Vyrůstal jsem v křesťanské rodině. Moji rodiče byli dobří baptisté, dostal jsem od nich výborný základ a Ježíši se odevzdal jako chlapec. Během puberty jsem ale prožíval různé těžkosti a zápasy. V šestnácti letech jsem odjel na prázdniny do křesťanského letního střediska v severním Walesu. Jeden večer kazatel hovořil o lidech, kteří zápasí, aby si udrželi svoji víru a žili plně pro Ježíše.
Podle výzvy potřebujeme, aby nás Duch svatý vedl a dal nám sílu žít tak, jak to po nás chce Bůh. Pochopil jsem, že ho potřebuji. Na výzvu jsem šel dopředu spolu s asi třiceti dalšími lidmi. Modlili se za nás, abychom byli naplněni Duchem svatým, a to se stalo. Začal jsem mluvit v jazycích a uvědomoval si Boží přítomnost. Cítil jsem se svobodně a prožíval hlubokou radost.
Někdy se mi rozjasnilo, že ani dřív jsem nepochyboval o svém spasení, ale když na mě sestoupil Duch svatý, otevřela se mi v mém duchovním životě úplně nová dimenze. Je to už šedesát let a stále prožívám stejnou radost a blízký vztah s Duchem svatým. Můj otec býval pravý baptista, který věřil, že dary Ducha jsou určené pro prvotní církev, ale ne pro dnešní dobu. Se svým kamarádem o tom dokonce šel diskutovat s jedním letničním pastorem, kterému chtěli říct, že je heretik. Vrátil se naplněný Duchem svatým. Tato zkušenost nás přiblížila letničnímu hnutí, i když s tím má matka bojovala a celý život zůstala věrnou baptistkou.
To si nemyslím, ale mnoho lidí v jazycích nemluví, protože tomu daru nerozumí. Když Pavel říká, že si přeje, aby všichni mluvili v jazycích, znamená to, že tato možnost je otevřená pro každého. V Prvním listu Korintským Pavel také říká, že nás mluvení v jazycích buduje. Proč by dal Bůh tuto možnost pouze někomu? Je možné, že jste naplněni Duchem svatým, a jazyky nemluvíte; znám mnoho takových lidí. Všichni ale tuto možnost máme; potřebujeme pouze víru, která nám umožní do tohoto daru vstoupit.
Vírou začněte mluvit a Bůh vám dá jazyk. Vlastně věříte Bohu, že budete mluvit, a prostě začnete. Budete vědět, že to není jen nějaké blábolení, protože budete prožívat Boží přítomnost. Ježíš o Duchu řekl, že z nás bude proudit jako pramen vody. Přesně to lidé prožívají. Ve Skutcích čteme, že učedníci byli tak naplněni Duchem svatým, že v jazycích mluvit museli.
Ostatní si o nich mysleli, že jsou opilí, protože Duch svatý se na nich projevoval velmi mocně. Existuje několik aspektů, které jsou s darem jazyků spojeny. Jazyky, které jsou výsledkem naplnění Duchem svatým, chápeme jako počáteční důkaz. Pak jazyky užíváme během uctívání, když nám náš jazyk nestačí. Často se mi to stává, proto začínám mluvit v jazycích, skrze které Duch svatý vyjadřuje moji vděčnost. Jazyky se používají během modliteb ve složitých situacích.
Jak se mám modlit například za Ukrajinu nebo Rusko? Zjistil jsem, že se v takových případech modlit neumím a prosím Ducha, aby se modlil za mě. Pak se můžeme modlit v jazycích, aby nás Bůh budoval a pozvedal, když se cítíme v depresi. Mluvení jazyky a jejich výklad mají své místo také ve shromáždění. A stejně jako o letnicích Bůh používá jazyky, aby se dotkl lidí. Učedníci byli z Galileje, nikdy se cizí jazyky neučili, a lidé se podivovali nad tím, že jejich jazyky mluví. Petr jim tak mohl říct o Ježíši a tři tisíce z nich uvěřily.
Stalo se mi to několikrát. Před několika měsíci jsem byl na shromáždění, na kterém jsem povzbuzoval lidi, aby se otevřeli Duchu svatému, a začal jsem mluvit v jazycích. Nevím, co jsem říkal, ale pak za mnou přišla žena z Walesu, která sdělila, že měla velké trápení, a první slova v jazycích byla velšsky dobré ráno. Prožila ohromnou radost z toho, že ji Bůh miluje a ví o ní.
Další příběhy z minulosti ukazují, že v Jižní Africe se modlil za lidi v jazycích a dotkl se lidí různými mateřskými jazyky. V některých příbězích nejsou uzdravení, ale Bible zůstává pravdivá. Možná jsme neslyšeli, co nám Bůh říká. Jednou jsme se dlouho modlili za muže s rakovinou a náhle nás bratr zastavil a řekl, že má pocit, ať se modlit přestaneme, prý už si ho Pán chce vzít. Zemřel během několika dní, ale měl u sebe rodinu a evangelium s nimi sdílel. Když někdo zemře, je to velké svědectví.
Je těžké, když nevidíte výsledek, který čekáte. Na cestě zažíváme zklamání, ale Boží cesty jsou vyšší než naše a existují tajemství, na která nemáme odpověď. Musíme se rozhodnout: buď budeme Bohu věřit navzdory tomu, co se děje, a naše víra se posílí, nebo se k Bohu otočíme zády. Poslední kniha, kterou jsem napsal (Our Journey, Naše cesta - pozn. red.), je plná příběhů včetně proroctví, která se v našich životech ještě nenaplnila, ale stále věříme, že naplnit mohou.
Ve 12. kapitole listu Židům čteme, že nás Bůh nechává procházet těžkostmi proto, aby prohloubil naši víru. Chce měnit náš charakter, aby se z nás stali lepší lidé. Stejně jako strom musí být prořezáván, aby nesl dobré ovoce, musíme těžkostmi procházet. Nakonec Jób Bohu řekl: „Jen z doslechu jsem o tobě slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.“ Záleží tedy na naší odpovědi. Pokud dovolíme, aby nám byl Bůh v těžkostech blízko a držel nás, zjistíme, že naše víra byla posílena. Není pravda, že všechny naše problémy se vyřeší, když uvěříme Ježíši.
Jezdíte hodně po světě. Pro nás je jednoduché zajít do lékárny a koupit si léky; je dostupné jít do nemocnice na operaci. V rozvojových zemích to bývá horší. Často to bývá tak, že lidé jsou buď uzdraveni, nebo zemřou. Můj tchán měl v kuchyni domácí lékárničku s uvedenými zásadami první pomoci. Červenou fixou si nahoře připsal: Nejdříve se pomodli.
Když čtu o historii církve, mám pocit, že jsou zvláštní časy, kdy Bůh jedná nejen v otázce spasení, ale také uzdravování. Ve Velké Británii jsme to zažívali během hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Teď hodně pracujeme v Ugandě, kde přišlo duchovní probuzení po deseti letech diktátorského režimu a dalších pěti letech občanské války. Sám jsem navštívil sbor v Kampale, kde měli 38 lékařsky potvrzených uzdravení HIV pozitivních lidí v době, kdy HIV bylo rozšířené.
Podle mých zkušeností duchovní dary odrážejí stav církve. Na třech místech v Bibli nás Pavel nabádá, abychom po duchovních darech upřímně toužili. Toužíme po bližším vztahu s Bohem, to je správné a musí to dělat každý. To ale nestačí. Když vedoucí v církvi nevěří tomu, že duchovní dary jsou určené i pro naši dobu, a netouží po nich, nebo když s nimi mají špatnou zkušenost, potřebujeme strukturální vedení, ujištění a odpovědi na otázky.
Vedoucí by měli lidi vést a učit - v učednictví, v kázání, v povzbuzování naplnění Duchem svatým. Učíme, kážeme a povzbuzujeme lidi naplněné Duchem, aby jeho dary používali - například navzájem prorokovali v domácích skupinkách, čas od času pořádáme zvláštní semináře. Některé sbory kladou důraz na učení, jiné na uctívání, jiné na modlitbu, další na dary Ducha. Každý sbor by měl praktikovat a zažívat všechny tyto věci. V poslední době zdůrazňuji dary Ducha ve spojení se zvěstováním evangelia.
Máme hodně evangelistů a evangelizačních akcí; Ježíš vždy přinášel slova moudrosti, poznání a zjevení spolu s uzdravováním. Dary byly prostředkem, jak je přivádět k Bohu, ne jen pro shromáždění, ale venku mezi lidmi. Některé sbory však mají s užíváním darů špatné zkušenosti. Špatná zkušenost nemění pravdu a Písmo hovoří jasně. Přes špatné zkušenosti se musíme přenést, a to nejlépe zkušeností dobrou. Za padesát let služby jsem viděl zneužití darů, hlavně u daru jazyků, i když existují zdravé sbory, kde i malé děti dostávají zjevení a prorocká slova.
Leží na vedoucích zodpovědnost a musejí být vzmužití. Pavel káže Korintu, aby napravil výstřelky a nadměrné užívání darů a vnášel do shromáždění řád. Bible a související témata: Duch Svatý je zdrojem pravdy a jeho přítomnost nám pomáhá uctívat Boha. Důkazy v Bibli ukazují na to, že Duch Svatý je součástí Boží trojice a že nás vede k poznání a míře „darů“, které nám byly dány pro společný prospěch. Když Duch svatý působí, lidé mohou chápat Boží slovo, boží vůli a prožívat osobní proměnu.
V našem životě se vyjevuje, že Duch svatý je mocný zdroj energie a že naše naděje spočívá na spolupráci s Bohem. Naší jedinou nadějí je Ježíš Kristus a to, že naše ego je ukřižováno spolu s ním. Ano, tělesný člověk může chápat evangelium, ale pro něj je to bláznovství, pokud nemá Duch Boží ve svém životě. Duch Svatý nám dává poznání Božího slova a slova, která nejsou jen naše, ale která nám dává sám Bůh. Každý věřící je vyzbrojen, aby mluvil o Kristu i v situacích, kdy to není snadné. A pokud nás někdo označí za blázny, máme se spolehnout na vedení Ducha Otce.
Obrazně řečeno: pokud je náš život skutečně patří Ježíši Kristu, máme v sobě Ducha svatého. Duch svatý je největším zdrojem nevyužité energie v našem životě, a proto bychom se měli ptát: Kde a jak jej využíváme? Když Duch svatý přebývá, dává poznání a slova pro druhé. A proto každý křesťan má svědčit o Kristu, sdílet evangelium a být otevřen vedení Ducha svatého, i když to vypadá jako bláznovství.
