Esters Janečkové rodina a dopady homofobie na mládež: případ Filipa Havlíčka

Čtrnáctiletý Filip Havlíček spáchal sebevraždu 2. února 2014 kvůli předsudkům vůči své orientaci. Rodiče ho našli oběšeného na zahradě. Spolužáci a spolužačky jeho odlišnost akceptovali na rozdíl od vyučujících, kteří se Filipovi vysmívali. Jeho smrt vzbudila velký mediální zájem, do značné míry také proto, že jeho teta je Ester Janečková, herečka a moderátorka.

Filipova smrt byla impulzem pro založení organizace S barvou ven. Filip (prostřednictvím dopisu na rozloučenou) napsal: „Moje sexualita… je vlastně hlavní věc, kvůli které jsem to udělal… Dnešní svět je naprosto plný předsudků… To mě hrozně štve a přeji si, aby to tak nebylo, aby se se všemi lidmi zacházelo stejně a aby moje smrt aspoň trochu napomohla k veškeré rovnoprávnosti lidí na zemi.“

Ester Janečková, Filipova teta, vyslovila svůj pohled na společnost: „Filip napsal v dopise na rozloučenou, že prostě nechce žít ve společnosti, která je tak netolerantní.“ Dlouhodobě vnímá, že společnost není tolerantní tak, jak se staví, a že církevní prostředí bývá ještě méně tolerantní. Filip žil na vesnici a jeho rodina chodila do vesnického kostela; on sám podle jejího názoru už před dvěma lety tam chodit nechce. I když ho rodiče nadále k návštěvám kostela nepotlačovali, měl jasno o tom, co se tam říká, a mohl to vnímat tak, že tomu naslouchají.

V průběhu pohřbu došlo k výjádření kněze, které rodinu hluboce zasáhlo: hovořil proti registrovanému partnerství a vůči homosexuálům obecně. „Vy jste také vzniknul ze spojení muže a ženy, tak co si tady jako vymýšlíte,“ obrátil se na evangelického faráře Tomáše Adámka. Poté řekl, že by Filip souhlasil s tím, co zaznělo, a postavil se proti pohřbu, což bylo pro rodinu bolestivé a zlomilo jejich očekávání podpory.

Po Filipově smrti se na rodiče a sourozence obrátilo mnoho mladých lidí v podobné životní situaci, kteří mají obavy z coming outu a ze reakce rodiny či školy. Sbarvouven nabízí možnost sdílení a rozhovoru, která má být cestou k pochopení a vzájemnému podpoření.

Rodiče Filipa, Svatava a Karel Havlíčkovi, vyjádřili, že jejich syn byl gay a v necelých patnácti letech si vzal život kvůli netolerantní společnosti. „Občas se mě někdo zeptá, jak jsem přijala synův coming out. Všem mladým bych přála takové tolerantní a milující rodiče…,“ uvedli. Uvedli také, že před šířením zvláštních názorů církve chybělo dialogu a pochopení a že by bylo lepší, kdyby se LGBT lidé cítili přijati, nikoli odsuzováni.

Sestra Filipa, Alžběta Vacková, prohlásila: Filip mě pověřil šířit jeho odkaz a chtěl by, aby se o jeho situaci mluvilo ve školách. Filipa jejich rodina a přátelé neměli problém s jeho orientací, ale problémy nastaly kvůli tomu, jak se s homosexualitou zacházelo v církevním prostředí a veřejném prostoru.

Filipův strýc Ivan Havlíček, katolický kněz, navštívil rodinu po tragédii a vyjádřil, že nemá právo soudit člověka, který sám zvolil odchod ze světa. „Mým úkolem jako kněze i člověka je vyprovodit ho do náruče Boží,“ uvedl a vyjádřil soucit s rodinou. Kromě toho vyjádřil, že církev by se měla učit mít druhé rády takové, jací jsou, v souladu s učeními Ježíše o vzájemné bezpodmínečné lásce.

Podobně se vyjadřovali další aktéři: Petr Fikejz (ředitel Základní školy Všestary) poznamenal, že „to není naše vina“ a že je třeba hledat odpovědi v komunikaci a podpoře. Czeslaw Walek (zakladatel Prague Pride) popsal své zkušenosti s coming outem na vesnici a časovou náročnost procesu. Chce vyjádřit, že i v bezpečnějším prostředí Prahy trvá proces coming outu dlouho a je spojen s nejistotou a obavami.

V rámci veřejného diskurzu se objevují argumenty o tom, že společnost by měla být více tolerantní vůči LGBT lidem a že sexuální orientace by neměla být překážkou pro plnohodnotný život a rodinu. Zmíněna je potřeba naslouchání a otevřenosti vůči různým názorům - včetně názorů náboženských představitelů. Některé názory vyjadřují kritiku katolické morální teologie, která podle některých kritiků nemusí reflektovat realitu moderního světa a různorodosti lidských zkušeností.

Veřejné debaty ukazují na různorodost názorů: od postojů liberálních náboženských komunit, které akceptují homosexualitu, po konzervativní postoje, které zdůrazňují tradiční pojetí manželství. Ester Janečková a její spolupracovníci zdůrazňují, že Bůh miluje i homosexuály a že církev by si v tématu sexuality měla brát příklad z evangelíků. Dnes vede poradnu S barvou ven a usiluje o otevřenější komunikaci o sexuální orientaci a odvážnějším vyjadřování na školách a veřejnosti.

V diskuzích se objevují i argumenty o tom, že společnost by měla být připravena řešit coming out a podporovat rodiny v jejich snaze vychovávat děti v lásce a bez předsudků. Někteří kritici, například Jiří Kohoutek, upozorňují na to, že tvrdé stanovení názorů může vést k tragickým důsledkům, jako jsou sebevraždy mladých lidí. Argumentují, že veřejná debata by měla být vedena s respektem k lidské důstojnosti a variantám sexuální identity.

Studie a statistiky uvádějí, že v některých zemích, kde došlo k legalizaci manželství pro stejné pohlaví, došlo ke snížení sebevražd mezi LGBT mládeží, což bývá uváděno jako důkaz pozitivního dopadu větší tolerance. V diskusích o školách a rodinách se objevují i praktické návrhy na zlepšení situace: otevřená komunikace, podpora ze strany rodičů a učitelů a vytváření bezpečného prostoru pro vyoutování a zodpovězení otázek souvisejících s identitou.

Současný problém vnímaný z pohledu církevní i civilní společnosti vyžaduje důsledné řešení: je nutné nalézt rovnováhu mezi respektováním náboženských přesvědčení a ochotou přijímat lidi s odlišnou sexuální orientací. Diskuse ukazuje, že otevřená, nenásilná a empatická komunikace může být klíčem k tomu, aby mladí lidé necítili tlaky vést k sebevraždám a aby se výchova a vychování posunuly směrem k vzájemné úctě a rovnosti.

Infografika o homofobii a různých rodinnýchtypech

V závěru je důležité apelovat na škály názorů a podporovat veřejný dialog, který by vedl k lepšímu porozumění a zlepšení situace pro LGBT mládež v rámci škol, rodin a církví. Názory různých aktérů ukazují na širokou škálu postojů od radikálního odmítnutí po snahu o hlubší porozumění a inkluzi. Budoucnost vyžaduje odvahu vyoutovat se a nést odpovědnost za vzájemný respekt a ochranu práv všech dětí a mladých lidí bez ohledu na jejich orientaci.

What do Christians have against homosexuality? | Tim Keller at Columbia University

tags: #ester #janeckova #homosexualita #sebevrazda #katolicka