Nebývalo mnoho mezinárodních úmluv v České republice, které by vzbudily takové pozdvižení jako otázka ratifikace Istanbulské úmluvy. Dokument, který se zabývá prevencí a potíráním násilí vůči ženám a pomocí obětem domácího násilí, podepsalo Česko 2. května 2016, a to bez většího povšimnutí široké veřejnosti. V tomto článku se blíže podíváme na postoje a debatu českých politických stran a zájmových skupin probíhající mezi roky 2016 a 2019. V rámci koalice pro ratifikaci Úmluvy vystupovala nejčastěji menší část ANO, větší část ČSSD a KSČM. Z dalších stran se jednalo také o Piráty, STAN, část TOP 09 a Stranu zelených. Koalice pro ratifikaci se nejčastěji vyjadřovala k tématu ochrany a prevence v otázce násilí vůči ženám a domácího násilí. Příznivci ratifikace Istanbulské úmluvy zdůrazňovali, že i přes dostatečnou tuzemskou legislativu zůstává domácí násilí a násilí na ženách stále rozšířené. Díky Istanbulské úmluvě by podle jejích zastánců došlo k odsouzení většího počtu násilníků, lepšímu vzdělávání osob, které s oběťmi pracují, posílení podpůrných služeb a ke zvýšení počtu míst ve specializovaných azylových domech. Uvnitř koalice proti ratifikaci Istanbulské úmluvy pak nejaktivněji vystupovaly části ANO, KDU-ČSL a SPD jako celek. Z dalších stran se ke koalici odpůrců připojily části ČSSD, ODS a TOP 09. Ze zájmových skupin se v debatě nejvýrazněji angažovala římskokatolická církev. Až na třetím místě se diskutovala témata ochrany a prevence, přičemž odpůrci Úmluvy prohlašovali, že ratifikace dokumentu je z důvodu dostatečné legislativy pokrývající tuto problematiku nepotřebná. Již méně se mluvilo o diskriminaci, kdy podle některých dokument zvýhodňuje ženy či jiné menšiny na úkor mužů. Tato a další tvrzení byla nicméně vyvrácená posudkem Benátské komise, podle nějž použití slova gender (tj. analýza dále ukázala, že ženy byly napříč politickými stranami a zájmovými skupinami více pro ratifikaci Úmluvy než muži - plných 68 % žen ve vzorku ratifikaci podporovalo. Muži na druhou stranu byli pro ratifikaci pouze z 28 %.)
V debatě zazněly i konkrétní názory a argumenty ze strany církevních představitelů. Ze zájmových skupin se nejvýrazněji angažovala římskokatolická církev. Až na třetím místě se diskutovala témata ochrany a prevence, přičemž odpůrci Úmluvy vyjadřovali, že ratifikace není nutná díky existující legislativě. Příkladem je postoj českých katolických autorit, kteří varují před vnesením genderových identit do škol a obecně před změnou přirozeného řádu. Jak ukazují jejich prohlášení, problémem není ochrana žen samostatně, ale forma a rámec, v němž se o ochraně diskutuje.
Na pozadí veřejné debaty se objevují rozdílné pohledy na roli žen v církvi a společnosti. Starokatolická církev v ČR se takto staví ke své roli v rámci ekumeny a otevřeně podporuje rovná práva pro svazky osob stejného pohlaví, včetně možnosti žehnání partnerství a podpory rozvedených při přijímání svátostí. Starokatolická církev také uvádí, že ve shodě s praxí prvního tisíciletí neklade celibát jako podmínku svěcení a umožňuje svým jáhnům a jáhenkám, kněžím i biskupům žít v manželství a mít rodinu. Faráři jsou voleni svými farními obcemi a biskup je volen synodou složenou z kněží i laiků, což umožňuje každému členovi spolurozhodovat o otázkách života církve. Tato demokratická struktura se promítá i do postoje k rovným právům pro páry stejného pohlaví a jejich požehnání.
Podle kruhů katolické teologie a vyjádření teologů jako Petra Jana Vinše existují rozdíly v přístupu k určitému tématu mezi Indickou biskupskou konferencí a českou biskupskou konferencí. Zatímco indičtí biskupové zdůrazňují rovnost žen a mužů a aktivně spolupracují na posílení postavení žen, čeští biskupové připomínají zásady vycházející z Bible, které podle jejich výkladu vyzdvihují určité tradiční role. Vinš také poznamenává, že interpretace biblických textů se liší podle kontextu a mohou vést k různým závěrům, pokud se vytrhávají pasáže z kontextu.
V českém kontextu se objevily různé reakce po ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pastýřský list českých a moravských biskupů vyjadřuje opatrnost a upozorňuje na rizika spojená s genderovou ideologií a s možným oslabením tradičního porozumění rodině. Společné prohlášení sedmi českých církví odmítá přijetí Istanbulské úmluvy a vyzývá poslance k opatrnosti, avšak vyhýbá se jednostrannému odmítnutí v samotné podstatě ochrany žen. Připomínají, že nejde jen o ochranu, ale i o etické rámce a interpretace, které mohou vést ke konfliktu se stávajícími zákony a pojetím rodiny.
Podle některých teologů, jako je Petr Jan Vinš, je Istanbulská úmluva vnímána jako jeden z mnoha nástrojů k ochraně zranitelných, avšak její význam není tak přelomový, jak ji někteří kritikové připisují. Z pohledu Starokatolické církve v ČR se rovněž otevírá diskuse o tom, jak umožnit rovnoprávný a respektující přístup k ženám v rámci církevního života, a to včetně svěcení žen či podpory rovných práv pro svazky osob stejného pohlaví.
V souvislosti s veřejnou tématikou se objevují i snahy o srovnání s jinými společenskými kontexty. Indické texty a genderové politiky nabízejí paralely a odlišnosti v přístupu k roli žen, rodině a právnímu postavení. Tato srovnávací reflexe ukazuje, že otázka rovnosti a ochrany není jen otázkou evropského práva, ale globálního dialogu o tom, jak žít v pluralitní společnosti, která si klade za cíl chránit lidskou důstojnost a zajistit spravedlnost pro všechny.
V závěru lze říci, že Istanbulská úmluva zůstává tématem hluboké a složité veřejné debaty v České republice, která spojuje politiku, právo, etikou a náboženské reflexe. Diskuze o ní nadále vyzývá k vyvažování mezi ochranou žen a dárnou ochranou tradičního řádu, který vychází z náboženských, kulturních a právních tradic země.
Reportáž z konference ,,Evropské zkušenosti s Istanbulskou úmluvou"
tags: #istanbulska #umluva #katolicka #cirkev