František z Assisi je především znám pro svou hlubokou lásku ke všemu stvoření a pro radikální volbu chudoby jako cesty k následování Krista. Síla lásky z něho udělala bratra všech tvorů a Kristova láska jej učinila bratrem i těch, do jejichž duše Stvořitel svůj obraz vtiskl. Jeho životní proměna a touha po pokoji a dobru zůstávají inspirací pro současné hledání harmonie mezi člověkem a přírodou.
Počátek a vnitřní obrat
František se narodil v Assisi v Umbrii kolem roku 1181-1182 do bohaté rodiny Petra Bernardona a jeho ženy Pice (francouzského původu). Otec jej nazýval Francesco, i když byl původně pokřtěn jménem Jan, a František si mládí užíval života plnými doušky jako vůdce assiské zlaté mládeže. Bojoval ve válce mezi Assisi a Perugií a po uvěznění a uzdravení z nemoci začal více uvažovat o smyslu života. Zásadní změnu přinesla vize na cestě do Puglije a postupná zkušenost pomíjivosti dosavadních cílů; modlitby a prosby k Pánu ho vedly k novému způsobu života, který vyvrcholil péčí o malomocné a následným rozhodnutím sloužit stvoření skrze službu chudým a nemocným.
Klíčovým okamžikem byla zkušenost u obrazu Ukřižovaného v napolo rozbořeném kostelíku sv. Damiana: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ Od té chvíle začal František opravovat chátrající kostely a věnovat se obnově církevního života v okolí Assisi. Konflikt s otcem vyústil ve zřeknutí majetku a ve zvláštní způsob živobytí vyžebrávaný pro Krista. Po dokončení opravy kostelíka Panny Marie Andělské v Porciunkule se 24. února 1208 rozhodl žít chudý putující život a hlásat zvěst pokoje a dobra. Následně poznal, že nemá žít sám, ale ve společenství, a tak vznikl jeho první bratrský spolek.
Řády, poslání a postupný růst společenství
Když bylo dvanáct jeho bratří, František vyrazil do Říma, aby požádal papeže o schválení své první řeholní řehole. Papež Inocenc III. ji ústně schválil v roce 1209. Roku 1212 se ke spiritualitě Františka přidala sv. Klára z Assisi a vzniklo družstvo klarisek, později známé jako Druhý františkánský řád. Zároveň vznikl Třetí řád pro laiky, tedy Sekulární františkánský řád. František toužil šířit poselství Kristova pokoje po světě a pokoušel se o cestu do Sýrie i do Maroka, avšak překážky a choroba mu bránily ve vyplnění těchto cest. IV. lateránský koncil roku 1215 ztížil založení nových řádů, ale Františkova řehole pro Menší bratry byla definitivně schválena 29. listopadu 1223.
V roce 1219 a 1221 František spolu s bratry putoval na Orient a do Svaté země, usiloval o trvalé působení Menších bratří v Blízkém východě a získání užšího kontaktu s křesťanským i islámským světem. Zvláštní význam měla jeho snaha o duchovní tvářnost života - jeho nejvýraznějším rysem byla láska ke Kristu a hluboké prožívání tajemství vtělení a lidství. Díky tomu František vytvořil způsob života, který klade důraz na pokoj, pokoru a službu bližním, a to i ve světě, který se snažil žít podle evangelních rad.
Stigmata a důraz na eucharistii
Veliká úcta Františka k Eucharistii a jeho touha milovat i trpět jako Ježíš vyvrcholila 14. září 1224 na hoře La Verna, kde mu byl zjeven seraf a na těle mu zůstala znamení Kristova utrpení - stigmatizace. V pozdějších letech byl František pokřtěn do stáří a zůstával významnou vzorem pro následovníky svatého života a moci víry. Zemřel 3. října 1226 a papež Řehoř IX. jej prohlásil za svatého dne 16. července 1228. Jeho život a učení inspirovaly nejen františkánské řády, ale i široký zřetel k božímu stvoření a odpovědnosti za svět kolem nás.
Odkaz pro dnešní svět
František z Assisi zůstává symbolem skromnosti, míru a lásky ke všemu stvoření. Jeho poselství nám připomíná, že planeta je naším společným domovem a že odpovědnost za ni spočívá na každém z nás. V kontextu současných průmyslových tlaků, podnebních změn a válečných konfliktů jeho důraz na bratrství a vzájemnou pomoc nabídá naději, že lze nalézt nenásilná a spravedlivá řešení. Františkovo učení nás vybízí k schopnosti naslouchat a k odvážné solidaritě, a to i v malých každodenních činnostech - od pomoci potřebným po ochranu přírody a tvorů kolem nás.
- František a jeho přístup k chudobě jako ceste k větší svobodě a službě Bohu.
- Vznik a význam řádů mínus bratří, klarisk a sekulárního řádu pro světové společenství.
- Stigmata jako symbol vnitřní proměny a cesty k identitě alter Christus.
- Současný význam Františkova poselství pro ekologii, mír a vzájemnou pomoc.
INSPIRATIVNÍ život svatého Františka z Assisi
V průběhu let se jeho kult a instituce rozšířily do mnoha zemí a do Prahy byly jeho ostatky uloženy krátce po jeho smrti, což svědčí o širokém vlivu, který František dodnes inspiruje v duchovní i sociální oblasti. Františkův vzor mne motivuje k lásce a rozdávání a připomíná, že každý den je určen k lásce a k radosti šíření dobra.