Na místě dnešní kaple sv. Jana Sarkandra stála v dřívějších dobách městská věznice, ve které byl roku 1620 mučen a vyslýchán katolický kněz Jan Sarkander. Pověst vypráví o zázračném prameni, z něhož Jan Sarkander pil a který dodnes souvisí s výzdobou a významem kaple. Kaple vznikla na místě starší barokní kaple a byla vystavěna v duchu neobaroka; dokončena byla v roce 1910 a vysvěcena v roce 1912.
Novobarokní dvoupatrová stavba s kupolí a lucernou umožňuje dennímu světlu proniknout i do suterénu skrze kruhový otvor v ose modlitebny. Uprostřed modlitebny je kruhový otvor do suterénu, kde je instalován skřipec ze Sarkandrovy doby. Zorné vedení světla posiluje prožitek z architektonické i duchovní dimenze místa. Před kaplí se nachází fontána Pramen vody živé sv. Jana Sarkandra, kterou v roce 2007 odhalilo město Olomouc jako připomínku kanonizace Jana Pavlem II. Na fasádě a v interiéru kaple se prolínají prvky baroka i secesního slohu, a kopule s lucernou dodává prostoru monumentální atmosféru.
Kaple je zasvěcena svatému Janu Sarkandrovi, který byl pro svou víru a stáří utrpení během vyšetřování a mučení v Olomouci prohlášen blahoslaveným (1860) a posléze svatým (1993) papežem Janem Pavlem II. Výzdoba kaple a její exteriéru zahrnuje několik sochařských prvků: při okraji hlavního elipsovitého kopulového prostoru jsou čtyři sousoší: sv. Pavlína, sv. Hedvika, sv. Ignác z Loyoly a sv. Klement Hofbauer; na nárožích jsou pak sv. Jan Sarkander a sv. Jan Nepomucký.
V suterénu kaple se nachází originál mučicího skřipce a studna zbudovaná nad zázračným léčivým pramenem, ze kterého Jan Sarkander pil. Hrob sv. Jana byl původně v chrámu Panny Marie na Předhradí a poté přemístěn do kostela sv. Michala; v roce 1860 byl kanonizován a posléze v Olomouci prohlášen svatým papežem Janem Pavlem II. Zdobená výzdoba interiéru i exteriéru odráží historizující romantismus a spojuje prvky z historických stylů: neobaroque, baroko a secesi.
V blízkosti kaple stojí bohatě zdobené okolí: dvouramenné schodiště zdobí socha sv. Jana Nepomuckého a v nárožním výklenku kaple je socha sv. Jana Sarkandra. Ve výzdobě fontány a kaple se odrážejí motivy boje dobra a zla. Na štítu a v prostoru nad apsidou se objevují fresky s událostmi ze života světce, včetně scény z věznice, kde byl Janu Sarkander kladen vzpourou a mučen, a pramen, který mu poskytl vodu při poslední prosbě.
Fontána Pramen Živého se vyznačuje ikonografií: dva motivy dobra a zla, symbolizované hady a Kristovými hřeby; voda tryskající ze studny, která se nachází v suterénu, připomíná poslední okamžiky světce. Kruhový otvor mezi modlitebnou a suterénem umožňuje pohled na skřípek a na únik světla dolů do temných prostor. Obřadní prostor kolem kaple dotváří atmosféru historicko-duchovní památky, která patří k nejmalebnějším zákoutím Olomouce.
Na místě kaple existovala původně městská věznice a v roce 1620 zde byl Jan Sarkander mučen; protestantští stavy obvinili jej, že pomohl vpádu polského vojska. Při mučení však nezradil zpovědní tajemství, a proto se stal symbolem víry a vytrvalosti. Z této události vznikla legenda o studánce, která se stala jedním z hlavních motivů kaple a jejího okolí.
Centrální prostor kaple spolu s osvětlením lucernovou kupolí a výzdobou vytváří intimní prostor, kde se propojuje minulost s přítomností. Vnější část kaple je obklopena sochařskými detaily a zřetelnou symbolikou dobra a zla, která je doplněna o připomínku starých tradic a místního kultu svatého Jana Sarkandra.
Současná poloha a význam pro Olomouc
Kaple sv. Jana Sarkandra se nachází přímo v centru Olomouce, jen pár metrů od UNESCO památky Sloupu Nejsvětější Trojice. Okolí kaple patří k nejmalebnějším zákoutím Olomouce a soustřeďuje výzdobu, zahrady a fontány, které dotvářejí historický kontext místa.
Novobarokní kaple je dvoupatrová a má kruhové zakončení s kupolí, která umožňuje dennímu světlu procházet do suterénu. Tudy do kaple proniká denní světlo a rozjasňuje tak dokonce i její suterén; samotné svědectví mučednické minulosti je zřetelně přítomné v každém detailu.
Vlastní výzdoba vychází z duchovního i historického kontextu: centrální prostor, fresky a sochařské prvky naplňují kapli posvátnou energií. Kapli doprovází původní studna a skřípek, které připomínají místa posledních okamžiků svatého Jana Sokandra a jeho odvahu před projevem víry.
Historické souvislosti a kanonizace
Jan Sarkander byl pro své katolické přesvědčení a mučednickou smrt v Olomouci prohlášen blahoslaveným roku 1860 papežem Piem IX.; v roce 1993 byl prohlášen svatým papežem Janem Pavlem II. Jeho hrob byl dlouho uložen v kostele Panny Marie na Předhradí a později přemístěn do katedrály.
K prohlášení Jana Sarkandra za svatého došlo v roce 1993 papežem Janem Pavlem II.; dnem 21. května 1995 byl svatým również prohlášen. Tím se on stal vzorem vytrvalosti a víry pro celé společenství Olomouce i širšího regionu.
Architektura a výzdoba
Stavba kaple je koncipována v duchu neobaroka s kvalitní kamenickou výzdobou, která vychází z prvků baroka a secesního slohu. U ose fasády presbytáře je umístěna socha sv. Jana Sarkandra; nad schodištěm před kaplí je pak socha sv. Jana Nepomuckého.
Interiér kaple je bohatě zdoben freskami a sochařskými díly; hlavní kopule a exteriérová výzdoba zahrnují symboly dobra a zla, a motivy spojené s životem světce.
Podněty z výpravy procházejí i do suterénu, kde se nachází mučicí skřipec a historické náhrobní desky. Těmito detaily se vytváří kompaktní obraz místa, které spojuje historii s duchovním významem a které je dnes důležitou součástí kulturního dědictví Olomouce.
Vyobrazení a kulturní kontext
Fontána Pramen živé vody sv. Jana Sarkandra a sochařská výzdoba před kaplí vytvářejí vizuální i symbolický rámec: voda tryská coby symbol života, hadi představují zlo a hroby křížových ran k věčnému životu; všechny prvky spolu vyprávějí příběh svatého muže a jeho vytrvalosti.
Kaple a její okolí slouží jako významný turistický a poutní bod, zviditelňující Olomouc jako město bohaté na duchovní dědictví a historické památky.
