Hora Svaté Kateřiny (433 obyvatel) leží v české části Krušnohoří při Saské hranici, v okrese Most. Město vzniklo v roce 1473 v údolí pod Kateřinským potokem a Městským vrchem původně jako hornická osada založená v blízkosti nalezišť stříbrné a měděné rudy. S vytěženou mědí se obchodovalo i na mezinárodním trhu. V revíru Hora Svaté Kateřiny se dolovalo především v 16. a 18. století. Z vytěžené komplexní sulfidické rudy byla v kateřinské huti vyráběna tzv. „černá měď“, ze které bylo v jáchymovské huti získáváno stříbro (a podle několika indicií také měď) a od počátku 18. století v saské huti v Grünthalu hlavně měď a stříbro již jen jako vedlejší produkt. V 18. století totiž ekonomický význam mědi nad stříbrem zcela převládl.
Ještě dnes je v okolí obce řada opuštěných šachet. První farní kostel vznikl mezi lety 1566 - 1590, druhý kostel byl posvěcen v roce 1611. V 16. století zde bydlelo na 1800-2500 obyvatel (stejně jako v tehdejším Mostu). V minulosti, hlavně v 17. století, byli kateřinští pod útlakem vrchnosti, také došlo k útlumu těžby, následoval mor, třicetiletá válka, odsun nekatolíků… Během sedmiletých válek přepadli město opakovaně Prusové a ukradli jmění ve vysoké hodnotě. Hora Svaté Kateřiny dnes patří mezi rekreační oblasti.
Podle historických záznamů je oblast Kateřinho revíru budována různými typy prekambrických ortorul. Převládá kadomsky a varisky metamorfovaná, středně zrnitá, porfyroblastická ortorula. Druhým nejrozšířenějším horninovým typem je varisky metamorfovaná hrubozrnná okatá muskovit-biotitická ortorula s reliktními granitovými strukturami. Geologie, ložiskové poměry a mineralogie kateřínsého žilového ložiska se zabývali především Ferber, Jokély, Grimm, Zeleny, Rousek, Čada a Dejmek a Breiter. Většina prací soustředila pozornost hlavně na Mikulášský důl a jím otevřenou Mikulášskou žílu.
Nejvýznamnější žíla kateřinohorského revíru - Mikuláš - byla otevřena náleznou jámou Palm (též Papeschacht) na SZ okraji města a později štolami raženými níže ve svahu. Důl Mikuláš byl rozfárán ve třech hlavních štolových horizontech (zhruba 28, 63 a 98 metrů pod ohlubní nálezné jámy) a v pěti hlubinných horizontech (21, 37, 68, 104 a 126 metrů pod dědičnou štolou). Z úrovně nejhlubší mikulášské štoly bylo raženo několik hloubení, z nichž hlavní význam mělo první štolové hloubení, vodotěžná jáma a hloubení Langer Haspel, Florián a Kateřina. V hlubších partiích pak bylo nejvýznamnější hloubení Antonín.
Podle důlních map a povrchových pozůstatků se ve svahu pod plynovou stanicí nacházejí rozsáhlá důlní díla; historie těchto dolů je nedostatečně zdokumentovaná, uvádějí se jako dávno opuštěné a zavalené již počátkem 17. století. Jižní pokračování žíly Mikuláš bylo po roce 1747 sledováno štolou Katharina Zecher Zubau (Einigkeit), raženou na úpatí jihovýchodního svahu Městského vrchu. Nedaleko od ní byla snad v 60. letech 18. století zaražena nová hlavní štola revíru - štola Kateřina. Byla ražena v úrovni spodní štoly Mikuláš po špátové žíle Kateřina. Za Kateřinským potokem byla žíla Mikuláš neúspěšně hledána štolou Theresia. Posledním významným dílem byla štola Fröhlich Gemüth, která otevírala stejnojmennou žílu a žílu Gottfried.
Ve spodní části údolí, pod bývalou skládkou TKO, se nacházejí důlní díla otevírající žíly Himmelfahrt, Kalbsköpfer, Hans Offen a jednu z nejvýznamnějších žil revíru Johannes. Žíla Kalbsköpfer byla otevřena třemi štolami stejnojmennými; větší důlní aktivita se soustředila i na žíly Himmelfahrt a Hans Offen. V prostoru Zobelsbergu (Zobelgebirge) na pravém břehu Kleinhahner Flössel (Lesní potok) byly dříve řádky štol Hans Zinken, Kreuz a Blasius, jejichž podrobnosti jsou dodnes ne zcela jasné.
Nejvýznamnějším dolem v saské části revíru byl důl Fortuna Grube, který sledoval žílu Anna-Fortuna Morgengang, otevřenou původně štolou Fortuna Erbstolln a starou těžní jámou. Později zde byla vyražena nová dopravní štola Tagstolln a v hloubce kolem 50 m byla vyhloubená jáma Fortuna Kunst u. Treibeschacht. Žíla Anna-Fortuna Morgengang byla tedy ražena čtyřmi horizonty. Doly Frischglück a staré šachtice proti štole Mikuláš jsou na mapách z roku 1881 zakresleny jako významnější, avšak jejich roli dnes bývá považována za méně zásadní.
Historie dolů v Kateříně zahrnuje řadu dalších žil a konstrukcí; některé byly uváděny jen v souvisejících mapách, další jsou dodnes jen hrubě známé. Sumarizace ukazuje, že revír obsahuje více než dvacet jiných žil, z nichž některé nesou jména špátových žil (např. Katharina-Spat, Milde Güte, Gnade, Gottesspat) a zřejmě i další v okrajových částech. Tato bohatá síť ložisk a jejich minerální složení je předmětem geologických studií doplněných historickými poznámkami o rudách a minerálech.
Hora Svaté Kateřiny v současnosti patří mezi rekreační oblasti Krušných hor a nabízí aktivity pro turisty i milovníky přírody. Části obce zahrnují Hory Sv. Kateřiny a další lokality jako Farmapark Soběhrdy, Nechory, výstava Žezlo a jablko v Brně, Borovany a Křemelná - řeka. Městská krajina kombinuje bývalou hornickou minulost s možnostmi rekreace, turistických tras a geologických exkurzí, které připomínají bohatou minulost regionu.
Historické pozadí a legendy
Podle legendy v Kateřině už ve 14. století stávala hornická osada. Podle jedné historky služka při sekání trávy našla kousek stříbra, a tím se začala psát slavná éra dobývání podzemního bohatství. Jiná historka vypráví o Hansovi Georgovi, jenž objevil na několika lokalitách naleziště rud a pojmenoval je po svých sestrách, což v Sasku měly vzniknout Annaberg a Marienberg a u nás Katharinaberg. Ať to bylo jakkoliv, horníci dále těžili drahý kov a dodnes se dochovala řada vzpomínek na onu slavnou éru.
Současné využití a rekreační význam
Hora Svaté Kateřiny dnes patří mezi rekreační oblasti. Místní terény nabízejí nejen historickou stopu hornické minulosti, ale i možnosti pro turistiku, cykloturistiku a zimní sporty. V samotném revíru je patrná kontinuita od hornictví k rekreaci, ale s respektem k historickým lokalitám a jejich zachování. Krajina Krušných hor kolem Kateřín je charakterizována rozsáhlou síť turistických tras a geologických vycházek, které propojují historické doly, hydrogeologické zajímavosti a přírodní scenérie.
