Znak tvoří štít s erbem, který je namalován na štítu. Erb je znamení na štítu, celý znak je tvořen honosnými kusy: hodnostní korunou, kloboukem, přilbou a klenotem. Erb je dědičný symbol (něm. der Erbe = dědic), znak se nedědí, ale používají ho různé společnosti (úřad, město, ap.).
Svůj znak mají i církevní hodnostáři. Církevní hodnostáři, kteří mají právo používat znak, mají štít půlený, čtvrcený nebo jinak dělený. V pravém poli (při půlení) nebo v 1. a 4. poli (při čtvrcení) je znak diecéze nebo řádu. V levém poli (při půlení) nebo 2. a 3. poli (při čtvrcení) je rodový nebo osobní erb. Faráři a děkani používají erb farnosti s erbem osobním nebo rodovým.
Změny provedl v církevní heraldice 263. papež Pavel VI. směrnicí Motu proprio o úpravě církevních znaků z 31.března 1969. PAPEŽ - z Boží moci a z rozhodnutí Ducha Svatého je viditelná hlava katolické církve, římský biskup a metropolita římské provincie. Při bohoslužbách nosí berlu, která není zakončena točenicí, ale křížem, protože jeho představeným je Ježíš Kristus, který je nad ním. Papežovým oděvem je bílá klerika. Tu nosí papežové od doby papeže sv. papež Lev XIV. Papeže volí kardinálové na shromáždění zvaném konkláve (pod klíčem).
Papež při intronizaci (uvedení na trůn) dostává "rybářský" prsten (s postavou sv. Petra a s vyrytým jménem papeže), který je po jeho smrti rozlomen, a papežské palium (vlněný pruh s černými konci s pěti červenými křížky) jako symbol své duchovní moci. Papež František (2013) i papež Lev XIV. Oslovení papež (papa-otec) se používá od doby papeže sv. Marcelína (296-304). Oficální titul papeže je Jeho Svatost (J. S.), oslovení Tvoje Svatosti / Vaše Svatosti.
Titul a oslovení (papež) používá v Egyptě pravoslavný koptský alexandrijský patriarcha na Stolci sv. Znak papeže: na štítu rodový nebo osobní erb nositele. Papežové, kteří byli předtím biskupy, si většinou dávají na štít svůj biskupský erb. Za štítem jsou svázané červeným cingulem dva svatopetrské klíče: zlatý pravý je položený kosmo a stříbrný levý je položený šikmo.
Znak papeže sv. KARDINÁL - Cardo = stěžejní základní pevný bod (hlavní roh oltáře), později výraz pro pevné veřeje, panty na dveřích. Název označoval dveřníka. V prvotní církvi titul hlavního faráře v Římě, později titul 25 římských kněží důležitých farností a diecézí. Počet kardinálů se během staletí měnil. Do 12. století 25, do 15. století 30, v roce 1586 určil papeže Sixtus V., že kardinálů bude 70, v roce 1958 papež Jan XXIII. toto rozhodnutí zrušil, papež Pavel VI. Kardinálové jsou nejvyšší hodnostáři katolické církve a mají (do 80 let věku) právo volit papeže. Kardinál je státním občanem Vatikánu i státním občanem své země.
Kardinál kuriální má povinnost sídlit v Římě, stojí v čele vatikánských úřadů (curia=soud, původně "královský soud", papežská kurie / římská kurie). Kardinál extrakuriální nemá povinnost sídlit v Římě. Kardinál in pectore (lat. v srdci) má od papeže tajně udělený titul a jeho zveřejnění nechává papež na příznivou dobu. Je to u kněží ze zemí, kde je církev pronásldována a dotyčný kněz by byl za to uvězněn nebo popraven. Camerlengo (kardinál-komoří) řídí po smrti papeže stát Vatikán i katolickou církev. Další tři stupně kardinárských hodností vyjadřují postavení kardinála: kardinál-biskup, kardinál-kněz a kardinál-jáhen. Tyto hodnosti nelze zaměňovat se stupni svěcení na jáhna, kněze a biskupa.
Kardinál-jáhen má titul jedné ze 14 římských čtvrtí. Protodiacon (první jáhen)=služebně nejstarší kardinál jáhen vyhlašuje jméno nově zvoleného papeže a při intronizační mši mu vloží na ramena pallium. Kardinál-kněz je titul diecézních (arci)biskupů. Kardinál protopresbyter (první kněz) má zvláštní úkoly během intronizace nového papeže. Kardinál-biskup byl původně titul 7 biskupů (od 12. století 6 biskupů, od roku 1981 opět 7) z diecézí v okolí Říma (suburbikální diecéze=podměstské biskupství), kteří se střídali celý týden a sloužili bohoslužby v Lateránské basilice. Nejstarší z nich má titul protoepiscopus (první biskup).
V roce 1965 papež Pavel VI. ke kardinálům biskupům přiřadil východní patriarchy. Papež František v roce 2018 přidal titul kardinál-biskup pro kardinály-kněze i kardinály-jáhny, jejich původní tituly jim ponechal pro jejich osobu. Z kardinálů biskupů je volen děkan a viceděkan kardinálského kolegia. Kardinály jmenuje papež na konzistoři (shromáždění kardinálů), kde se řeší důležité problémy, dříve se nazývala Presbyterium nebo Cleri Romani senatus = kněží nebo Senát římského kléru. Konzistoře se zúčastňovali i kněží a jáhni v Římě. Konzistoř kardinálů se nazývá „in rubro“ = v červené (v rudé barvě).
Kardinálem nemusí být jmenován pouze biskup nebo kněz, ale i laik. Titul se klade za křestní jméno (+ Jan svaté římské církve kardinál), příjmení bylo uzákoněno až v 17. století a bylo psáno za titulem. Roku 2003 byl titulem kardinál vyznamenán český kněz žijící ve Vatikánu Tomáš Josef kardinál Špidlík (*1919, +2010). Při slavnostních příležitostech nosí kardinál rudou (červenou) kleriku. Raymond Leo kardinál Burke, arcibiskup St. Louis v USA.
Cappa magna (kapa magna=velká kapa). Dlouhý a široký plášť s vlečkou (cauda). Plášť může nosit pouze kardinál (červený), biskup (fialový) nebo prelát. Cappa magna vznikla ve 13. století z chórového pláště a nosila se v průvodu. Do roku 1969 byla podšita hermelínem. Používala se před II. vatikánským koncilem. Kardinál (biskup) v ní vstupoval do chrámu. Před zahájením mše cappu sundal. Bylo to gesto pokory a tím ukázal, že světská sláva nepatří k oltáři. Cappu magnu kardinál může nosit pouze ve vlastní diecézi nebo ve své katedrále. V roce 1952 nařídil papež Pius XII. její zkrácení z 15 metrů na 7 metrů, v roce 1969, po II. vatikanském koncilu, zakázal papež Pavel VI. hermelínovou podšívku a nošení cappy magny v Římě. V současné době je nošení nepovinné. Oficiální titul kardinála je Jeho Eminence (J. Em.), oslovení Vaše Eminence, civilně pane kardinále, nebo otče kardinále.
Znak kardinála: na štítu erb (arci)diecéze, rodový erb nebo osobní znak nositele. Štít může být různě dělený. Za štítem latinský kříž, nebo dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž (pokud je kardinál arcibiskupem). Nad štítem je červený kardinálský klobouk s 15 červenými střapci na každé straně.
Znak 36. PATRIARCHA - řecky πατριάρχης (patriárches) představený patriarchátu (πατριαρχία). Titul znamená otec (řecky patér - πατήρ) a vláda (arché - αρχή), otec rodu, praotec (otec = latinsky pater). V Bibli pariarchové Starého Zákona - Abrahám, Izák, Jakub. V počátcích církve biskup diecéze založené apoštoly: Řím (sv. Petr), Konstantinopol (Cařihrad, Istanbul /sv. Ondřej), Alexandrie (sv. Marek), Antiochie (sv. Petr) a Jeruzalém (sv. Jakub). Nicejský koncil ustanovil tři biskupská sídla: Alexandrie (Egypt), Řím (Západ) a Antiochie (Sýrie).
V roce 381 určil 1. konstantinopolský koncil za čtvrté biskupské sídlo Konstantinopol. Od 5. století se tato biskupská sídla nazývají patriarcháty. Během staletí byl titul udělen i jiným významným biskupstvím. V roce 607 dostal titul akvilejský arcibiskup Paulin I., který sídlil ve městě Grado. Jeho nástupci používali titul akvilejského pariarchy do roku 1752. Latinský patriarchát v Antiochii, v Alexandrii a v Konstantinopoli byl zrušen v roce 1964 papežem Pavlem VI. V současnosti je to čestný titul katolického latinského arcibiskupa v Jeruzalémě (od roku 1099, obnoven roku 1846), v Benátkách (přenesen z Grada roku 1451), Lisabonu (1716), a Východní Indie v Goi (od roku 1886).
Oficiální titul v civilním styku a ve východních církvích je Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. V římskokatolické církvi titul Jeho Eminence (J. Em.), oslovení Vaše Eminence. Ve východních (pravoslavných) církvích je patriarcha hlavou státního nebo národního autokefálního společenství. Titul pravoslavných patriarchů: Jeho Svatost. V Československé církvi husitské patří titul patriarcha nejvyššímu představiteli. Ten je volený na 7 let.
Znak patriarchy: na štítu erb (arci)diecéze, rodový erb nebo osobní znak nositele. Štít může být různě dělený. Za štítem dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž. Nad štítem je zelený klobouk s 15 zelenými střapci na každé straně, pod štítem je arcibiskupské bílé palium s třemi černými křížky. Zvláštností v církevní heraldice je znak lisabonského katolického patriarchy, který má nad kloboukem papežskou tiáru. Ta je ve znaku ze středověku, kdy v dobách ohrožení muslimy vzal lisabonské biskupství pod svou ochranu papež. Ve 14. století bylo biskupství v Lisabonu povýšeno na arcibiskupství.
Každé arcibiskupství je vždy pod papežskou ochranou a proto nemusí mít ve znaku jeho symbol. Arcibiskupové Lisabonu "zapomněli" ze znaku tiáru odložit. Mimo svou arcidiecézi používá patriarcha Lisabonu znak bez tiáry. ARCIBISKUP - (archieparcha) hlava církevní provincie. Nadřízený biskup, kterému jsou podřízeni biskupové ostatních diecézí. Ty se nazývají sufragánní. Pokud arcibiskup sídlí v hlavním, nebo v jiném významném městě-metropoli, má titul metropolita. Arcibiskupem je každý nuncius (papežský velvyslanec). Je to také čestný titul, který uděluje papež zasloužilým biskupům. Arcibiskup nosí fialovou kleriku. Oficiální titul je Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Civilně pane arcibiskupe, biskupe, nebo otče arcibiskupe, biskupe. Má církevní titul Monsignor (Mons.).
Titul arcibiskupa v Praze: arcibiskup pražský, primas český, metropolita (nebo primas a metropolita český). Titulární arcibiskup je čestná hodnost biskupa, který nestojí v čele dieceze, tento titul mají všichni papežští nunciové a biskupové, kterým tento titul udělí papež jako osobní. Na obrázku znak královéhradeckého biskupa, od roku 1998 čestného arcibiskupa Karla Otčenáška (1920-2011), podložený křížem řádu sv. Lazara Jeruzalémského.
NUNCIUS - papežský velvyslanec, je titulárním arcibiskupem. Oficiální titul je Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence, civilně pane nuncie. Znak nuncia: na štítu, rodový erb nebo osobní znak nositele. Za štítem dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž. Nad štítem má zelený klobouk s 10 zelenými střapci (hodnost arcibiskupa) na každé straně. Na štítu má svůj rodový nebo osobní erb.
Znak arcibiskupa: na štítu erb (arci)diecéze, rodový erb nebo osobní znak nositele. Štít může být různě dělený. Za štítem dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž. Nad štítem je zelený klobouk s 10 zelenými střapci na každé straně, pod štítem je arcibiskupské bílé palium s třemi černými křížky.
PRIMAS - čestný titul prvního arcibiskupa mezi biskupy v určité zemi, pražský arcibiskup je českým primasem (pro českou a moravskou provincii). Historicky je tento titul spojen s právem korunovat panovníka.
METROPOLITA - je (arci)biskup, který sídlí v hlavním městě, nebo v jiném významném městě - metropoli (řecky metropolis = mateřské město, hlavní). Stojí v čele církevní provincie. PRELÁT PAPEŽSKÉ KOMORY - vysoký kuriální úředník ve Vatikánu. Předseda papežského sekretariátu. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence.
Znak preláta papežské komory (komořího) - camerlenga: na štítu rodový erb nebo osobní znak nositele. Nad štítem byl fialový klobouk s 10 červenými střapci na každé straně. Znak zrušen v roce 2014. Pokud je papežský komoří kardinálem, používá červený kardinálský klobouk s červenými střapci.
Po smrti papeže úředně ověřuje jeho smrt a informuje kardinála státního sekretáře a kardinála vikáře římské diecéze. V době papežské sedisvakance (uprázdnění papežského stolce) se camerlengo stává hlavou římskokatolické církve i státu Vatikán. BISKUP - (eparcha) kněz, který byl jmenován papežem a třemi pověřenými biskupy vysvěcen na biskupa jako nástupce apoštolů. Je to třetí a plný stupeň kněžského svěcení (1. jáhenské svěcení, 2. kněžské svěcení). Obléká fialovou kleriku. Při bohoslužbách má na hlavě mitru (ta má dvě špice-symbol Starého a Nového Zákona) a v levé ruce drží nahoře zatočenou berlu. Zatočení berly symbolizuje biskupovu podřízenost papeži. Mitra i berla mohou být různě zdobené. Mitra může být i čistě bílá. Ve východních církvích má biskup titul eparcha. Mitra a berla východních eparchů je odlišná od mitry a berly západních biskupů. Mitra eparchy je podobná císařské koruně s křížkem. Na vrcholu berly jsou proti sobě dva hadi, uprostřed nich je křížek.
Biskupové jsou sídelní a titulární. Titul Jeho Excelence (J.E.), oslovení Vaše Excelence. Civilně pane biskupe, nebo otče biskupe. Má církevní titul Monsignor (Mons.).
Biskupové píší před svým křestním jménem křížek (+ N=biskup jméno), který se vyvinul z malého řeckého písmene t = TAU. Původně si toto písmeno t dávali před své křestní nebo řádové jméno řeholníci ve východní části prvotní církve. Byl to symbol toho, že nositel jména je mnich. Světský kněz se mohl ženit, mnich žil v celibátu - zůstával svobodný. Písmeno TAU se nazývá Antonínský kříž. Na kříži tohoto tvaru byl mučen poustevník sv. Antonín Veliký. V Alexandrii v r. 311 posiloval vězněné křesťany, v r. 320 veřejně vystoupil proti ariánům, setkal se s císařem Konstantinem a biskupem Athanášem.
Toto je základní rámec heraldiky, kterou užívají biskupové a další vysoké hodnosti v římskokatolické církvi, a ilustruje, jak se zřetězení symboliky odráží v konkrétních znacích a symbolech používaných na erbech.
