Příběh kopie barokního pomníku sv. Václava od Jana Jiřího Bendla propojuje umělecké dílo, jeho přesuny a proměny veřejného prostoru Prahy. Původní jezdecká socha z žehrovického pískovce vznikla na objednávku Nového Města v letech 1678-1680 a během staletí prošla několika přesuny, které odrážejí změny v urbanismu a společenských potřebách města.
Historie originálu a jeho umístění
Jan Jiří Bendl, pražský sochař, vytvořil tuto jezdeckou sochu z žehrovického pískovce na objednávku Nového Města v letech 1678 - 1680. Socha původně stála uprostřed Koňského trhu (dnešního Václavského náměstí) a konávaly se u ní mše pod širým nebem, například v době moru v roce 1713, kdy bylo zakázáno shromažďování v kostelech.
Přesuny a společenské souvislosti
V polovině 19. století byla na Václavském náměstí přenesena o něco výše a umístněna na podstavci od Josefa Karnnera. V roce 1879 byla z nově upravovaného náměstí přenesena do obecního skladiště, odkud ji vyzvedl vyšehradský probošt Václav Šulc. Na dnešní místo ji umístnil až další probošt Mikuláš Karlach. Tehdy stála za zdí v neveřejných Svatováclavských sadech (z ohrazení se dochovala novogotická branka). Veřejnosti byla tato část Vyšehradu zpřístupněna až v roce 1950.
Dnešní podoba a pozice
Dnes stojí na Vyšehradě kopie od sochaře J. Milana Cahy, 10.10. Tato kopie nahrazuje původní dílo na veřejně přístupné adrese a slouží jako připomínka barokního umění a historických přesunů, které odrážejí proměny městského prostoru a paměť místa.
Originál je uložen v lapidáriu Národního muzea, kde si zachovává svou historickou hodnotu a nabízí pohled na ztvárnění jezdecké sochy v barokním stylu a technické zpracování tehdejších řemeslníků. Tímto spojením veřejného prostoru, sakrálního prvku a muzejní expozice se vytváří ucelený obraz o tom, jak se kulturní paměť přenáší mezi místy a epochami.
Technické a výtvarné rysy díla
Socha byla vyteklena z žehrovického pískovce a vyžaduje citlivou údržbu i konzervaci v návaznosti na klimatické vlivy a zátěž veřejného prostoru. Dramaturgie přesunů ukazuje, jak se socha adaptovala na nové prostředí a jak se měnily požadavky veřejného života - od otevřených mší na náměstí až po zapojení do ochrany a zpřístupnění na Vyšehradu.
Vliv na kulturní a urbanistickou identitu Prahy
Historie přesunů a současná kopie vyzdvihují význam veřejné sochařské paměti jako součásti identity Prahy. Barokní dílo, původně situované na rušném Koňském trhu, se díky následným úpravám a přesunům stalo součástí významné národní trasy mezi Novým Městem, Vyšehradem a Národním muzeem. Kopie na Vyšehradu umožňuje návštěvníkům spojit současný pohled s historickým kontextem a uvědomit si kontinuitu kulturních památek v městském prostoru.
Na stopě překvapivého objevu: Kdo byl skutečný praotec Čech a proč zavraždili svatého Václava
Současná role a zpřístupnění
Veřejnosti byla část Vyšehradu zpřístupněna až v roce 1950, čímž se otevřelo nové významové spojení s barokní tradicí a s místem, kde kdysi stávaly mše pod širým nebem. Kopie J. Milana Cahy tak doplňuje muzejní skladbu a zároveň posiluje vizuální mapu pražských historických památek na Vyšehradě.
| Fáze a rok | Co se dělo |
|---|---|
| 1678-1680 | Vznik sochy z žehrovického pískovce na objednávku Nového Města |
| 1713 | Mše pod širým nebem během moru |
| 19. století | Přesun na Václavské náměstí na vyšší podestu |
| 1879 | Přesun do obecního skladiště, vyzvednutí proboštem Václavem Šulcem |
| 19. století (druhá polovina) | Umístění na Vyšehrad a novogotická branka zůstává |
| 1950 | Veřejnosti zpřístupněna část Vyšehradu |
| Současnost | Kopie J. Milana Cahy na Vyšehradě |