Ženy, které už je přes 80 let, vadilo, jak se nástěnná malba kvůli vlhkosti ničí, a proto se rozhodla ji sama opravit. Měla prý jen ty nejlepší úmysly, ale jemné tahy Martínezova štětce zaplácala vrstvami barvy a druhdy důstojný portrét Krista nyní někomu může připomínat obrázek velmi vlasaté opice.
Autorce přemalby, jejíž jméno zpráva neuvádí, patrně poté došlo, že přecenila své síly, a sama kontaktovala městského poradce pro kulturní záležitosti. V kostele se mají brzy sejít odborníci a historici, aby se dohodli, jak postupovat. Samotná freska nemá nijak vysokou cenu, ale pro místní obyvatele má velkou duchovní hodnotu.
Od roku 2011, kdy jí byl diagnostikován autismus, udělala Iris velké pokroky a to nejen v malování. Dříve nebyla schopná komunikovat, vyhýbala se očnímu kontaktu, neuměla s hrát ani s rodiči, natož s ostatními dětmi. Malovat začala během terapie, která ji měla pomoci učit se mluvit a komunikovat s lidmi. Tehdy si její rodiče všimli, že je extrémně talentovaná. Záhy byli zaplaveni dotazy na možnost jejich koupě. Dnes vydávají pohlednice a kalendáře s obrázky své dcery a její obrazy lze zakoupit v aukci za ceny kolem 200 amerických dolarů. Výtěžek jde na konto Iris, z něhož rodina dceři platí osobní asistentku a nejrůznější druhy terapie. Nedávno si zamilovala také housle. Rodiče i terapeuti jsou z její nové záliby nadšeni, protože autistické děti mívají tendenci zaměřit se jen na jednu činnost, kterou dokola opakují. To, že k malování a kočce přibyl ještě zájem o hudbu, je tak znamením, že se Irisin stav zlepšuje.
Vydání: 2011/8 Ježíš ve filmu, 16.2.2011. „Kdyby ses chtěla jít do kina podívat na film o Ježíšovi, jak bys čekala, že bude vypadat?“ zeptala jsem se své čtrnáctileté dcery. „Já nevím, to přece nikdo neví. A navíc si ho asi každý představuje po svém, takže na těch obrazech je to snad pravdivé,“ přidala se do debaty babička. „Ježíš? Ne Ježíšek?“ zvedl hlavu od výkresu šestiletý syn. „Ten nám nosí dárky o Vánocích. A je taky v Andělovi Páně. Tam vypadá jako normální kluk, zapomíná bačkůrky jako já. A vypadá trochu jako Marťa ze školky.“
Obraz Ježíše Krista vzrušuje umělce od nepaměti. V určitém okamžiku snad osloví každého, filmové tvůrce nevyjímaje. Vždyť kdo by někdy nechtěl natočit tento největší příběh všech dob. V dějinách filmu najdeme snad vše: němé pokusy zachytit přesně obrazy z evangelií, stylizované příběhy o životě a utrpení Ježíše Krista, doslovné přepisy částí Bible, velmi realistické zpodobnění dané doby i reálií a taky příběhy, které se kolem tématu jen vzdáleně točí a přinášejí jeho děj velmi zprostředkovaně - například muzikál Jesus Christ Superstar z roku 1973, snímek Denyse Arcanda Ježíš z Montrealu z roku 1989 nebo francouzsko-italsko-španělský film Marcelino, chléb a víno z roku 1991, kde je ústřední postavou malý chlapec, který si chodí povídat s Ježíšovou sochou na kříži.
Někteří tvůrci sázejí na charizmatickou postavu, v jejíž tváři se zračí utrpení i vědomí toho, co ostatní nevědí. Jiní osobu Spasitele obcházejí a často jej vůbec neukazují. „Pasoliniho Evangelium svatého Matouše (1964) je vysoce umělecký počin, stroze, ale působivě tlumočící nejen evangelistovo vyprávění, ale také hlavní Kristovy myšlenky,“ míní herec a publicista Jaroslav Someš. Jak dodává, jedním z nejrozsáhlejších christologických filmových projektů je Ježíš Nazaretský (1977) režiséra Franca Zeffirelliho: „Tento snímek vyniká vysokou kultivovaností, výtvarnými kvalitami, účastí celé řady slavných herců a pietním přístupem.“
O něco hůře je na tom americký snímek Ježíš (1977), který nemá z uměleckého hlediska hlubší ambice. Snad nejdále došel americký režisér Martin Scorsese ve svém filmu Poslední pokušení Krista (1988), kde je příběh Ježíše předkládán spíše jako příběh člověka než Božího Syna - jde totiž o filmové ztvárnění apokryfního příběhu podle románu Nikose Kazantzakise. Poněkud nový, pro mnohé diskutabilní, přístup přinesl herec Mel Gibson, který v roce 2004 natočil film Umučení Krista. Ten zachycuje posledních dvanáct hodin Ježíšova života, především jeho fyzické utrpení na cestě ke spasení člověka.
Ježíš byl ovšem i dítě. Jak podotkl můj syn, v pohádce Jiřího Stracha Anděl Páně (2005) je to obyčejný kluk, který zapomíná bačkůrky a hraje si s Jidášem (přes Mariina varování). V italském filmu Dítě jménem Ježíš (1987) je Ježíšek taky obyčejný kluk. Vymyká se jen tím, že ví, co ano a co ne. A taky mu třeba při hře s ostatními dětmi z hlíny uplácaný ptáček ožije v dlaních…
Odborníci se shodují, že vytvořit pravdivý filmový obraz Ježíše Krista je úkol náročný, často neřešitelný. Snad měla pravdu moje dcera, když podotkla, že si přece každý Ježíše představuje po svém…
Filmové postoje ke Kristu a jejich umělecká interpretace
- Pasoliniho Evangelium svatého Matouše (1964) - vysoce umělecký počin, tlumočící hlavní Kristovy myšlenky.
- Ježíš Nazaretský (1977) - citlivé zobrazení, pietní přístup, vysoká kultivovanost.
- Ježíš (1977) - americký film s méně ambiciózním uměleckým cílem.
- Poslední pokušení Krista (1988) - člověk před Bohem, apokryfní rámec Kazantzakise.
- Umučení Krista (2004) - intenzivní zobrazení posledních hodin života.
Odborníci a historici dodávají, že cílem je porozumět hlubšímu významu a jednotlivé ztvárnění pojímání Krista v různých kulturách a epochách. Je tedy jasné, že každý tvůrce a každá společnost k Ježíšovi přistupuje jinak a často právě tímto rozměrem vzniká široká paleta vizuálních a narativních přístupů.
V souvislosti s příběhem Iris a její malby lze vidět, jak se kontext kulturní hodnoty a duchovního dědictví spojuje s léčebnými a terapeutickými cestami mladých lidí. Výtvarná tvorba Iris, která se projevila během terapie, má své pevné kořeny v terapii prostřednictvím malby a postupně rozšiřuje spektrum jejích zájmů, včetně hudby a houslí. Tyto aktivity se propojují s prospěšností pro její sociální a komunikační dovednosti a zlepšují kvalitu života celé rodiny.
Praktické důsledky příběhu
- Odborníci zvažují postup rekonstrukce fresky a jejího umístění v kostele.
- Výtěžek z prodeje Irisiných děl slouží k financování osobní asistence a terapií.
- Rodiče Iris a terapeuti hodnotí její pokroky jako důkaz, že rozšíření zájmů podporuje celkové zlepšení stavu.
Obnovení či nahrazení ztracené autenticity může být citlivé téma v místních komunitách, ale samotný význam Irisiny tvorby a hodnoty její rodiny ukazuje, jak umění a terapie mohou pomáhat lidem s autismem nachávat nová spojení a komunikovat s okolím. V kontextu filmových zobrazení Ježíše Krista zůstává otázka reprezentace a interpretace, která se vyvíjí s časem a s individuálními zkušenostmi lidí, kteří na něj hledí.