Počátky kláštera dominikánů a kostela sv.Václava se odvozují od příchodu řádu v roce 1291. V průběhu první poloviny 14. století pak byl kostel vystavěn v současné velikosti. Bazilikální trojlodí s prodlouženým presbyterářem bylo sklenuto gotickou žebrovou klenbou, jež o několik metrů převyšovala současnou klenbu barokní. V roce 1651 postihl kostel i klášter katastrofální požár, po němž však byly provedeny jen provizorní opravy. Kompletní rekonstrukce v barokním slohu proběhla v letech 1732-1737. Klenby byly vyzdobeny malbami vratislavského malíře Ignáce d'Epée a jeho pomocníka F. K. Sambacha. Dodnes můžeme obdivovat výjevy z legendy o sv. Václavovi na klenbě hlavní lodi.
Klášter s kostelem byl zrušen roku 1786 v důsledku josefínských reforem. Kostel byl předán vojsku a rozdělen na patra, jejichž stopy jsou na stěnách hlavní lodi a presbytáře patrné dodnes. Poté sloužil například jako sklad léčiv nebo sklad dekorací Slezského divadla v Opavě. Důsledná konzervace dochovaného interiéru v letech 2005-2006 zachovala kostel v torzálním stavu, v letech 2010-2011 došlo k restaurování nástropních maleb. Kostel je ve správě Opavské kulturní organizace i s přilehlým objektem bývalého dominikánského kláštera který slouží jako galerie současného umění (Dům umění v Opavě). V severním křídle objektu sídlí výtvarné oddělení ZUŠ Kálika v Opavě.
V kostele je umístěn monumentální obraz (rozměry 825x490 cm) zavraždění sv. Václava od Antona Pettera, původně určen pro hlavní oltář olomouckého dómu. Obraz byl dokončen roku 1844, ale do olomoucké katedrály nebyl nikdy instalován. Dílo bylo znovuobjeveno na půdě kroměřížského zámku a díky veřejné sbírce restaurováno. Po pečlivých úvahách byl obraz umístěn do kostela sv. Václava v Opavě a zasazen do stojanu v návrhu Josefa Pleskota a Norberta Schmidta.
Domů » Akce » KOSTEL SV. Hrubá stavba klášterního kostela byla dokončena ještě před jeho vysvěcením v roce 1336, čímž se řadí k jedné z nejstarších památek Opavy. Kostel i klášter přestal sloužit svým církevním účelům na konci 18. století, ale i přes řadu přestaveb a rekonstrukcí můžeme dodnes nahlédnout například do klášterního refektáře (jídelny), rajského dvora a ambitu (ochozu). Torzo stavby přežilo válečnou destrukci města a v 60. a 70. letech bylo přestavěno na Dům umění.
Poslední přestavba proběhla mezi lety 2008-11, kdy byly doplněny novodobé zásahy - vstupní foyer, výstavní hala, hygienické a provozní zázemí, výtah a restaurace. Publikováno: 6. 9. Zóna 1 - Masarykova třída I (SU)Zóna 1 - Masarykova třída II (FU)Zóna 1 - PopskáZóna 1 - Beethovenova
Stavba dominikánského kláštera stojí v centru Opavy mezi ulicemi Pekařskou, Solnou a Mnišskou. Společně s kostelem sv. Klášter byl založen v severní části města nedaleko městských hradeb. Budování se protáhlo na několik desetiletí. Po polovině 14. století začala vznikat křížová chodba kolem rajského dvora. Ambit byl zaklenut křížovou klenbou a otevíral se do dvora lomenými kružbovovými okny. Během 15. století klášter s kostelem třikrát postihl požár a výrazně poškozeny byly především krovy budov. Morová epidemie v letech 1541-1542 připravila klášter nejen o samotného převora, ale také o všech třicet řádových bratří. Nedostatek dominikánů v důsledku postupující reformace vedl královskou komisi, která zkoumala místní poměry, k připojení opavského konventu k polské řádové provincii a osazení kláštera mnichy pocházejícími z Polska. V roce 1556 však objekt vyhořel a jeho oprava se pro spory s luteránskými úředníky protahovala. Začátkem nového století zde sice probíhaly rozsáhlé stavební úpravy, kdy byla například vybudována renesanční zvonice či boční vstup z kostela do gotické klášterní kaple sv. Marie Magdalény, v průběhu třicetileté války ve 20. letech 17. století byl však klášter dvakrát okupován vojskem a vyhořel. V roce 1651 jej pak postihl vůbec nejhorší požár, kdy byla zničena část klášterní knihovny. Objekt prošel pouze provizorními opravami a poté, co byl na začátku 18. století navrácen do české provincie, proběhla v letech 1723-1724 kompletní barokní přestavba. Pod vedením stavitelů J. J. Hausruckera a J. Rietha nabyl klášter podoby dvoupatrového objektu, na východní straně byl rozšířen a budova byla doplněna o západní křídlo. Nové zaklenutí získala křížová chodba a kapitulní síň. Zrušení kláštera v rámci josefínských reforem nebylo původně v plánu, zadlužený řád však sám požádal v roce 1786 o likvidaci s cílem splatit pohledávky z výtěžku dražby svého majetku. Pro samotný kostel s klášterem to znamenalo více než stopadesátileté strádání. Dva roky po zrušení konventu jej začalo využívat vojsko. Od konce 18. století východní a severní křídlo fungovalo jako tzv. normální škola, později jako nižší reálná. Západní křídlo bylo prodáno do soukromých rukou a sloužilo jako měšťanský dům, západní fortna a věž byly ve 20. letech 19. století zbourány. Zatímco kostel prošel na začátku 20. století menší rekonstrukcí a zejména po druhé světové válce sílily snahy o jeho obnovu, situace samotného kláštera došla tak daleko, že v průběhu let 1948-1949 bylo odstraněno západní křídlo a v 60. letech se dokonce uvažovalo o jeho celkové demolici. V roce 2007 přešel klášter spolu s kostelem sv. Václava pod správu Opavské kulturní organizace a jeho rekonstrukce pokračovaly, aby dnes sloužil jako významné kulturní centrum.
tags: #dominikansky #klaster #opava