Roku 1872 Neruda začal vydávat časopis Lumír a poprosil Arbesa o příspěvek. On dodal Svatého Xaveria a nechal Nerudu nový typický Arbesův žánr pojmenovat. Získal netradiční označení "romaneto".
Jedná se o prolnutí romantismu a realismu. V úvodu lze vidět známky vlastenectví, což je taktéž typické pro romantismus. Na druhou stranu vidíme, že se vše racionálně vyřeší.
Jakub Arbes se narodil do rodiny ševce Jana Arbese a Mládí strávil na Smíchově. Původně měl jít studovat obuvnictví, nicméně pro jeho dobré výsledky začal navštěvovat reálku sv. Jakuba. Na vysoké škole studoval polytechniku, ale ve svém volném čase se věnoval žurnalistice a psaní knih. Již ve škole se seznámil s Janem Nerudou, jenž pro něj byl velkou inspirací.
Byl aktivní žurnalista a dramaturg; vydával články v časopise Hlas a v Národních Listech. Za články v Národních listech byl odsouzen na 15 měsíců vězení, které strávil v České Lípě. Jeho idolem byl K. H. Mácha. Pro fantazijní prvky je Arbes dnes zařazován i do sci-fi spisovatelů (autor 1. českého sci-fi). Zavedl nový způsob literární tvorby - romaneto (termín vymyslel Neruda).
Romance a realismus se v díle Svatý Xaverius prolínají s atmosférou Prahy a s tvrzením, že české umění je ve světě nedoceněné, a proto vzniká myšlenka sestavit sbírku nejvýznamnějších českých obrazů a vydat ji v barvotisku. Hlavní postava, jejíž jméno není řečeno, se nachází v Praze, kde se se svým přítelem z Vídně prochází po pražských památkách a obdivují díla, včetně obrazu Umírajícího svatého Xaveria ve svatov Markdownmikulášském kostele.
Redaktor Národních listů a Prozatímního divadla Arbes se vydává na cestu za poznáním a přitom si zapisuje pozorování o světovém nepochopení českého malířství, za které viní Němce. Spolu s malířem z Vídně se vrací do chrámu svatého Mikuláše, kde se setkají s Xaveriem, jenž je podobný svatému na obraze. Xaverius je uprostřed vědecké práce, do jejíž problematiky naši hlavní postavu po nedorozumění při seznámení s radostí uvede. Oba se tedy pustí do zkoumání obrazu.
Xaverius se na základě babičky domnívá, že obraz skrývá mapu k pokladu a že by rád vysvětlil svou podobu s osobou na obrazu. Po dlouhém studiu Xaverius určí místo úkrytu: les u Zbraslavi. Oba se tam vydají za bouřlivé noci kopat. Atmosféra je napjatá, plná strachu a naděje. Když se zdá, že konečně narazili na poklad, dojde k výbuchu a požáru. Xaverius v šílenství a panice prchá hlouběji do lesa a vypravěč jej ztrácí.
Náhlý obrat nastává několik let poté: vypravěč náhodou nachází Xaveria ve vídeňské vězeňské nemocnici. Xaverius je obviněn z krádeže a umírá na tuberkulózu. Před smrtí se přiznává, že u Zbraslavi nenašel nic než bezcenné věci. Celé tajemství se ukáže být tragickým omylem.
Celé dílo kombinuje prvky realismu, romantismu, utopie, detektivky a hororu. Tyto žánrové vrstvy společně vytvářejí dramatický a dobrodružný náboj a umožňují autorovi vkládat filozofické, sociální a odborné úvahy.
Kompozice románu je chronologická s retrospektivními prvky, vypravěč vypráví v ich-formě a Svatý Xaverius se stal klíčovým pojítkem mezi literárním dílem a reálným prostředím chrámu svatého Mikuláše. Postavy zahrnují Vypravěče (autora), Xaveria a Balka, malíře, jehož dílo původně inspirovalo babičku Xaveria a budilo záhadu skryté slávy obrazu.
V průběhu děje vypravěč a Xaverius odhalují záhadu, která má původ v babiččině svědectví o tajemství ukryté v obrazu. Babička vyznává: „Obraz umírajícího svatého Xaveria nebyl malován pouze pro oko ... Kdo dovede třeba po léta dlíti před obrazem ... vypátral tajemství obrazu, tomu svatý Xaverius zjeví neocenitelný poklad.“ Avšak Xaverius nakonec uvěří spíše rozumu a vědě než náboženským výkladům.
Mapa k pokladu a samotný poklad se během cesty mění v symbolický test vytrvalosti a vůle. Po objevení drahokamů a kovové krabičky následně nastane požár, který Xaveria zcela zasáhne. Příběh pokračuje třemi roky později v vězení ve Vídni, kde Arbes získává amnestii a Xaverius je nevinně obviněn z krádeže. Nakonec Arbes odjíždí zpět do Prahy a na obraze svatého Xaveria nalézá srovnání sám se sebou i s dávnou inspirací.
Odborný rozbor uvádí Svatého Xaveria jako první prózu Arbese a jako „pražské romaneto“. V polovině 19. století Arbes patřil k generaci Májovců, a zatímco Neruda vymyslel název žánru, vydavatelé později zkrátili název na romaneto. Dlouhodobě se dílo stalo klíčovým v chápání českého literárního vývoje a inspirovalo i tvorbu 20. století.
Film a televize se pokusily dílo adaptovat; Svatý Xaverius byl zpracován v roce 1921 němým filmem Leo Martena a v roce 1969 krátkometrážní televizní inscenací režírovanou Václavem Hudečkem. Arbese uvedli filmaři jako průkopníka brazilněji laděného literárního stylu a inspirace pro rozvolněnou detektivně-horornou fabulaci.
Literární kontext dále zahrnuje generační souvislosti Májovců a Lumírovců, kteří se snažili prosazovat českou kulturu a literaturu na světové úrovni, a vývoj romaneta jako žánru, který spojuje prvky novely a románu, přičemž Jan Neruda je považován za autora, který žánr pojmenoval.
Navíc uvádíme ilustrativní shrnutí: Svatý Xaverius je první prózou Arbese, kde se vypravěč stává hlavní postavou, a Xaverius je mladík z bigotní rodiny, který se snaží dešifrovat tajemství obrazu a objevit poklad. Když dojde k požáru a Xaverius zmizí, zůstává vypravěč sám a nejistý ohledně pravých motivů a osudu svých přátel.
Hlavní postavy a jejich význam
Vypravěč - ich-forma, zároveň sám autor a pozorovatel děje; slouží jako prostředník mezi čtenářem a příběhem. Xaverius - mlád, chudý, s intelektem a zájmem o matematiku; jeho život ovládají rodinné tradice a víra, která později ustupuje racionalitě. Obraz svatého Xaveria - symbol tajemství a klíč k pokladu, který rámuje motivy Národního obrození a české identity. Balko - malíř obrazu, jehož odkaz vyprávění zpevňuje tím, že babička Xaveria odhaluje zjevně skryté poselství v obrazu.