Pokusy podrobit bibli důkladnému průzkumu se počínaje valdenskými staly důkazem domnělého kacířství - už to samo stačilo, aby muž či žena byli upáleni. Od konce čtrnáctého století se dostupnost bible stala hlavním sporným bodem mezi církví a jejím kritiky, jako byli například lollardi a husité. První překlad bible do soudobého západoevropského jazyka nechal pořídit bohatý krejčí a obchodník z Lyonu Petr Valdes. Místy v roce 1170 prožil obrácení a na základě četby evangelia se rozhodl pro radikální změnu života. Část majetku odevzdal manželce, zbytek rozdal jako almužny chudým a založil laické hnutí zvané „lyonští chudí“. Brali doslova apoštolskou chudobu a stáli mimo organizační strukturu církve. Klerici považovali valdenské za hrozbu a dostávali se s nimi do sporů, proto se vydal v roce 1179 Valdes a jeden z jeho učedníků do Říma, kde byli přijati papežem Alexandrem III. Měli vysvětlit svou víru před komisí tří duchovních, včetně otázek všeobecného kněžství, evangelia v místním jazyce a dobrovolné chudoby. Zdá se, že jim papežská kurie zatím nic nevytkla. Ale v roce 1184 byli exkomunikováni a vyhnáni z Lyonu, avšak hnutí nezaniklo. Valdenští žili v tajných komunitách v horských oblastech severní Itálie a jižní Francie a živili se řemeslnou práci. Jejich kazatelé plnili funkci cestujících zpovědníků a učitelů. Ve stanovených lhůtách navštěvovali rozvětvenou síť utajených „přátel“ či „známých“, jejichž věrnost valdenským zásadám se po generace udržovala v rodinách a rodech. Oxfordský profesor Jan Viklef se zabýval otázkou svrchované autority v církvi. Vystoupil před širší veřejnost, když se parlament roku 1366 usnesl, že již papeži nebude odvádět lenní poplatek. Viklef toto usnesení obhajoval a vyvýšil autoritu Písma nad rozhodnutí papeže. Navrhl, aby se nápravy církve ujal stát, reprezentovaný panovníkem a šlechtou. Ve svých spisech horlil proti neoprávněnému obohacování se církve, které je v ostrém kontrastu s chudobou apoštolů. Z učení bible o predestinaci (vyvolení) dokázal, že ne církev, ale Bůh rozhoduje o tom, kdo bude spasen. Jan Viklef.
Autor: I, John M. Jan Viklef přeložil evangelium, které Kristus svěřil klerikům a doktorům církve, aby je příhodně mohli předkládat laikům… Tudíž se to, co dříve znali jen učení klerikové a ti, kdo mají dobrý úsudek, stalo běžným a dostupným laikům - dokonce i ženám, které umějí číst. Viklef podporoval překlad bible do lidového jazyka. Jeho překlad do angličtiny si opisovali a studovali tzv. lollardi; riskovali přitom trest smrti upálením. Mistr Jan Hus byl uznávaným vůdcem reformního hnutí v Čechách, které se soustřeďovalo na Karlově univerzitě. Jeroným Pražský přinesl Viklefovy spisy, které je ovlivnily.
Od roku 1402 Hus kázal česky ve staroměstké Betlémské kapli. Jeho kázání přitahovala davy a svou autoritou působil na celý národ. Stal se rektorem univerzity po vydání Dekretu kutnohorského, jímž Václav IV. nařídil změnit poměr hlasů na univerzitě ve prospěch českých mistrů. V roce 1411 však římská církev označila Jana Husa za kacíře a exkomunikovala ho. Na pozvání císaře Zikmunda se vydal své reformní návrhy předložit církevnímu koncilu v Kostnici, kde navzdory císařově záruce byl uvězněn. Cílem sněmu nebylo posuzovat oprávněnost a pravověrnost Husových myšlenek, nýbrž provést nápravu římské církve „shora“ a odstranit schisma. Místo aby s biskupy diskutoval o české reformě, byl Hus roku 1415 odsouzen a upálen jako kacíř, protože odmítl své učení odvolat. Jeho popel byl vhozen do Rýna. Jeronýma Pražského stihl stejný osud o rok později, a to i přes protestní listy české šlechty.
Nicméně reformace už začala. Vše nasvědčovalo tomu, že Viklefovy a Husovy myšlenky se uskuteční v Čechách. Bitva na Vítkově roku 1420 a husitské vítězství odrážely křižácké výpravy. České země však procházely vleklými válkami a vnitřním napětím. Husitská revoluce trvala do bitvy u Lipan roku 1434 a vedla k oslabování moci katolického vyznání. Podle Basilejských kompaktát bylo povoleno přijímání z kalicha a do jisté míry platily i tři pražské články, což znamenalo volbu vyznání. Proti uplatňování Husových myšlenek vojenskými prostředky stál Petr Chelčický, jehož učení ovlivnilo Jednotu bratrskou a následně i další reformní proudy.
Erasmus Rotterdamský byl klíčovou postavou renesančního myšlení a humanismu. Upozorňoval na nutnost čtení Písma v jazycích lidu a bojoval proti privilegiím kléru. Die Erasmu Johnsonova tradice uvádí, že Bible bez prostředníků je ideou, kterou Erasma prosazoval. Dříve, než se Bible dostala do češtiny, vznikalo v Evropě mnoho překladů a úvah o tom, jak číst Písmo v lidovém jazyce. V roce 1522 Martin Luther přeložil německou Bibli a jeho překlad se stal základem spisovné němčiny. V roce 1526 vyšel anglický Nový zákon podle Williama Tyndalea, který pracoval v exilu a nakonec byl upálen.
Roku 1564 vyšel Blahoslavův překlad Nového zákona do češtiny, který se stal zásadním dílem pro kralickou biblí. Jan Blahoslav věřil, že biblický překlad má být jazykově i stylisticky na vysoké úrovni a měl spojovat přesnost s lyrickou krásou. Kralická Bible, tištěná v Ivančicích a později v Kralicích, obsahuje poznámky a odkazuje k původním textům. Teologie Jednoty bratrské byla blízká kalvinismu a vedla k recenzím starších textů a revizím, které měly převzít a vyjasnit texty starších vydání.
Sixto-Klementiny, tedy katolický český překlad po pobělohorském období, vznikl na základě snahy o novou katolickou bibli podle tridentské Vulgáty. Bible Svatováclavská (1677-1715) byla první velká katolická verze po tomto snímku. Jezuité pracovali na Starém i Novém zákoně, přičemž pracovali s Vulgátou i s Kralickou a Melantrichovou bibli. V 20. století vznikl Český ekumenický překlad a další moderní překlady jako Jeruzalémská Bible či Bible21. Dnes existuje široká škála českých překladů a verzí určených pro různé čtenáře a účely.
Jan Hus zanechal odkaz nejen ve své reformní činnosti, ale i v češtině samotné: zjednodušil pravopis a zavedením diakritiky přispěl k čitelnosti českého textu. Jeho vliv se odrazil i v tom, že Hus psal a kázal česky, což posílilo kulturní autonomii českého písemnictví. Dnes máme naštěstí celou škálu překladů Bible do moderní češtiny; jednotlivé překlady se vzájemně doplňují a inspirují překladatelskou komunitu.
Informační poznámka: Jan Blahoslav a kralická šestidílka zůstávají považovány za klíčový milník v české biblistice, protože redefinovaly způsob, jak číst bibli v rodném jazyce a jak ji vykládat s důrazem na jazykovou kultivovanost a teologickou důslednost.
V současnosti lze uvést některé z významných českých překladů a edic: Český ekumenický překlad, Jeruzalémská Bible a Bible21; dále Studie a poznámky k překladu a interpretaci. Kromě toho existuje i Slovo na cestu, které představuje srozumitelnou parafrázi biblických textů pro širokou veřejnost.