Raně gotický kostel sv. Mikuláše ze 13. století, který prošel po požárech v letech 1420 a 1648 rozsáhlými barokními úpravami, dnes představuje významnou památku Benešova a jeho okolí. Po rekonstrukcích a renesančních i rokokových prvkách se stal centrem sakrálního života města a svědčí o proměnách stavebních slohů v průběhu středověku i novověku.
Raná životopisná éra farního kostela a jeho okolních objektů je úzce spojena s piaristickým školstvím, které do Benešova doputovalo v době, kdy panství Konopiště patřilo vlivnému hraběti Františku Karlovi Přehořovskému z Kvasejovic a později rodu Vrtbů. Informace o žácích a studentech piaristických gymnázií v Benešově sahají až do poloviny 18. století a kroniky dokládají kontinuitu vzdělání i přes změny majitelů i poslaní gymnazií.
Architektura a stavba kostela
Kostel stojí na vrcholu návrší Na Karlově u Benešova a jedná se o bazilikální trojlodí s polygonálně ukončeným presbytářem. Počátky stavby sahají do 13. století, avšak dnešní podoba vznikla v důsledku řady stavebních úprav. Exteriér i interiér odrážejí preludy gotiky a baroka, které se v průběhu staletí mísily a propojovaly s renesančními prvky.
Po požárech bývá často nutná úprava kněžiště: v Benešově bylo kněžiště upravováno po roce 1294, kdy město i významné stavby utrpěly požárem. Okna se vyznačují širokými špaletami a profilovanou římsou pod parapety; žebrové klenby a oválné i polygonální prvky dodávají prostoru světlo a náboj, typický pro gotické slohové prostředí 14. století.
Hlavní loď je oproti bočním lodím vyšší a je zaklenuta valenou klenbou; její střední část je členěna lunetami a trojúhelnými výsečími, které vytvářejí dynamickou hru světla a stínu. Západní průčelí vyplňuje kruchta s akantovými rozvilinami a medailony, zatímco východní strana hlavní boční lodi je prolomena triumfálním obloukem s architektonickými detaily, které připomínají gotiku 40. let 14. století.
Boční lodě jsou nižší a plochostropé; severní boční loď nese řadu edikul a oltářů, zatímco jižní loď byla později rozšířena o novou sakristii. Západní patro kruchty má konvexně-konkávně-zvlněnou formu s štukovými akantovými motivy a medailony, které dodávají prostoru historický respekt vůči gotickým i rokokovým vlivům.
Vybavení a výzdoba
Vybavení kostela je převážně barokní. Nejhodnotnějším prvkem je hlavní oltář z roku 1696 s bohatou akantovou řezbou a mistrovsky řezaným zlatým rámem pro obraz Assumpty, který patří k význačným deskovým malbám pozdní gotiky.
Vývoj ikonografie Madony a posvátných postav je složitý: Madona stojící na měsíci s nimbus a aureolou kolem celého těla a s paprsky symbolizujícími ráj. Dál se v kostele nacházejí plastiky sv. Prokopa a sv. Vojtěcha od Matyáše Brauna (přesněji od jeho okruhu) s datováním do 1725-1730 a kazatelna s figurálními motivy evangelistů a Rozesláním apoštolů, která byla dodána v období rokokového umění.
V severní zdi presbytáře je umístěn menší oltář Božského srdce Páně, jehož zpracování a polychromie odhalují rok 1720 jako dobu vzniku. Oltářík sv. Vendelína na jižní zdi, dřevěný oltář sv. Jana Nepomuckého na východní straně, a další drobné plastiky dotvářejí bohatou rozmanitost architektonicky cenné výzdoby. Reliéf na tabernáklu zobrazuje sv. Petra uzdravujícího chromého u Krásné brány (Sk 3,1-8).
Mezi sakrálními artefakty se nacházejí sochy a reliéfy sv. Anny Samétřetí a sochy sv. Terezie z Lisieux, jakož i dřevěný oltář sv. Jana Nepomuckého s bohatou řezbářskou výzdobou a kanelovanými sloupky. Středový oválný obraz sv. Clemente (Klementa) v edikule nese světový text a zřetelné figurální kompozice, připomínající stavbu a původ obrazů po zrušení jezuitského řádu a jejich následné přesuny do Benešova.
Zvonice a zvony
Před západním průčelím stojí renesanční zvonice připomínající středověkou tradici gotického zvonařství. Největší původní zvon z roku 1483 nechal odlít Jaroslav ze Šternberka; další zvony jsou z let 1437, 1593 a 1322 (Ave Maria) z dílny břevnovského kláštera; některé z nich se v průběhu dějin dostaly na jiné památky či do jiných měst. Původní zvony a jejich ozdoby dodávají věžní architektuře historický náboj a svědčí o bohaté tradici benešovského zvonařství.
V roce 1593 byl ulit renesanční zvon, kterého se podíleli benešovští zástupci. Na zbytku fondu se nacházel zvon Salvátor z roku 1603 (dnes v jižní předsíni kostela). Zvon z roku 1322 Ave Maria vznikl v dílnách břevnovského kláštera a patří mezi nejvzácnější gotické zvonařské památky. Doložení sálu a stolice z dubu v prostoru zvonice doplňuje jízdní jistotu a ukazuje historickou kontinuitu zařízení stavby.
Historie a kroniky
Podle kronik a písemností má Benešov během staletí široký kontakt s barokní renesancí a gotikou, s jejich architektonickými a uměleckými prvky. Prameny zmiňují i minoritský klášter a další historické objekty v okolí, které spolu s kostelem tvoří komplex historických památek města. Z návazných textů je patrné, že farnost i škola sídlily v centru dění, a to i přes změny majitele a způsobu vyučování.
Současnost a kulturní dění
V posledních letech se v rámci benešovského společenství kostel nadále zapojuje do kulturního a duchovního života města: tříkrálové sbírky, koncerty a výstavy doprovázejí každoroční obnovu a připomínání historických tradic. Příběhy farníků a organizací ukazují, jak se dědictví gotiky, renesance a baroka propojuje s moderními komunitními akcemi a charitativní činností.
