Stavební historie kostela Kostel sv. Václava v Lomnici nad Lužnicí začíná založením v roce 1359 Vilémem ml. z Landštejna, původně jako hradní kaple Božího Těla a sv. Petra a Pavla. Z této doby pochází dodnes gotický půdorys a rozvrh lomené a parabolické klenby presbytáře s opěráky; strop lodi byl pravděpodobně plochostropý s dřevěným trámovým stropem.
Po zničení hradní tvrze za Oldřicha z Rožmberka zůstala kaple, která v průběhu staletí ustála požáry města a války i různé úřední osudy. Obec zajišťovala opravy a kapli dokonce koupila v dražbě v roce 1787 do „tichého“ vlastnictví, protože byl kostel navržen ke zrušení v rámci josefínských reforem. Rozsáhlejší úpravy pravděpodobně proběhly po třicetileté válce, která město značně poškodila; tehdy se změnilo zasvěcení na sv. Václavu a byl zadán nový oltář J. M. Schwarzmaierem v roce 1658.
Další významné etapy zahrnují velkou opravu v roce 1862, kdy došlo k vyzdvižení krovu nad presbytářem, opravám omítek a výměně okenních rámů a dveří, a k propojení předsíně se sakristií. V roce 1953 byl kostel označen za „bědný stav“ a od roku 1957 nebyl památkově chráněn; teprve počátek 90. let proměnil jeho osud díky iniciativě veřejnosti a provedl opravu střechy, odstranění přístavby při jižním průčelí a snížení sakristie o oratoř. Od roku 1999-2005 proběhla rekonstrukce včetně barokního oltáře a varhan pro výstavní a koncertní účely, s terénními úpravami Václavského náměstí. Slavnostně byl kostel otevřen 28.10.2005 a adventní koncerty se konaly v obnovené gotické kapli.
Vnější stavba a prostorová dispozice
Kostel sv. Václava stojí v prostoru východně radničního bloku a je původně hradní kaplí; dnes představuje jednolodní objekt s polygonálním závěrem a sakristií na jižní straně presbytáře. Střecha nad lodí je sedlová s protáhlým vrcholem a nad presbytářem také sedlová, nižší a zvaltěná nad polygonálním závěrem. Krytina byla novodobě provedena na počátku 90. let z eternitu na bednění; dříve se používala pálená krytina prejzová a dvojité bobrovek.
Alexander řady detailů nejvíce charakterizují šikmé opěráky západního, severního a jižního průčelí, průhledy do lodi a presbytáře. Západní průčelí je vrcholící trojúhelníkovým štítem, s lichoběžnými omítanými opěráky a průchodem do kaple s dvoukřídlými dveřmi. Južní průčelí nese portál s gotickým profilem oblounu; sakristie stojí v přístavku a je kryta pultovou střechou. Západní průčelí a torzo sakristie sousedí s emporou, která v poslední rekonstrukci získala odlehčené schodiště a plný parapet s osovými pilíři.
Presbytář je zakončen pěti lunetovými výsečemi a klenba je pary z roku 1862; nad lodi je strop dřevěný trámový s rákosovým provedením a čtvrtkruhovým výžlabkem, který obíhá po obvodu. Exteriér je obklopen gotickými opěráky s výraznými sokly; severní průčelí je prolameno dvěma polokruhově zaklenutými okny a orangace sochařských detailů. Empora po pravici či levici má plný parapet a její řešení je spojeno s úpravou z roku 1862 a s pozdějšími zásahy do prostoru lodi a sakristie.
Interiér a hlavní oltář
Dominantním prvkem interiéru je raně barokní oltář se čtyřmi světci po stranách, dílo Jana Martina Schwarzmaiera z Českých Budějovic (cca 1658). Oltář má nosný korpus dřevěný, hnědočerveně mramorovaný se zlaceným ornamentem; tabernákl s nikou v ose a dvakrát členěné toskánské sloupy podpírají zalamovanou římsu. Uprostřed oltáře stojí socha sv. Václava s praporkem a dvěma anděly, vlevo sv. Štěpán, vpravo sv. Vavřinec; po stranách niky jsou světci Ludmila a Voršila a nad nimi archanděl Michael s kopím bojující draka. Na presbytáři a v empore jsou doprovodné sochy a reliéfy, které svědčí o bohaté výzdobě a historické vrstvě oltářního prostoru.
V průběhu posledních rekonstrukcí byl interiér nově omítnut a vymalován s důrazem na klenutý presbytář a oltář. Prosvětlení zajišťují půdorysně rozmístěná polokruhová okna; stávající osvětlení je moderní a slouží k výstavním a koncertním účelům. Vnitřní prostor je doplněn jednoduchým audiovizuálním zařízením a zabezpečovacím systémem; varhany byly po obnově znovu umístěny na emporu.
Ostatní kaple a související památky
Barokní kaple sv. Jana Křtitele se nachází na severozápadním konci Lomnice, mimo centrum, a stojí na místě původní svatyně z roku 1609. Kaple má kruhovou centrálu a dvoupatrovou předsíň; interiér zdobí dvě fresky sv. Jana Křtitele. Kaple nebyla historicky výrazně přestavována a dnes představuje významný prvek sakrální krajiny města.
V souvislosti s Lomnicí nad Lužnicí stojí za zmínku i starší vývoj města: Lomnice nad Lužnicí vznikla jako město pod hradem a má bohatou historii v souvislosti s rožmberským a švarcenberským územím, s řadou rybníků a klíčových staveb v okolí. Město leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko a je domovem naučné stezky Velký Lomnický.
Historie a data klíčových okamžiků
- 1359 - založení Kostra sv. Václava jako hradní kaple Božího Těla a sv. Petra a Pavla.
- 1459 - zboření hradní tvrze, kaple přežívá.
- 1658 - zadání nových oltářů J. M. Schwarzmaierem.
- 1635 nebo 1645 - doba úprav a změna zasvěcení na sv. Václavu.
- 1862 - zásadní opravy, vyzdvižení krovu, opravy omítek, změny na empoře.
- 1953-1957 - období „bědného stavu“, obnovená aktivita až začátkem 90. let.
- 2000-2005 - rekonstrukce objektu a okolí, znovuinstalace varhan a osvětlení.
- 28.10.2005 - slavnostní otevření opraveného kostela.
- 2008 - kaple a hřbitov převedeny do majetku města Lomnice nad Lužnicí.
Současný stav a význam pro Lomnici
Dnes je kaple i kostel součástí městského majetku a slouží katolickému společenství Lomnice. Vystavěné fresky a další umělecké prvky připomínají sakrální historii regionu a umožňují návštěvníkům obdivovat gotickou a barokní epochu. Město nabízí rovněž turistické trasy a přístup k hřbitovu a kapli mimo centrum města, včetně původních sakrálních památek a výzdoby.
