Texty uvedené v čase mezidobimi ukazují, že pravá radost vychází z poslušnosti Bohu, z oběti a z pokory. Jednotlivé úryvky doplňují obraz o tom, jak má věřící žít mezi lidmi, jak chápat Boží vůli a jak následovat Krista i přes námahu a zkoušky. Z textů vyplývá, že Boží slovo působí jako duch a život a že služba druhým je cestou k naplnění Božího díla ve světě.
1) Boží sláva a autorita v dějinách a v církvi
1. Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: „Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře.“
2) Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet? Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky!
Aleluja. Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“
Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.“
2) Rozdíl mezi pozváním k poslušnosti a nespokojeností s pokorou
1. Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi pobýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“
Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli.“
3) Pokora a vzájemný respekt v rodině a církvi
2) Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, (každý z vás) ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem.
Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Pane, ke komu půjdeme? Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená.“
Aleluja. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří. Ježíš tedy dodal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
4) Výzva k životu zřetelným společenstvím a vírou
1. Toto praví Hospodin: „Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, k těm, kteří o mně neslyšeli mluvit a neviděli mou slávu. Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma.“
2) Bratři! Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: Když tě Pán vychovává, synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna. V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem výchova trvá, nezdá se radostná, ale bolestná, ale potom nese ovoce spravedlnosti.
Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Ježíš se ubíral do Jeruzaléma, učil na cestách, a vyzývá k následování - kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Kříž je obrazem nesnadné cesty; znamená přijmout utrpení a opuštění pro věci Boží a být připraven na světlo života, i když svět kolem nepřipouští pohodlí. Ztráta života v tomto světě znamená nalezení života v Bohu.
5) Pozvání k hlubší modlitbě, studiu a pokornému životu
Památka sv. Bratři! Ať se nikdo neklame! Pokora není jen vnější projev; je to postoj srdce, který vidí druhé jako důležitějšího než sebe. Pokora vyžaduje skrytost a službu bez očekávání odměny; je to cestou, která vede k milosrdenství a k vzkříšení spravedlivých. Služba chudým a postiženým, vycházející z ducha Ducha Svatého, je projevem pravé církevní identity.
6) Závěr ve světle víry
V těchto textech se spojuje učení o vyvolení Božího plánu, o důrazu na Boží slovo nad lidské tradice, o nutnosti následovat Krista skrze kříž a o důležitosti života v církvi jako společenství lidí, kteří žijí z Boží milosti a sdílejí její světlo s ostatními. Pravá radost vychází z radikální služby, pokory a hledání Boží vůle ve všech aspektech života.
tags: #evangelium #22 #nedele #v #mezidobi