Na Ježíšově veřejném působení se sešly zástupy a s sebou nesly různé lidské trápení - chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé další. Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti.
Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? S člověkem sobě rovním nemá slitování, ale za své hříchy prosí?
Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, (vzpomeň) na hnilobu a smrt a dbej přikázání! Každý člověk něčím trpí a strádá a chce, aby mu bylo pomoženo. To je nejen pochopitelné, ale je to též v souladu s celým plánem stvoření.
Vždyť Bůh stvořil vše dobré a chtěl, aby to bylo dobrým i nadále. Zlo, bolest, poruchy Božího stvoření - to je všechno následek oddělení od Boha, následek hříchu. Cílem pro člověka není bezchybné fungování, odstranění trápení, cílem je až sám Bůh. To, o co tedy vposledku jde, je nalézt Boha.
V tom evangeliu toho dosáhl právě ten, od koho se to nejméně čekalo: Samařan, cizinec. Člověk, který neměl pravou víru. A přeci - zřejmě člověk, který měl otevřené, ryzí srdce a proto došel k cíli.
(Podle „Nedělní liturgie“ - 28. n. Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením (mukami), posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je.)
Jak to udělat, aby se všichni „posedlí, náměsíční, ochrnutí …“ dostali k Ježíši? Když chodil Ježíš po zemi, tak je k němu nosili. Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty! Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty! Mnohé je nám v našem životě skryto, mnohé i z našich hříchů, které nevědomě ovlivňují náš život. Pán i toto vše může od-pustit a uzdravit.
Řekl: „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt.“
Pro křesťana je předem absolutně nepřípustná myšlenka, že by mohl Ježíše kamenovat. A přece - nechme vystoupit z hlubiny našeho srdce ty chvíle či situace, kdy nám Ježíš „překážel“, kdy nás „zklamal“, kdy bychom tedy možná kamenovali, kdybychom si troufli. Moudrost je zde ceněna nad zdraví, krásu, světlo. To relativizuje veškeré „hodnoty“… Existuje něco víc...
Uzdravení ochrnutého | Život Ježíše | Jan 5,1-16 | část 11 z 49
- Uzdravení a odpuštění jako ústřední téma evangelia.
- Odpouštění jako prostředek duchovního a tělesného uzdravení.
- Podobenství Samařana ukazuje, že víra a otevřené srdce mají klíč k cíli.
- V souvislosti s Galilejí a Sýrií se ukazuje šíření evangelia a potřeba nosit lidi k Ježíši.
Existuje něco víc, co ukazuje na skutečný smysl života: nalézt Boha a žít v souladu s Jeho vůlí, i když to znamená čelit výzvám, zklamáním či bolestem. Cesta k uzdravení tedy nemusí být vždy rychlá, ale vede k hlubšímu porozumění a souhlasu s Božím plánem.
tags: #evangelium #pro #uzkostne