Built on a square U-shaped plan, to the north off by the nave of the church, the convent is directly inspired by Cistercian models.
Implanted on steeply sloping ground, it finds its “bed”, in the architect’s words, on the crest of the hill and comes to terms with the declivity by means of the pilotis.
From the path that runs along the ridge of the hill, you accede directly to the third of the building’s five levels.
Above this floor, devoted to study and seminars (library and workrooms), are levels 1 and 2 exclusively reserved for monks’ cells.
An accessible terrace, connected to the roof of the church by a footbridge, is covered with a thin layer of insulating earth.
Levels 4 and 5 below the floor are truncated by the slope of the land.
Level 4, dedicated to the collective life of the community (refectory, chapter, atrium), is served by two wide corridors forming a cross in the courtyard centre.
The lowest level, the fifth one, placed directly on the ground, is reduced to two separate building blocks: under the refectory, the kitchen and a common room, and under the church, the cellars.
The church forms the northern wing, independent of the rest of the convent.
It is in the form of a simple “box” of raw concrete, covered by a roof terrace accessible from the west wing by a footbridge.
Inside reigns the greatest austerity.
A few steps separate the choir from the wooden and concrete stalls.
Light functions here as an element in the service of exceptional spatial innovation.
Wednesday 5. 8. 2026, 17:2430°Today29°Thursday29°Friday32°Saturday30°Sunday15h30°3m/s0,2 mm18h28°3m/s21h25°3m/s0h22°2m/s3h20°2m/s6h21°2m/s9h25°2m/s12h28°3m/s15h29°4m/s18h28°4m/s21h24°4m/sno precipitation0h21°3m/s3h19°3m/s6h19°3m/s9h23°3m/s12h27°4m/s15h29°4m/s18h27°4m/s21h23°2m/sno precipitation0h21°1m/s3h19°1m/s6h20°0m/s9h25°1m/s12h29°2m/s15h32°2m/s18h31°2m/s21h27°0m/sno precipitation0h25°0m/s3h23°1m/s6h24°1m/s9h26°2m/s12h30°1m/s15h26°1m/s18h24°2m/s21h21°1m/sno precipitation06:2921:05source: Počasí.cz
The Sainte-Marie de La Tourette convent, located in Éveux, France, is an important work by architect Le Corbusier, built between 1953 and 1960.
Initially designed for the training of young Dominican brothers, it now hosts conferences, spiritual retreats, and contemporary art exhibitions.
The site, composed of a church, a cloister, and numerous reinforced concrete cells, was designated a UNESCO World Heritage site in 2016.
Following restoration work in 2006 and 2011, it is open to visitors and the brothers, although it is not accessible to people with reduced mobility.
Sainte Marie de La Tourette is a Dominican Order priory, located on a hillside near Lyon, France, designed by the architect Le Corbusier, the architect’s final building.
The design of the building began in May 1953 and completed in 1960.
The committee that decided the creation of the building considered that the primary duty of the monastery should be the spiritual awakening of the people and in particular the inhabitants of nearby areas.
The monastery consists of four perimeter heavy rectangular structures that create a closed interior space.
The compact rectangle that rests on the edge of the hill houses the church and the church sacrifice, while the other three wings are raised with pilotis of many different shapes, accommodating living spaces and all the rest functions of the monastery.
The monastery was designed to have one hundred bedrooms for apprentices and teachers, study rooms, one workplace and one entertainment room, a dining room, a library and a church.
At the lowest level are the dining room and the peristyle of the temple in the form of a cross, that functions as ramp and leads to the church.
The study, work, entertainment and library halls are placed on the above level, while the friars' cells are at the highest level.
The open space between the four wings isn’t a typical patio.
It is divided into four parts by the two vertical corridors joining each other.
The gradual path from the natural landscape to the interior of the sanctuary, where there is no iconographic representation rather than the view of natural light, is at the same time a continuous removal of the visual phenomena from "out" to "in".
Light is a way of experiencing the space, as it moves freely within it luring the visitor to do the same.
Though still functioning for a reduced population of friars, La Tourette has, like Ronchamp, become something of a pilgrimage site for students of architecture.
The priory allows overnight stays in the unused cells.
Dominikáni vlastnili rozsáhlý pozemek s Le Corbusier se mohl u opatství volně rozhodnout o jeho přesném umístění.
Zvolil pozemek vedle lesa, s širokým výhledem dolů po svahu a přes říční údolí: u vchodu ještě stojí starý zámeček stísněný stromy.
Zřídkakdy Le Corbusier zaměstnal takovou sílu výrazu a takovou rozmanitost v každém detailu jako v La Tourette.
Je tu neustálá souhra přísně geometrických a organicky zakřivených linií.
Strohé vertikály člení u mnišského komplexu velká okna společenské místností, ale rozestupy mezi nimi se neustále mění.
Vystupující lodžie dvou horních podlaží mají společně pojednanou povrchovou texturu na vnějšku a horizontální okenní štěrbiny směrem dovnitř.
Pod těmito štěrbinami jsou tři řady pravoúhlých okenních otvorů, odlišně uspořádaných v každém podlaží.
Le Corbusierova dobrodružná imaginace se dobře předvádí v kostelním bloku.
Na konci jeho ploché střechy se zvedají dvě šikmé zdi a podpěra asymetricky vyčnívající bedýnky, která slouží jako zvonice.
Le Corbusier Couvent de la Tourette
Oratoř ve dvoře pro soukromou modlitbu, stojící na dvou zkřížených zdech, je umístěna v přímém vztahu ke knihovně.
Její helmice je prodloužená pyramida, vzpomínka na Celestiovu hrobku v Římě, kterou si Le Corbusier skicoval na své rané italské cestě.
Světlo proniká dovnitř úzkými vertikálními škvírami u rohů oratoře a v zádech naklánějící se pyramidy se uplatňuje světelný trychtýř.
Budovu pro mnichy drží zevně pohromadě dvě vysunutá horní podlaží, která hostí sto cel pro řeholníky.
Jak bylo Le Corbusierovým pozdějším zvyklým, přísnost stavby k sobě vztahují a oživují ji nižší patra, a to zužováním a rozšiřováním mezer mezi příčkami souvislé skleněné stěny.
To nicméně bylo jen krátké shrnutí stavby.
Neřekli jsme nic o zvláštních kvalitách architektury zamýšlené pro mnišskou komunitu, soustředěnou na vnitřní život.
Zdá se protiřečit faktu, že celá stavba dýchá náruživou vitalitou.
Každého musí udivit, že nádvoří La Tourette chybí obvykle nezbytný ambit; namísto toho dvůr zabírají skulpturálně řešené pasáže a schodiště.
Ambit chybí, protože komplex většinou nesou piloty, které požadovanému přísnému uzavření ambitu zabraňují.
Užití těchto pilotů, které mají odlišnou výšku na každé straně, umožnilo nedotýkat se svahu.
Ve své původní výši zasahoval svah do nádvoří.
Svažitost se vyrovnává tak, že proti kopci má stavba tři a nad údolím čtyři podlaží, takže horní vysunutá patra se ocitla v téže rovině.
Le Corbusier nepochybně zamýšlel udělat kontinuální plochou střechu, ohraničenou zdmi vyššími než člověk, což by mohlo sloužit namísto obvyklé přízemní křížové chodby coby prostor pro meditaci.
Pohled se soustřeďuje na nekonečnost nebes.
Avšak přímé konfrontaci s oblohou, k níž se Le Corbusier neustále navracel, asi řeholníci příliš nepřáli, protože na střeše je lze zřídkakdy vidět.
Na střeše La Tourette tak už vyrůstá tráva.
Tři velké kulté otvory, modrý, červený a žlutý, shora osvětlují nízkou kryptu sousedící s hlavním kostelem.
Tři trychtýře na střeše, které toto světlo poskytují, se naklánějí v různých směrech, takže intenzita každé ze tří barev se během dne mění.
Postranní oltáře pro čtení mše stojí poblíž sebe, vyvýšené na stupních, ale bez zprostředkujících článků.
Zdi za oltáři nepokračují až ke stopu a barevné světlo ze světelných otvorů se nad nimi vznáší a proniká částečně do hlavního kostela.
Zdi mají různé výšky, architekt je umístil v odlišných vzájemných úhlech a nabarvil je červeně, modře a žlutě.
Stranou od nich stojí zakřivená zeď, znovu předvádějící souhru geometrických a organických forem.
Organická forma má pro Le Corbusiera mýtickou konotaci, která se nemůže spoutat logickou analogií.
Vždy hleděl získat zkušenost z minulých časů při svých cestách a stehně ho zajímaly krystalické řecké formy i formy římských kleneb nebo islámské a gotické architektury.
Jeho pátrání po vnitřních podobnostech nemělo nic společného s dějinami umění: pojal do sebe zkušenost celého architektonického vývoje.
Není náhoda, že věž Ronchamp se porovnávala s primitivní kultovní stavbou.
Interiér hlavního kostela La Tourette je čistý a krystalický prostor,
Dole uprostřed podlahy běží úzká černá čára (z asfaltu) od stupňů hlavního oltáře k oltáři laiků.
Varhany pronikají ven ze zadní stěny; kromě toho tu jsou jen čtvercové černé hodiny, které se skrývají před všema očima.
V protikladu k barevnému světlu, které vstupuje dovnitř nízkými vodorovnými okny podél obou stran kostela, proudí sem i bílé světlo skrz úzkou vodorovnou škvíru na samém vrcholu koncové stěny, která stoupá bez přerušení skoro až ke stropu.
Bílé světlo se vlévá dovnitř a čtvercovým otvorem ve střeše.
Dominikáni jsou součástí textu o La Tourette a jeho konceptech, včetně odkazu na historické kontexty a další zdroje.
Dominikáni, jsou členové katolického řeholního řádu založeného Domingem de Guzmánem (sv. Dominikem) jako odezva na lidové kacířství; 1216 byl řád schválen papežem.
Oficiální název Řád bratří kazatelů vystihuje jeho poslání.
Dominikáni se mimo jiné věnují vyučování, bádání, ediční a publicistické činnosti, duchovní péči o studenty a inteligenci.
K hlavním duchovním představitelům dominikánů patří Albert Veliký a Tomáš Akvinský, jehož nauka se 1342 stala doktrínou řádu a později celé církve.
Od 1231 bývali dominikáni pověřováni inkvizicí.
Základní jednotkou řádu je konvent vedený voleným převorem, nadřazenou územní jednotkou bývá provincie v čele s provinčním převorem (provinciálem).
Do čela řádu volí generální kapitula magistra řádu.
V českých zemích působí od 14.
Brutalistický klášter La Tourette je dílo architekta Le Corbusiera, památka pod ochranou UNESCO, ale také funkční klášter dominikánů.
Můžete se tu i ubytovat - cely v křídlu pro hosty jsou k dispozici.
Kreslířskou praxi v plenéru tu každý rok absolvují také studenti architektury z FA ČVUT.
Centrem kláštera je kostel se zvonicí.
Celý areál byl postavený v letech 1957 - 1960 pro „sto těl a sto srdcí.“
Dnes tu ale žije jen něco kolem dvacítky bratrů dominikánů.
Dvůr kláštera, Corbusier v kostce: pásová okna, brutalistní hrubý beton, železobetonová konstrukce, prosklené odlehčené fasády.
Bratři v klášteře žijí v tichu a v podstatě spolu nemluví.
Kostel nasvětlují vrchní a boční světlíky, světlo se mění během dne a tím i atmosféra kostela.
Le Corbusier ale všemu dominuje.
„Neumím si představit jaké to je, zavřít se na celý život do kláštera.
tags: #dominikansky #klaster #la #tourette