede pohodlná cesta k vyhlídce u kříže, odkud pořídíte ten slavný záběr hřebene táhnoucího se do dáli. Doporučuji ale nezůstat jen tam. Vydejte se po loukách směrem k věžím Odle, projděte se k chatě Pieralongia (kde mají úžasné domácí jogurty a mléko) nebo si dejte oběd na terase chaty Sofie s výhledem, který se neokouká. Když jsme vyjeli nahoru, nejprve tam seděla hustá mlha, přes kterou nebylo nic vidět. Stačilo ale počkat necelou půl hodinku a postupně se nám odkryly všechny ty krásné výhledy. Víťa k tomu při čekání na ústup mlhy dostal od místní rangerky několik samolepek a my si v restauraci u lanovky dali za odměnu skvělou kávu. Máme zkušenost, že výlety kolem komína bývají ty nejlepší. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka, slyšeli jsme jen bučení krav z povzdálí a jejich charakteristické zvony. Ty výhledy, které se nám ale postupně otevíraly, byly naprosto perfektní! To jsou přesně ty chvíle, kdy zpomalíte, odpočinete si od přeplněných „instamíst“ a užijete si atmosféru místa na plno. Tři ikonické skalní zuby jsou pravděpodobně nejznámějším místem celých Dolomit. Vyrazte na túru proti směru hodinových ručiček. Většina lidí jde opačně. Cílem je chata Rifugio Locatelli, odkud je na „Tři zuby“ ten nejklasičtější pohled. Smaragdové jezero, ve kterém se zrcadlí masiv Croda del Becco a na kterém se můžete projet na dřevěných pramicích. V hlavní sezóně (červenec-září) je vjezd do údolí regulován a parkování je nutné rezervovat online předem! 💡TIP: Nezůstávejte jen u hotelu. Obejděte jezero celé dokola (cca 1 hodina). Na protějším břehu turistů výrazně ubývá a vy si užijete trochu klidu. Nejvyšší hora Dolomit (3 343 m n. m.) je úplně jin svět. Tři úseky lanovky vás vyvezou z Malga Ciapela až na stanici Punta Rocca (3 265 m n. m.). Historie: Ve stanici Serauta (přestupní stanice) navštivte Muzeum Velké války, které je nejvýše položeným muzeem v Evropě. Chcete si vylézt na „třítisícovku“, ale nejste horolezci? Piz Boè (3 152 m n. Lanovka vás vyveze na Sass Pordoi („Terasa Dolomit“), odkud už je to na vrchol jen cca 1,5 hodiny chůze. Tohle jezero si vás získá tyrkysově mléčnou barvou, kterou způsobuje vápencový prach z ledovce. Na rozdíl od Lago di Braies se sem nedostanete autem. Čeká vás středně náročná túra (cca 2 hodiny jeden směr) s několika exponovanými úseky zajištěnými lany. Údolí Val di Funes je domovem dvou ikon: kostela Santa Maddalena a osamoceného kostelíka San Giovanni in Ranui. Říká se mu „Duhové jezero“ díky barvám, kterými hraje jeho hladina. Bohužel je okolí smutnou připomínkou bouře Vaia (2018), která zde zničila miliony stromů. Geologická kuriozita kousek od Bolzana. Jde o vysoké hliněné věže, které na svých špičkách balancují velké kameny („klobouky“), chránící je před deštěm. Z Bolzana se můžete vyvézt lanovkou do městečka Soprabolzano a pak se projet historickým vláčkem. Zatímco Lago di Braies je navštěvované celoročně, Lago Federa pod stěnou Croda da Lago je králem podzimu. Celé jezero je totiž obklopeno modříny. V druhé polovině října se stromy zbarví do zlatava a v kombinaci s modrou vodou je to dokonalé divadlo pro vaše oči. Zvlněné zelené moře, ze kterého trčí skalní masiv Schlern. Alpe di Siusi je největší vysokohorská pastvina v Evropě. Vjezd autem nahoru je přes den (9:00-17:00) zakázán, pokud nemáte rezervaci v hotelu přímo na louce. Musíte nechat auto v Seis am Schlern a vyjet lanovkou. Dolomity nejsou jen o turistice. Dolomity jsou kolébkou via ferrat (zajištěných cest). Původně vznikly během 1. světové války, aby vojáci mohli bezpečně přesouvat zásoby a děla přes kolmé stěny. Bezpečnost především: Vždy si zkontrolujte předpověď počasí. Co potřebujete: Sedací úvazek, ferratový set s tlumičem pádu, helmu a ideálně i rukavice. Pokud nemáte vlastní, v každém větším městečku (Cortina, Corvara, Arabba) jsou půjčovny. Pro začátečníky (A/B): Skvělým startem je Gran Cir nad průsmykem Gardena. Je to spíše zajištěná chodecká túra s pár lezeckými úseky, ale ten výhled z vrcholu při východu slunce je naprosto magický. Pro pokročilé (C/D): Pokud si věříte, zkuste Ferrata Tridentina (Pisciadù) v masivu Sella. Proleťte se po nejdelší evropské zipline v San Vigilio di Marebbe. Cyklistika k Dolomitům patří stejně neodmyslitelně jako pizza k Itálii. Rodinná cyklostezka (Tip pro děti): Chcete si užít kolo, ale nechcete šlapat do kopce? Zajeďte do Innichenu (San Candido), půjčte si kola a jeďte po cyklostezce do rakouského Lienzu. Trasa měří cca 44 km, ale vede neustále mírně z kopce podél řeky Drávy. Cestou je továrna na oplatky Loacker (zastávka povinná!) a zpátky do Itálie se i s kolem pohodlně svezete vlakem. Silniční cyklistika (Pro makáče): Dolomity jsou Mekkou silniční cyklistiky, často se tudy jede Giro d’Italia. Vyšlápnout si legendární průsmyky jako Passo Pordoi, Passo Giau nebo Passo Sella je otázkou cti. E-bike revoluce (Pro požitkáře): Elektrokola zpřístupnila hory všem. V Alta Badii funguje skvělý systém „E-bike sharing“. Nahoře na kopci si půjčíte kolo, projedete si panoramatickou trasu po hřebeni a kolo vrátíte u jiné chaty. Standardem tu bývají infinity bazény, kde hladina vody splývá s horizontem hor, a panoramatické sauny, kde místo do zdi koukáte prosklenou stěnou přímo na zapadající slunce nad horským masivem. Pokud chcete vyzkoušet něco ryze lokálního, ptejte se po senné koupeli (bagni di fieno). Je to prastará tradice sedláků, kdy vás zabalí do fermentovaného alpského sena plného bylinek (arnika, hořec, mateřídouška). Pokud vaše ubytování nemá wellness, nezoufejte. Pokud máte obavy, že dovolená s dětmi v horách bude jen o tahání kočárku do kopce a kňourání, Dolomity vás rychle vyvedou z omylu. Tip na snadný výlet: Vyjeďte lanovkou na Alpe di Siusi. Alta Badia a parky Movimënt: Protože jsme bydleli v La Ville, tohle pro nás byl „game changer“. Na náhorních plošinách mezi Corvarou, La Villou a San Cassianem vybudovali unikátní parky Movimënt. Nejsou to jen obyčejná hřiště. Najdete tu lezecké stěny, zip-line dráhy, vodní světy nebo „medvědí park“ - a to všechno ve výšce 2000 metrů s výhledem na ledovec Marmolada. S kočárkem nebo nosítkem? Na zpevněné cesty v údolích (např. stará železniční trať z Cortiny do Dobbiaca) vám stačí kočárek. Na hřebeny ale doporučujeme spíše sportovní terénní kočárek nebo ještě lépe nosítko/krosnu. Krávy a svišti: Pro děti je největší atrakcí často samotná příroda. Nejlepší zkušenosti pro cesty po Evropě máme s Booking.com. Kombinujeme dva přístupy. Když ale chceme jistotu a servis (hlavně u dražsích letů s rodinou), rezervujeme přes český Pelikán.cz. Nikdy nevyrážíme bez pojištění. Účty za veterinu nebo horskou službu v zahraničí mohou být vysoké. Nám se osvědčila ČSOB Pojišťovna, která nabízí skvělé krytí pro celou rodinu.
Podél frekventovaných cest, které již v raném středověku sloužily jako spojnice mezi severem a jihem, vznikaly kaple coby přístřešky pro poutníky, hospice a komendy pro rytířské řády. Kromě nich byly na venkově i ve městech stavěny také kláštery, větší kostely a katedrály. Dodnes se zachovalo a je přístupných více než 250 kostelů. Vzácné byzantské malby, čistá architektura v raně románském slohu, slavný oltář, který je dílem Michaela Pachera. Objevte zvláštnosti jihotyrolských kostelů, kaplí a klášterů z různých epoch a v různých stylech, které byste v takové koncentraci nenašli patrně nikde jinde na světě.
Poutní místa jsou v našem regionu něčím mimořádným už z důvodu jejich polohy: Často stojí na pahorku s nádhernými výhledy, často zcela osamoceně v lese, mnohdy pak vévodí centrům obcí. Kdo se do nich vydá, pocítí již před příjezdem onu mimořádnou atmosféru těchto míst. Je to příroda, která vás uklidňuje a umožní vám nahlédnout hluboko do vlastního nitra. Kromě Maria Weißenstein/Madonna di Pietralba, největšího poutního místa v regionu, u nás najdete i spoustu dalších kostelů, obcí a míst, v nichž se můžete oddávat meditaci a rozjímání. Najděte zdroj síly v modlitbách, obdivujte uměleckohistorické památky nebo jednoduše na chvíli utečte přes shonem všedních dní. Nás i naši kulturu formovaly naše pohnuté dějiny.
Pastorační dům Velehrad spravuje v italských Dolomitech Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci a spolu s otcem Martinem Sekaninou podporuje misi. Cesty v duchu „pomalé“ turistiky, v úzkém kontaktu s územím, jako příležitost pro plně udržitelný místní rozvoj. Potvrzuje myšlenku, že hory jako alternativní dimenze života, prožitku a svobody nezačínají ve výšce 1500 metrů, ale - alespoň v Trentinu - hned za městem v údolí. Proto vznikla cesta Sentiero San Vili, pěší trasa, která spojuje Trento s Madonnou di Campiglio, údolí řeky Adiže s Dolomity Brenta, a to po alternativních trasách - po starých pěších stezkách a nových cyklostezkách - vedoucích z města do hor. Je asi 100 kilometrů dlouhá a většinou sleduje dávnou trasu, kterou podle legendy prošel pravděpodobně v roce 405 n. l. Vigilius, biskup tridentský, a později, po jeho mučednické smrti ve Val Rendena, tudy byly neseny jeho ostatky. Ideálním výchozím bodem cesty je náměstí Piazza Duomo v Trentu, na které shlíží románská katedrála s ostatky biskupa - mučedníka, který je patronem města. Severně od města přechází přes baštu Sorasàss do údolí Valle dei Laghi a odtud směrem k jižním svahům Brentských Dolomit; překročí Vezzanese, Banale a stoupá do opuštěné vesnice Iròn a do Passo Daone. V roce 2013 Komise pro stezky SAT trasu revidovala a nově navrhla se dvěma možnými alternativami: jedna „vysoká“ (110 km), která vede v podstatě po původní trase s náročnějším stoupáním a je vhodná pro dobře trénované chodce, a druhá „nízká“ (106 km), jednodušší a lépe napojená na dostupná podpůrná místa. Trasy jsou částečně odlišné a částečně shodné, první je rozdělená na pět etap a druhá na pět až sedm etap. Stejně jako u nejznámějších dálkových poutních cest napříč Evropou má i Cesta San Vili své logo a poutnický pas, do kterého se sbírají příslušná razítka. Podle příběhu, který sice není doložen, je však vyobrazen na freskách v různých církevních stavbách v údolí Val di Non, se traduje, že koncem 15. století několik hlav rodin z vesnice Fondo odešlo na Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostela jako dík za to, že byli spolu s nejbližšími členy rodiny ušetřeni při morové epidemii v roce 1482. Cammino Jacopeo d'Anaunia umožňuje prožít poutnický zážitek na cestě, která spojuje baziliku Santi Martiri Anaunensi v Sanzenu se svatyní San Romedio na sedmietapové trase, která se dotýká obou stran údolí. Okruh nabízí dvě varianty: zkrácenou o 3 etapách v délce asi 60 km a plnou o 7 etapách v délce asi 160 km, přičemž se využívají polní cesty, které se noří do lesů a jabloňových sadů, nebo takové, které pronikají do vesnic v údolí. Start i cíl je v náboženském srdci údolí Val di Non, vesnici Sanzeno. Zde byli v roce 397 n. l. umučeni Sisinius, Martyrius a Alexandr, misionáři z Kappadokie vyslaní tridentským biskupem Vigiliem, aby evangelizovali obyvatelstvo údolí řeky Noce. San Rocco je trasa v oblasti dolního Trentina, která propojuje různé kaple v obcích Mori, Ronzo-Chienis a Brentonico zasvěcené tomuto ochránci proti pandemiím, který je rovněž patronem dobrovolníků a poutníků. Tuto cestu lze procházet celoročně a v naprostém bezpečí a je to trasa smíšená s úseky stezek, polních cest a asfaltovaných úseků. Územím Trentina prochází také Evropská dálková trasa E5, která vede z Pointe du Raz v Bretani přes Francii, Švýcarsko, Německo a Rakousko do Benátek.
